ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Toyoty C-HR
18. srpna 2020

Velmi povedený crossover. To je Toyota C-HR, která prošla faceliftem už po třech letech. Změny designu jsou minimální, v kabině přibyl nový zábavní systém. Hlavní je ale nový hybridní motor pod kapotou. Je silnější a Toyota s ním jezdí skvěle.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Motory, řazení, řízení, brzdy

Toyota C-HR proměnila po faceliftu nabídku motorů. Základem zůstává benzinová 1.2 Turbo o výkonu 116 koní. Jako jediná je k mání s manuálem.
Pak už tu jsou jen hybridy. Starší 1.8 Hybrid má 122 koní výkonu, silnější 2.0 Hybrid nabídne 184 koní! Právě dvoulitr je pofaceliftovou novinkou. Oba motory mají bezstupňovou automatickou převodovku e-CVT. Pohon 4x4 už v nabídce nefiguruje.

reklama

1.2 Turbo

Tento motor nebyl dosud testován.

1.8 Hybrid

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 Hybrid

Dvoulitrový hybrid je novinkou pod kapotou Toyoty C-HR. Přišel spolu s facelfitem. A jako by automobilka vyslyšela prosby fanoušků. Tenhle motor je totiž přesně to, co crossover potřeboval. Výkon 184 koní (135 kW) z něj dělá velmi rychlé auto. Stovku dává za 8,2 sekundy, tedy o téměř tři sekundy rychleji než hybridní jedna-osmička. Stále si ale drží výhody hybridu.

Těmi jsou především tichý provoz. Je velmi příjemné pohybovat se na místě a užívat si jen bzučení elektromotoru. Auto zvládne nově jet na elektřinu až do rychlosti 120 km/h. Šetřit tedy můžete i na dálnici. My jsme auto vůbec nešetřili a nakonec jsme skončili se spotřebou 5,6 litru benzinu na 100 km. To je velmi dobrý výsledek, když vezmeme v potaz, že automobilka hovoří o 4,1 litrech. A mimochodem, když pojedete klidně po okresce, v pohodě vám spadne ukazatel i pod pět litrů. Na to je možné dosáhnout také ve městě.

Slabší jedna-osmičku někteří kritizovali za hluk při akceleraci. To bylo dáno slabším výkonem. Velmi silný dvoulitr je ale úplně něco jiného. Můžete totiž zrychlovat tak, aby automat e-CVT nemusel tahat jednotku do úplně maximálních otáček a tak je výsledkem mnohem větší akustický komfort. C-HR navíc ve sportovním režimu reaguje velmi rychle na příkazy plynem. Celkově jde o dynamické auto, které vás bude s tímto motorem zaručeně bavit.

Řazení

Naprosto samozřejmé a blbuvzdorné je řazení automatické převodovky e-CVT, kterou dostanete k hybridu. Jde o převodovku s plynulě měnitelným převodem, což znamená, že neexistují žádné rychlostní stupně. Auto volí převod podle toho, jak řidič tlačí na pedál. Když hodně, motor vytáčí do otáček, když málo, snaží se o převod těžký a úsporný. Převodvce u Toyoty C-HR patří dík za to, že se docela rychle vyrovnává s náhlými změnami jízdního stylu řidiče. Kromě klasických možností běžných u všech typů automatických převodovek a symbolizovaných písmeny P, R, N a D nechybí ani režim B, tedy režim nejvyšší rekuperace - prudké brzdění motorem, při kterém se nejvíce dobíjí baterie.

Řízení

Velmi příjemné! Je krásně plynulé, zároveň docela agilní do zatáček a přjemně lehké při parkování. Prostě ideální řízení pro holky a vůbec ne špatné pro kluky, kteří občas rádi projedou rychle zatáčky.

Brzdy

Pokud jste ještě někdy neřídili hybrid, budou vám ze začátku připadat divné. Mají totiž typický nástup – nejprve zabírají málo a pak najednou hodně. Je to dáno tím, že auto nejdřív nebrzdí, ale rekuperuje. Teprve pak se sepnou třmeny. Jde ale o pocit, který během pár dní vymizí a vy si zvyknete.

Podvozek

Jízdní vlastnosti Toyoty C-HR si zaslouží superlativy. Tak skvělým podvozkem, který nabízí jak téměř dokonalý komfort tak parádní zážitky v zatáčkách, se může chlubit málokteré SUV včetně těch takzvaně prémiových.

Toyota postavila C-HR na nové platformě, která umožnila snížit těžiště. Navíc novince dovolila vyspělou zadní nápravu. Už od pohledu je také zřejmé, že karoserie oplývá extrémní tuhostí. Výsledkem je, že se Toyota C-HR nechová v zatáčce jako SUV, ale připomíná svým chováním hatchbacky velikosti VW Golf.

I při prudkých průjezdech zatáček pod plynem se téměř nenakláněla a parádně držela stopu i na mokrém povrchu. Pozor - stabilizační systém se bohužel nedá deaktivovat, takže se řidič s ním musí naučit spolupracovat a zapomenout na nějaké klouzání. I díky příjemnému řízení je přitom C-HR mrštné, agilní a lehkonohé.

Už od pohledu je jasné, že terénní schopnosti Toyoty C-HR nebudou hlavním důvodem pro její koupi. Zkoušeli jsem ji ještě před faceliftem alespoň na šotolinové cestě, na níž se ovládala stejně lehce a zábavně jako na asflatu.

Každopádně i po faceliftu platí, že Toyota C-HR je jedním z nejlépe jezdících vozů ve své kategorii. A to zejména pokud si pořídíte její hybridní dvoulitrovou variantu. Jestli je tohle cesta do budoucnosti, pak je to bezesporu vynikající.

reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus