Test Suzuki Splash
10. ledna 2010
Ondřej BěhalAutíčko na pomezí malých aut a minivozů, které však dokáže v některých parametrech sloužit stejně dobře jako mnohem větší vozy – to je Suzuki Splash, v překladu z angličtiny třeba Žbluňk. Líbí se mi nejen vzhledově, ale také tím, že se poctivě snaží naplnit ideu pětimístného auta – i když mu to trochu hatí malá šířka a podélná prostornost. Přesto o něm mohou uvažovat i rodiny, které necestují na dlouhé vzdálenosti a nepřevážejí větší náklady. Hlavními potenciálními zákazníky ale budou ženy. Splash mi připadá jako ideální druhé auto do rodiny pro manželku, která se stará o děti.
Jako největší slabinu kromě prostorových omezení vidím nepřesné řazení u testované verze s tříválcovým motorem o objemu jednoho litru.
Auto je společným dílem značek Suzuki a Opel, s bleskem ve znaku se jmenuje Agila. Ta se aloe v roce 2010 přestala na českém trhu prodávat a uvolnila Splashi místo.
Dvojčata se vyrábějí se v maďarské Ostřihomi (Esztergom).
Splash přijel na český trh v roce 2008.
Design
Variace na téma „Kterak nemusí vysoké krabicoidní auto vypadat jako vysoká krabice“ se designerům Splashe opravdu podařila. Roztomilé obliny, zajímavé křivky, rozměrné světlomety výrazných tvarů – to všechno působí moc hezky na pohled.
Přístrojová deska se hodně podobá ostatním vozům Suzuki. I přesto, že je složená výhradně z tvrdých plastů, vypadá moderně a šmrncovně. Nechybí jí ani sportovní nádech.
Moc se mi líbí otáčkoměr přilepený v samostatném budíku na palubní desce.
Bavíme se ale o přístrojovce druhé výbavy GL, kterou jsem testoval. V základní GA jí podle ceníku chybí stříbrné dekory i roztomilý otáčkoměr, výplně dveří navíc neobsahují látku, takže celý interiér bude působit chudším dojmem.
Dveře i schránka před spolujezdcem se zavíraly docela tlumeně, z auta na mne dýchala kvalita a solidnost. Jediné, co tento dojem trochu narušuje je jízda po sypkém povrchu, třeba po škváře, kterou v zimě sypou na vozovky silničáři. Kamínky totiž v podbězích nepříjemně hlasitě chrastí.
