ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Toyoty Aygo se stahovací střechou
4. srpna 2016

Nová generace minivozu vyráběného u Kolína navazuje na předchůdce tím, že zůstává nejkratším autem s dvěma řadami sedadel na českém trhu. Rozhodně ale nejde o vůz s nejnižší úrovní základní výbavy, čemuž odpovídá i základní cena, kvůli níž nová Toyota Aygo zdaleka nepatří mezi nejlevnější nové vozy v Česku.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama
Ondřej BěhalOndřej Běhal

Nová generace minivozu vyráběného u Kolína navazuje na předchůdce tím, že zůstává nejkratším autem s dvěma řadami sedadel na českém trhu. Rozhodně ale nejde o vůz s nejnižší úrovní základní výbavy, čemuž odpovídá i základní cena, kvůli níž nová Toyota Aygo zdaleka nepatří mezi nejlevnější nové vozy v Česku.

Zatímco první Toyota Aygo se řadila mezi miniauta s konzervativnějším vzhledem, design novinky inspirovaný písmenem X a nabízející množství barevných kombinací na karoserii i v interiéru působí dost divoce.

Právě design a úroveň výbavy se u Ayga mezigeneračně měnily nejvíc. U věcí souvisejících s jízdou došlo jen k drobným úpravám. Podvozek nejmenší toyoty ještě více než dříve vyznává pohodlí na úkor sportovnosti. Tříválcový benzinový motor coby jediná volba pohonu potěší nízkou spotřebou.

V porovnání s ostatními miniauty boduje nové Aygo úsporností, jízdním komfortem a vyspělostí multimediálního systému. Mezi největší slabiny patří malý zavazadlový prostor a některé přiznaky lacinosti jako třeba plechový zvuk při otvírání a zavírání zadních dveří.

Toyota Aygo se stejně jako v prvním vydání nabízí jak s pětidveřovou tak s méně praktickou a levnější třídveřovou karoserií, kterou vedeme jako samostatný model.

Zatímco o třídveřovou verzi se podle mě budou zajímat výhradně mladí jedinci a páry, méně divoké barevné kombinace pětidveřového provedení by mohly přilákat i starší páry. Víc ale nové Aygo nadchne vnoučata.

Druhá generace Toyoty Aygo se na českém trhu nabízí od léta 2014.

reklama

Design

¾ zepředu dopravabok dopravazáď čistá¾ zezadu dolevapříď čistá

Tady došlo k velkému mezigeneračnímu skoku až šoku.

Už první Aygo se sice snažilo konzervativní a trochu nudnou vizáž ke konci kariéry rozbít zajímavějšími limitovanými verzemi, novinka to rozbalila s plnou parádou.

Jako motto použila písmeno X, které objevíme v kontrastní barvě na přídi každého Ayga, ale třeba i v označení výbav.

K dispozici jsou za nevelké částky výměnné díly na karoserii i v interiéru. Když vás přestane bavit jedna barva doplňků, můžete si auto podle svého předělat do jiného odstínu. Fotku zvětšíte kliknutím na ni stejně jako všechny ostatní v testu.

Akční verze X-Cite nabízela kombinaci oranžové metalízy s černými doplňky včetně litých kol (vidíte ji výše v sadě hlavních fotek). V průběhu života vozu se nabídka akčních verzí i barevných kombinaocí měnila.

Zaujme zvlněná střecha.

Ta může být nahrazena střechou plátěnou, s níž autíčko připomíná kabriolet. Testovaná verze se nabízela pod označením x-wave, pak ale byla z českého ceníku stažena. V půli roku 2016 lze mít stahovací střechu pouze u nejdražší speciální edice x-clusiv.

Střecha se ovládá tlačítky v prostoru nad řidičem a spolujezdcem. Potěší, že nemá vliv na pevnost karoserie v krutu, takže se auto na rozdíl od většiny kabrioletů neotřásá, když spadne kolem do větší díry. Na druhou stranu vytváří docela velký hluk, takže jsem ji používal jen ve městě v horkých letních dnech.

Vizáž Toyoty Aygo na mě působí výrazně až agresivně, i když z některých úhlů pohledu ne právě líbivě. Sice zřejmě přiláká mladší zájemce o nové auto, těch je ale v Česku o dost méně než starších lidí, kteří na našem trhů tvoří převážnou část kupců minivozů. A agresivita Ayga je může odradit.

Zásadní mezigenerační změny se odehrály i na přístrojové desce, která působí podstatně modernějším dojmem než u předchozí generace. Zatím jsem testoval pouze verze od druhé výbavy výš se standardně montovaným velkým dotekovým displejem multimediálního systému na středovém sloupku, díky němuž vnitřek Ayga drží krok s digitální dobou. Opět si ale nejsem jistý, zda to ocení starší zákazníci.

I když z přístrojové desky sálá moderna, detailní průzkum odhalí výhradně tvrdé a například při zavírání schránky spolujezdce i velmi křaplavé plasty. Ještě horší je zabouchnutí zadních dveří, a vrcholem lacinosti pro mě byl zvuk puštěné kliky na nich. Hodně připomínal kopnutí do prázdné konzervy. Aygo se zkrátka nezbavilo zdaleka všech příznaků lacinosti. Některé ovladače pracují příliš hlučně - platí to třeba pro ovládání manuální klimatizace nebo o zvuku doprovázejícím blinkry.

Kabina nové Toyoty Aygo mi však připadala lépe odhlučněná než u první generace, zejména při jízdě po dálnici.

Pokračovat na další kapitolu
Řidičova zóna
Došlo tu k velkému generačnímu posunu a to nejen vizuálnímu. Podle údajů výrobce sedí řidič o centimetr níž než dosud, subjektivně mi rozdíl připadal ještě větší. Zhoršil se tím výhled z auta zejm…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus