ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test nové Škody Superb Combi
27. listopadu 2016

Karoserii kombi dávalo u předchozí generace Superbu v Česku přednost 65 procent všech zájemců o tento manažerský vůz. Podle mého názoru totiž měla mimo jiné zdařilejší design. U současného Superba se mi víc líbí liftback, přesto si myslím, že se kombík opět bude prodávat lépe. Za nevelký příplatek totiž nabízí větší praktičnost, na kterou Češi slyší.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Liší se od liftbacku jen minimálně. Největší mezigenerační zlepšení vidím v tom, že si konečně si dva ramenatí chlapi v Superbu tolik nepřekážejí! Mnou naměřené dva centimetry mezigeneračního rozdílu v šířce na předních sedadlech sice nevypadají jako úplně světoborné číslo, ale znamenají mezi konkurenty posun ze suterénu a subjektivně jsou docela znát.

Škoda ještě trochu zkomplikovala situaci těm řidičům Superbu, kteří rádi sedí nalepení na volant, který mají hned u přístrojové desky. Středový sloupek se opět o něco rozšířil stejně jako madlo ve výplních dveří, takže je tu ještě méně místa na kolena. Dotekové plochy jsou ale naštěstí hladké a relativně měkké. Navíc samozřejmě lze volant i sedadlo odsunout dozadu.

Kolega Lukáš vysoký téměř 190 cm si ideální polohu našel velmi rychle a to i pod příplatkovou panoramatickou střechou, která místo nad hlavou trochu snižuje, tedy pokud není otevřená. Fotku zvětšíte kliknutím na ni stejně jako všechny ostatní v testu.

Když otevřená je, máte sice částečně pocit jako v kabrioletu, ale hluk protékajícího vzduchu dosahoval už při rychlostech v rámci českých limitů nepříjemných hodnot, vnímal jsem i vibrace. Takže ji moc nedoporučuji.

Výhled z auta se mezigeneračně nezměnil a dál ho komplikují tlusté sloupky a nepříliš šikovné umístění zpětných zrcátek. Škoda, tady je Passat výrazně lepší. Všimněte si zajímavého tvaru zrcátek.

Směrem vzad je to výrazně lepší než u liftbacku v tom smyslu, že řidič tuší, kde končí dlouhá záď.

Zadní parkovací senzory navíc patří už ke standardu základní verze. U třetího stupně Style je nalezneme i vpředu.

Nejvyšší verze Laurin&Klement disponovala parkovací kamerou (od modelového roku 2017 je za příplatek) a asistentem, který umí vyhledat parkovací místo a zajet do něj tak, že auto samo točí volantem. Řidič pouze ovládá podle pokynů Superbu směr jízdy.

Za příplatek lze auto vybavit také systémem Rear Traffic Alert, který při vycouvávání z příčného stání akusticky varuje před vozidly projíždějícími okolo.

S tímto systémem souvisí i Blind Spot Detect, který upozorňuje pomocí diody v zrcátku na auta v mrtvém úhlu. Chtělo by to ale ještě důraznější varování doplněné třeba o akustický signál.

Jedno z testovaných aut mělo i aktivní hlídání mrtvého úhlu, které fungovalo tak, že při pokusu dostat se do obsazeníého pruhu musel řidič překonávat značný odpor volantu. To je působivé a užitečné, ale systém si bohužel nechává docela velkou rezervu, takže se auto brání zařadit i do pruhu, který už zkušený řidič jasně vidí jako volný.

Zkoušel jsem i některé další asistenty. Standardně montovaný systém Front Assist mě nenápadnou ikonkou na přístrojích varoval, když jsem se příliš lepil na zadek autu před sebou. Když jsem nezpomalil v okamžiku, kdy auto přede mnou odbočovalo a já věřil, že to opravdu stihnu, zaplnil se displej velkým červeným varováním a interiérem zazněla zvuková výstraha. Ke třetí fázi, automatickému brzdění, naštěstí při prvních testech nedošlo...

Nemile mě automatické brzdění překvapilo později při zkouškách v Praze. Auto začalo zpomalovat ve chvíli, kdy jsem v  rychlosti chtěl udělat "vlnku" při objíždění tramvajového ostrůvku. Řidič musí myslet na to, že když se prudce řítí k nějaké překážce, systém netuší, že se těsně předtím vyhnete a panicky brzdí. Při jednom z dalších testů zase brzdil kvůli autu ve vedlejším pruhu. Na druhou stranu je tento asistent užitečný, když třeba při popojíždění v koloně vyřizujete telefony a nesoustředíte se na jízdu.

Příplatkový Lane Assist automaticky udržuje auto v jízdním pruhu. Ve spojení s adaptivním tempomatem pak funguje asi deset vteřin jako autopilot, v tu chvíli jsem mohl dát ruce z volantu a nohy z pedálů. Pak ale auto vyzve řidiče, aby řízení převzal. Nejprve nápisem, po dalších asi dvou vteřinách pípnutím, a pokud se nechytíte volantu, funkce se vypne. Superb může být podle tiskové zprávy vybavený stejně jako Passat i systémem Emergency Assist, který v případě náhlé indispozice šoféra, kterou pozná podle toho, že nereaguje na výzvu k chycení volantu, dokáže auto sám zastavit. V ceníku jsem jej ale zatím nenašel a nezkoušel jsem ho.

Zato jsem zkoušel adaptivní bi-xenonové světlomety (standard od druhé výbavy Ambition) s adaptivním cílením paprsku a příplatkovým automatickým dálkovým svícením. To funguje tak, že dálková světla zůstávají zapnutá, i když proti jede auto, ale systém reguluje paprsek tak, aby ostatní řidiče neoslnil. Fungovalo to velmi dobře, nikdo nás neprobliknul, ale je fakt, že jsem se nedostal k testu záludností, jako třeba když se nějaké auto vynoří za prudkou zaáčkou, nebo horizontem. Potěšila mne i svítivost xenonů, která mi nepřipadala o nic horší než u některých typů LED světlometů. Jedinou připomínku jsem měl kvůli tomu, že asistentovi občas dost dlouho trvalo opětovné rozsvícení dálkových světel poté, což už nás protijedoucí auto minulo. Takže jsem měl několik nepříjemných vteřin skoro jako potmě.

Teď ale zpátky na sedadlo řidiče. To mi vyhovovalo rozměry i tvarováním bočnic. Od druhé výbavy Ambition se nastavuje elektricky. Potěší pohodlné hlavové opěrky.

Zkoušel jsem dva druhy čalounění.

V základní sadě fotek na začátku příští kapitoly vidíte příplatkové čalounění semiš (alcantara)/kůže pro výbavy Ambition a Style. To sedlo naprosto perfektně.

Ve výbavě SportLine je kombinace semiše a kůže standardem, navíc dostanete anatomická sportovní sedadla s integrovanými opěrkami hlavy. Sezení v nich je sice trochu tvrdší, ale parádně drží tělo přesně tak, jak to od sportovně laděného auta očekáváte.

Méně nadšený jsem byl z kožených sedadel (standard výbavy Laurin&Klement), ve kterých jsem se potil. Za příplatek ale mohou být ventilované. Zapnutí ventilace na nejvyšší stupeň vyvolává podobný pocit jako natření zad chladivou emulzí. Kdo má rád měkčí sezení, tomu bude kůže vyhovovat, opravdu příjemná je na opěrkách hlavy.

Volant se až příliš podobá tomu z menších aut včetně Fabie a k Superbu se mi vzhledově úplně nehodí, i když z hlediska funkčnosti nemám námitek. Už ve standardu je pokrytý kůží a od druhé výbavy Ambition jsou na něm příjemná tlačítka na ovládání palubního počítače nebo multimediální soustavy.

Nádherný a při řízení skvělý je sportovní volant výbavy SportLine s perforovanou kůží a zploštěním ve spodní části.

U nových manažerských aut v poslední době frčí moderní digitální přístroje, Superb zůstal u klasiky. Škoda z hlediska sexappealu a high-tech, ale proti funkčnosti a přehlednosti opět nemám výhrad. Barevný displej je standardem od třetí výbavy Style.

Nejvyšší výbava Laurin&Klement s béžovou barvou interiéru nabídla ladící barvu okruží přístrojů. Je to ale na úkor čitelnosti. Podobné jsou i přístroje u výbavy SportLine.

Středový sloupek všech testovaných superbů tvořil dotekový osmipalcový displej příplatkového multimediálního systému Columbus. V základním provedení je displej pětipalcový, od druhé výbavy Ambition měřila jeho úhlopříčka 6,5 palce, od modelového roku 2017 je to ale osm palců stejně jako u nejvyšší řady Columbus. Navigace patří ke standardu výbavy Laurin&Klement, bluetooth konektivita od druhého stupně Ambition.

Líbí se mi, že se ke Columbusu stačí přiblížit prstem a už se objevuje nabídka funkcí. Jeho ovládání je velmi intuitivní.

Testovaná verze obsahovala vychytávky jako možnost wi-fi na palubě, která fungovala po Německu bez připomínek. Připojil jsem si na hot spot svůj telefon.

Zkoušel jsem také některé zajímavé aplikace sledující třeba tlak na plynový pedál, průběh spotřeby paliva, hodnoty přetížení, tlak na plynový pedál a další krávovinky. Sice mě to baví sledovat, ale podobné hračky moc nepřispívají k tomu, aby se řidič plně soustředil na řízení.

Velmi důkladně jsem testoval i možnost nastavit auto podle různých jízdních profilů - ekonomického, komfortního, normálního, sportovního nebo individuálního.

Zajímavá je hlavně verze spojená s adaptivním podvozkem DCC (standard výbavy Laurin&Klement), která nabízí opravdu širokou škálu možností. Měnit se dá nastavení tlumičů, řízení, odezvy na plyn, chování adaptivního tempomatu, světlometů nebo klimatizace. Ještě se k tomuto tématu vrátím v kapitolách věnovaných jízdním vlastnostem.

Spokojený jsem byl s množstvím, velikostí a většinou i provedením odkládacích prostor.

Široká loketní opěrka, o kterou se mohou bez konfliktu podělit oba přední cestující, ukrývá velkorysou schránku příznačně pojmenovanou Jumbo Box.

Mezigeneračně se zvětšila schránka ve výplních dveří.

Další schránky jsou na středovém panelu, kde už nepřekáží ruční brzda. Její roli převzalo elegantní tlačítko.

Slogan Simply clever naplňují některé chytré držáky na nejrůznější věci, třeba tablety.

Specialitu Škody Superb představuje již tři generace deštník ve výplních dveří. Novinka má standardně dva - jak u řidiče, tak spolujezdce.

Specialitou všech škodovek je škrabka ve víčku nádrže. U Superba bych si ale místo ní uměl představit třeba vyhřívané přední sklo, které je standardem pouze u Laurin&Klement. A když už jsme u toho tepla, tak zamrzí, že zcela chybí možnost vyhřívání volantu.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Kabina nové Škody Superb Combi patří při porovnání s ostatními kombíky střední třídy k nejprostornějším a nemá vyloženou slabinu.

Karoserie se proti druhé generaci protáhla o 2 cm na 4,86 cm, což Superb řadí mezi nejdelší kombíky střední třídy, ale například Ford Mondeo kombi nebo Opel Insignia Sports Tourer měří na délku ještě více.

Zajímavým číslem je také nárůst rozvoru neboli vzdálenosti přední a zadní nápravy o 8 cm, což by mohlo indikovat zvětšení místa na nohy. Škoda tvrdí, že se podélná prostornost mezigeneračně nezměnila, podle naší metodiky se ale na straně spolujezdce stejně jako u základní karoserie liftback o šest centimetrů zhoršila. I přesto ale v této disciplíně zůstala nová Škoda Superb Combi při svém uvedení na trh suverénním lídrem mezi kombíky střední třídy.

Na zadních místech se tak uvelebí i dvoumetroví basketbalisté, kteří nebudou mít v druhé řadě sedadel ani problém s místem nad hlavou. Na rozdíl od liftbacku se kombík v tomto parametru podle naší metodiky simulující vzpřímené sezení s kebulí položenou do opěrky mezigeneračně zlepšil, a to i přesto, že se karoserie o více než tři centimetry snížila. Při porovnání s konkurenty patří Superb Combi ke špičce.

Největší slabinu předchozí generace představovala malá šířka auta. Ta se zvenčí mezigeneračně zvětšila téměř o pět centimetrů. Uvnitř to sice taková sláva není, ale i průměrné zlepšení o tři centimetry znamená posun ze suterénu o něco výš. V případě minimální šířky na zadních sedadlech dokonce do průměru manažerských kombi.

Přesto zůstává i Superb Combi třetí generace spíše čtyřmístným než pětimístným vozem. U prostředního místa ve druhé řadě totiž opěrka podpírá hlavu pouze dětem nebo hodně malým dospělým. Navíc to tady bylo kvůli vyvýšenému a tvrdému podkladu sezení za trest.

Prostředek se tak bude používat spíše jako multifunkční loketní opěrka nebo průvlak pro dlouhé předměty, třeba lyže (standard od druhé výbavy Ambition).

Naopak na krajních místech jsem si hověl skoro stejně jako na těch předních. Dostatečně dlouhé sedáky s relativně přirozeným úhlem mezi sedákem a opěradlem mi podpíraly stehna více než z poloviny, u koženého čalounění jsem ocenil příjemně měkké hlavové opěrky. Víc jsem tady ale vnímal hluk od podvozku a pneumatik.

Cestující ve druhé řadě mohou mít za příplatek samostatnou teplotní zónu u automatické klimatizace. Od stupně Style jsou součástí výbavy vyhřívaná zadní sedadla. Ve verzi Laurin&Klement patří ke standardu možnost posouvat zezadu sedadlem spolujezdce.

Asymetricky dělená opěradla zadních sedadel se na rozdíl od minulé generace sklápějí přímo na sedáky, které už se nedají vyklopit. To je škoda. Vzniklá plocha totiž není zcela rovná a nachází se výš než u předchůdce. Mezi ní a podlahou kufru vzniká devíticentimetrový schod, který lze vyrovnat příplatkovou variabilní podlahou v zavazadlovém prostoru.

Ten se podle výrobce v základní konfiguraci mezigeneračně zvětšil o 27 litrů na 660 litrů, což je v době uvedení na trh největší výrobcem udávaná hodnota mezi kombíky střední třídy.

I naše měření ukázalo proti předchůdci zlepšení ve dvou ze tří základních parametrů. Například maximální délka zavazadelníku ve výšce podlahy vzrostla o pět centimetrů na 111 cm. To je mezi konkurenty vysoce nadprůměrné číslo.

Když si připlatíte za variabilní podlahu, která srovná podlahu kufru s nákladovou hranou i sklopenými opěradly sedadel druhé řady, dostanete dokonce v době uvedení na trh rekordních 121 cm.

V tu chvíli ale přijdete o devět centimetrů hloubky, která se v základní konfiguraci zlepšila o centimetr a je suverénně nejlepší ze všech.

Minimální šířka kufru zůstala při porovnání se Superbem II stejná a mezi soupeři nijak nevyčnívá.

Když jsem sklopil sedadla druhé řady, naložil jsem pohodlně do vzniklého prostoru horské kolo, aniž bych musel cokoli demontovat.

Menší předměty můžete umístit do uzavíratelných kapes v bocích.

Dalších 41 litrů se vejde do jámy pod podlahou, která zbyla po prostoru na rezervu, jíž v základním provedení nahradila lepící sada (náhradní kolo je za příplatek).

Příplatková variabilní podlaha pomáhá rozdělit obří zavazadelník tak, aby se v něm neupevněné předměty neotloukaly o stěny.

I ve spodní poloze částečně vyhlazuje schod mezi podlahou kufru a sklopenými opěradly zadních sedadel. Manipulace s ní zejména ve smyslu změny mezi vrchní a spodní polohou ale není vůbec jednoduchá a vyžaduje dost síly i šikovnosti.

Existuje spousta dalších možností, jak předměty v kufru upevnit. Jde například o sítě (standard od výbavy Style) nebo pravoúhlé zarážky, které se na podlahu lepí suchými zipy a ukládají se do bočních kapes.

Armádu praktických drobností doplňují i háčky na tašky nebo vyjímatelná svítilna. Roleta se od druhé výbavy Ambition svinuje po klepnutí na ni, nejprve je do půlky a teprve poté až k rolu.

Potěší také možnost sklápět od stupně Ambition opěradla zadních sedadel přímo z kufru.

Rozměrné páté dveře se dají v nejvyšší výbavě Laurin&Klement otevřít pomocí takzvaného virtuálního pedálu. Stačí kopnout nohou pod autem a odstoupit, funguje to v kombinaci s inteligentním klíčem, který musíte mít u sebe. Hodí se to třeba, když jdete z obchodu s plnýma rukama nákupu. Od modelového roku 2017 lze stejným způsobem kufr i zavřít. Někteří konkurenti to ale vymysleli jednodušeji. Stačí postát u kufru s klíček v kapse tři vteřiny a on se otevře i bez šlapání na virtuální pedál.

Výška otvírání pátých dveří se dá u Škody Superb Combi nastavit, zavírají se pomocí tlačítka, nebo na ně stačí položit ruku.

Chytře zabudované je do auta příplatkové tažné zařízení.

Nejprve se aktivuje madlem šikovně skrytým do nákladové hrany.

Pak se lehkým kopnutím koule zacvakne a je hotovo. Opětovným zatáhnutím za madlo se koule odaretuje a dalším kopnutím vrátí zpět tak, aby nebyla vidět. Super!

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Motory jsou stejné jako u liftbacku, ale jejich spotřeba mírně vzrostla (v rozmezí od 0 po 0,2 l) a dynamika měřená zrychlením z 0 na 100 km/h se zhoršila většinou o jednu desetinu sekundy. Proti …
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus