ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Volva XC90
25. listopadu 2015

Velký a prostorný, až sedmimístný vůz kategorie SUV sázející na modernu a bezpečnost - to je druhá generace Volva XC90.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Motory, řazení, řízení, brzdy

Nové Volvo XC90 už pohánějí pouze dvoulitrové čtyřválce dopované turbem. Při porovnání papírových hodnot vycházejí při porovnání s konkurenty jako nejúspornější, dynamika osciluje mezi nadprůměrnou a podprůměrnou. Nejlepší hodnotou zrychlení z 0 na 100 km/h (5,6 s) se chlubí plug-in hybridní verze T8 AWD. Ta kombinuje benzinový motor s elektromotorem poháněným elektřinou. Baterie lze dobíjet i ze zásuvky.

reklama

T5 AWD

Tento motor nebyl dosud testován.

T6 AWD

Tento motor nebyl dosud testován.

D5 AWD

Tento motor nebyl dosud testován.

T8 Twin Engine AWD

Tento motor nebyl dosud testován.

Řazení

Všechny varianty obsahují osmistupňovou automatickou převodovku Geartronic.

Její řazení se v kombinaci s benzinovým turbomotorem T6 AWD v některých momentech blíží ideálu, který pro mě představuje převodovka se stejným počtem stupňů ve vozech BMW X5 nebo X6. Týdenní test ale odhalil situace, ve kterých byla změna rychlostního stupně zřetelnější. Po přečipování na silnější verzi Polartec bych to občas nazval i mírným škubnutím. Občas jsem zaznamenal i chvilkové váhání.

Chování převodovky se dost výrazně měnilo podle nastaveného jízdního profilu. V ekonomickém se snažila o co nejnižší otáčky, v dynamickém naopak držela pohonnou jednotku ve vyšších sférách a na šlápnutí na plyn většinou reagovala okamžitým podřazením.

Nechybí ani možnost manuálního režimu a to jak pohyby páky tak pádly za volantem.

Řízení

Velký pokrok proti předchozí generaci i většině starších vozů Volvo. I když v komfortním režimu je pořád výrazně lehčí a ne tak plynulé jako u německé konkurence, v tom sportovním bych rozdíl téměř nepoznal. Posilovač se dá nastavit tak, aby vyhovoval většině typů řidičů.

Podvozek

Testoval jsem verzi s pohonem všech kol (u nejlevnější varianty zabírají pouze přední) a příplatkovým vzduchovým odpružením a aktivním podvozkem Four-C.

Jeho charakteristika se mění podle jednotlivých jízdních režimů, ale nemůžu říct, že bych mezi krajními polohami Comfort a Dynamic zaznamenal nějak dramatický rozdíl v komfortu. Vzduchový podvozek se totiž obecně i na gigantických dvacetipalcových kolech a pneumatikách o rozměru 275/45 R20 (standard výbavy R-Design, za příplatek lze mít kola velká až 22 palců s pneumatikami 275/35, základ tvoří rozměr 235/60 R18) přes menší a pozvolné nerovnosti přehupuje jak létající koberec. Přejíždění těch ostřejších je však slyšet.

Větší rozdíl jsem zaznamenal v zatáčkách, kde se v komfortním režimu auto opravdu hodně naklání, a stabilizační systém má plné jedničky a nuly práce s tím, aby zabránil smyku a přitom umožnil rychlý průjezd zatáčkou. To se mu ale dařilo a nejen na suché vozovce. Byl jsem až překvapený, jakým tempem se těžkopádný mastodont s pohonem všech kol dokázal některými oblouky prohnat a jak dobře v nich drží. Dobrý pocit jsem z toho ale neměl. Mám zafixováno, že jakmile se takhle těžké auto s pohonem všech kol na asfaltu utrhne, už ho sebešikovnější řidič neudrží na silnici. Možná i proto nejde zcela deaktivovat stabilizaci. Mnohem víc než na rychlou jízdu po okreskách je Volvo XC90 stavěné na důstojnou a komfortní jízdu po dálnicích nebo ve městě.

Testované auto mohlo díky vzduchovému pérování měnit světlou výšku, tedy vzdálenost podvozku od země. V dynamickém módu se přikrčilo k zemi, v offroadovém, který lze provozovat pouze v nízkých rychlostech, naopak jezdilo jako na chůdách a poradilo by si i s větším terénem. 

Neměl jsem ale srdce na to, abych tohle auto trápil někde v bahně, a tak jsem s ním řádil jen na polní cestě, kde mi nepřipadalo zdaleka tak těžkopádné jako na asfaltu a občas to byla docela i zábava. Podívejte, jak zabírají všechna čtyři kola.

reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus