Test Toyoty C-HR
18. srpna 2020
Konkurenti
Řidičova zóna
Stejně jako do ostatních SUV se i do Toyoty C-HR příjemně nastupuje na vyvýšená přední sedadla. Řidič je obklopen přístroji a středovým sloupkem, připadá si trochu jako v kokpitu.
Chytrým rozdělením předního sloupku a umístěním zrcátka docílila Toyota u C-HR velmi dobrého předobočního výhledu.
Zato dozadu? Takhle nějak si představujeme tank. Pokud máte ve výbavě kameru, pak je vše OK.
Volant Toyoty C-HR patří k těm menším, což se nám líbí. V testovaných autech byl potažený příjemně měkkou a hladkou kůží. Přestože není v místech úchopu tvarovaný, drží se příjemně.
Tlačítka na volantu patří ke standardu od základní verze. Jejich tvar má připomínat diamant, což je motiv, který se prolíná na mnoha místech interiéru i exteriéru. Mohly by být ale větší a vystouplejší, nepracovalo se mi s nimi úplně samozřejmě.
Výbava Executive nabízí ve standardu i vyhřívání volantu. Jeho tlačítko se ale nachází na nesmyslném místě pod levým kolenem. To se ovládání vyhřívání volantu nevešlo na volant?
Ani tempomat se neobsluhuje z volantu, ale malou páčkou nacházející se za ním. Jde u toyot u běžné řešení, které mi nevadí, protože je páčka po ruce.
Přístroje jsou sportovně ukryté v hlubokých tubusech, mezi nimi se od druhé výbavy Active nachází barevný displej. U hybridní verze se přístroje pochopitelně liší. Místo otáčkoměru je tady powermeter. Grafika středového displeje je opravdu pěkná a nechybí některé docela netradiční informace. Mezi standardní výbavu Toyoty C-HR patří i systém rozpoznávající dopravní značky týkající se omezení rychlosti a jejich zobrazování na displeji. Když rychlost překročíte, značka zčervená.
Velmi propracovaným místem je středový sloupek. Jeho vrchní část zdobí od základu velký osmipalcový dotekový displej multimediální soustavy. Nachází se v ideální výšce. Řidič nemusí při jeho sledování klopit oči, zároveň ale jeho horní část nezmenšuje čelní sklo. Po faceliftu dostal inovovaný systém, který je rychlejší a přehlednější než před faceliftem. I tak je ale Toyota pořád trochu pozadu za některou konkurencí. Patří spíš k průměru.
Pokud si pořídíte hybrid, dostanete v základu kvalitní audio JBL. To najdete nejen na předních sloupcích, ale dokonce i v kufru, kde se skrývá subwoofer.
Pod velkým displejem jsou průduchy ventilace a ovládání klimatizace. To všechno je vizuálně spojené do jednoho celku.
Zajímavá je i výplň dveří. Ty obsahují rozměrné kapsy. Spoustu dalších šikovných odkládacích prostor jsem našel na středovém panelu. Odložil jsem si telefon, peněženku i lahve s vodou. Paráda!
Za pozornost stojí i další detaily. Třeba stropnice má takovéto polštářky nad řidičem i spolujezdcem. Je to zřejmě kvůli lepší akustice. Toyota je na palubě velmi tichá.
Sedadla s perforovanou kůží a dvoubarevným čalouněním byla nádherná a velmi pohodlná zároveň. Tohle je na úrovni Lexusu! Velmi dobrou zprávou je, že je součástí standardní výbavy, pokud si C-HR pořídíte s nejvýkonnějším hybridem.
Kabina a kufr
Toyota C-HR vypadá i kvůli podobě s minulým Nissanem Juke jako menší auto, než ve skutečnosti je. Délkou 4,36 m totiž zcela zapadá do nižší střední třídy, tedy mezi rodinná SUV. Neliší se od nich ani ostatními vnějšími rozměry. Nejblíže je jí Seat Ateca. Nissan Qashai je o pouhé dva centimetry delší.
Naše měření prokázalo, že ani většinou vnitřních rozměrů Toyota C-HR proti SUV nižší střední třídy nezaostává. Šířka v loktech na předních sedadlech i podélná prostornost neboli místo na nohy vzadu jsou průměrné a na úrovni již zmíněného Nissanu Qashqai. Hůře na tom C-HR je v loktech na zadních sedadlech, kam patří k podprůměru stejně jako u výšky nad hlavou. Přesto existují i výrazně horší zástupci třídy.
Pod průměr patří výrobcem udávaný objem kufru 377 litrů. Měření dílčích rozměrů ale ukázalo, že jak délka tak hloubka kufru jsou mezi SUV nižší střední třídy nadprůměrné. Problém spočívá pouze v šířce a členitosti kufru. Směrem k zadním sedadlům se totiž zužuje a přímo u jich je opravdu úzký.
Jako další a ještě větší problém vidíme absenci jakýchkoli elementů, které by přidržely menší předměty, aby nelítaly v zavazadlovém prostoru.
Prostor pro zavazadla se zvětšuje standardně sklápěním opěradel zadních sedadel dělených poměru 60:40.
Pod mezipodlahou, která před faceliftem chyběla, najdeme praktické přihrádky pro uchování drobností.
Zajímavě tvarovaný je i kryt kufru. Je tvořen z jedné desky.
Jeho úchyt na dveřích ale nepůsobí právě spolehlivě. Chtělo by to něco víc než jen šňůrku.
Je škoda, že ani v top verzi nedostanete elektrické ovládání pátých dveří. Místo toho musíte trochu krkolomně zasunout ruku do madla a pak prudce zatáhnout. Kufr se ale většinou takto podaří zavřít. Do doplní spoiler mírným zavibrováním.
