ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Škody Kodiaq včetně verze RS a Scout
17. března 2019

Škoda v tiskových zprávách označuje Kodiaq jako svoje první velké SUV, ale na druhou stranu její představitelé zdůrazňují, že se ještě jedná o kompaktní model. Každopádně jde o první škodovku, která nabízí až sedm míst k sezení.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Motory, řazení, řízení, brzdy

Škoda Kodiaq se začala původně nabízet se dvěma různými benzinovými motory a jedním naftovým s dvěma výkonovými variantami.

Základním benzinovým motorem byl čtyřválec 1.4 TSI s maximálním výkonem 110 kW (Škoda vyráběla i variantu 92 kW, ale neprodávala ji v Česku) a schopností vypínat při ustálené jízdě dva válce. Ten se pojil buď s pohonem všech kol, nebo pouze přední nápravy. V tom případě byl ale k dostání pouze s automatickou převodovkou. Později zůstala v ceníku pouze druhá jemnovaná verze. I přesto dělala ze Škody Kodiaq podle laboratorních údajů jedno z nejúspornějších SUV střední třídy. Šlo o podprůměrně dynamické auto, ale nikoli o vyloženého loudu.

Silnější dvoulitrový benzinový Kodiaq, který šlo mít pouze s automatem a pohonem všech kol, byl v porovnání s konkurencí nedprůměrně dynamický a průměrně úsporný.

Na podzim 2018 nahradila motor 1.4 TSI/110 kW nová pohonná jednotka 1.5 TSI se stejným výkonem. Jenže zatímco čtrnáctistovka se ke konci dodávala pouze v kombinaci s automatickou převodovkou, novinku lze pořídit i s manuálním řazením. 

Nová patnáctistovka má o dvě deci nižší spotřebu ve srovnatelné verzi s automatickou převodovkou (6,1 l). Tím se řadí mezi nejúspornější SUV střední třídy s benzinovým motorem. Provedení s manuální převodovkou vykazuje laboratorní konzumaci 6,4 l naturalu na 100 km. Základní motor se nově pojí pouze s pohonem předních kol.

Z ceníku Škody Kodiaq zmizel koncem roku 2018 druhý benzinový motor, silnější 2.0 TSI. 

Naftový motor 2.0 TDI se dodával s maximálními výkony 110 a 140 kW. Slabší verzi šlo mít i s pohonem přední nápravy, ale stejně jako u benzinové čtrnáctistovky pouze v kombinaci s automatickým řazením. V kombinaci s pohonem všech kol byla dostupná s oběma typy řazení. Silnější verze 140 kW se prodává pouze s pohonem 4x4 a automatem.

Jejich laboratorní spotřeby mezi 5,0 až 5,7 l patřily mezi ostatními SUV střední třídy s pohonem všech kol k běžnému standardu.

Mírné změny nastaly koncem roku 2018 i u naftových motorů. Jde však o nepatrné rozdíly ve spotřebě v řádu desetin litru. Nejúspornější naftový motor Škody Kodiaq si řekne v podle laboratorních údajů v průměru o pět litrů, nejžravější verze s vyšším výkonem, automatem a pohonem všech kol o 5,6 litru nafty na každých 100 km. 

V průměru se většinou naftoví kodiaqové pohybují i z hlediska dynamiky. Vyloženým dravcem není žádná z variant.

Koncem roku 2018 přijela Škoda Kodiaq RS s dosud nejsilnějším naftovým motorem v historii značky - 2.0 Bi-TDI/176 kW. Jeho dynamika je již velmi nadprůměrná, totéž ale platí i pro jeho žravost.

reklama

1.5 TSI ACT

Tento motor nebyl dosud testován.

1.5 TSI ACT DSG

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TSI DSG 4x4

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDI/110 kW DSG

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDI/110 kW 4x4

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDI/110 kW DSG 4x4

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDI/140 kW DSG 4x4

Nejsilnější naftový motor kombinovaný výhradně se sedmistupňovou automatickou převodovkou jsme testovali ještě před drobnými změnami, které se odehrály na podzim roku 2018 kvůli splnění nových emisních norem. Po těchto změnách se o jednu desetinu litru snížila laboratorní spotřeba na 5,6 l.

Motor mě trochu zklamal z hlediska dynamiky, i když pětimístná verze nepůsobila tak lenivě jako sedmimístná. Už z předchozích testů VW Tiguan jsem věděl, že tato verze není žádný dravec a pod kapotou Kodiaqu se to potvrdilo. Zejména v prudkých stoupáních při předjíždění jsem volal po větším stádu koní. Kodiaq se ho dočkal koncem roku 2018 díky verzi RS a naftovému biturbu. Testovanému motoru by pomohla i možnost mít manuální řazení.

Do konce roku 2018 si ale zájemci o vrcholné provedení museli vystačit s tím, co bylo. A kromě nepřesvědčivé dynamiky (zvlášť do 1500 otáček není s motorem moc řeči) se jinak s dvoulitrovým turbodieselem a sedmistupňovým automatem jezdilo docela příjemně a plynule. Potěšilo hlavně jeho kvalitní odhlučnění.

Po šestitýdenním testování jsme u auta naměřili z reálného odečtu natankované nafty a ujetých kilometrů průměrnou spotřebu 8,6 l, o dvě desetiny vyšší, než ukazoval palubní počítač. Výrobce udával u tohoto motoru mnohem příznivějších 5,7 l, ale k obraně auta musí zaznít, že jsme ho klidně z poloviny využívali při kratších cestách po Praze, které samozřejmě nebyly z hlediska spotřeby vůbec optimální.

2.0 Bi-TDI/176 kW DSG 4x4

Nejsilnější naftový motor v historii značky Škoda Auto mne stejně jako ostatní diesely spojené s pohonem všech kol a automatickou převodovkou trochu zklamal. Zkrátka jsem od něj z hlediska dynamiky čekal víc. Ne, nejde rozhodně o žádného lenocha, jeho zátah je po šlápnutí na plyn přesvědčivý a příjemně plynulý, ale zkrátka nejde o žádného trhače asfaltu. Spíš o takový expres na rychlé dálniční přesuny na dlouhé vzdálenosti.

Potěší jeho pružnost, nemá problém ani s nižšími otáčkami.

Nadšený jsem nebyl ze spotřeby. Už průměrná cifra z předchozích 2800 testovacích kilometrů ve výši 10,1 l naznačovala, že výrobcem udávaných 6,4 l bude dost v nedohlednu. Nakonec jsem jezdil většinou kolem devíti litrů. Pod deset jsem se nedostal jen při krátkých městských jízdách po studeném startu. Po městě a mimo město jsem s lehkou nohou jezdíval kolem osmi litrů, při hodně ekonomickém stylu jsem se dostal i k sedmi. Měl bych zmínit tuhé zimní podmínky a dost často jízdu na mokru nebo rozbředlém sněhu.

Při 90 km/h točí motor na sedmý rychlostní stupeň přibližně 1550 otáček, při 130 km/h 2250 otáček.

Motor je v kabině docela slyšet, ale nedá se říct, že by běžel nekultivovaně a to ani po studených startech.

Řazení

Zatím jsem testoval pouze automatické převodovky. Nejprve šestistupňovou pro benzinový motor 1.4 TSI a sedmistupňovou pro 2.0 TDI/140 kW 4x4.

V obou případech probíhalo řazení hladce, logicky a relativně rychle, ale v kombinaci s benzinovým motorem se mi líbil automat víc. Zvlášť v prudkých stoupáních v serpentinách. Automat u benzinového motoru si většinou vystačil s dvojkou a celkem svižně zrychloval, zatímco u naftového dost často došlo i na jedničku, a přesto se někdy několik desetin vteřiny skoro nic nedělo, než se chytilo turbo. Také odpich z místa měla výrazně svižnější benzinová verze.

V Česku jsem dlouhodobě testoval automat u verze 1.4 TSI 4x4 a našel jsem několik dalších režimů, kdy jsem z ní úplně nadšený nebyl. Šlo například o parkovací manévry. Už jsem se o tom zmiňoval u testu motoru.

Sedmistupňový automat jsem zkoušel i u Škody Kodiaq RS. Ani tady mne ze začátku v podzemních garážích vůbec nenadchnul. Připadalo mi, že reakce motoru na pokyny plynu přichází hlavně při zařazené zpátečce hodně pozdě. Při dynamické jízdě je ale vše v pořádku. Převodovka funguje relativně rychle a logicky.

Standardem je i funkce "launch control" umožňující co nejrychlejší "odpal" z křižovatky.

Řízení

Při vyjíždění z parkoviště me pohyby volantem připadaly snad až příliš lehké, ale se zvětšující se rychlostí ztuhly. Jeho charakteristika se mění také při volbě jízdních režimů. Líbila se mi plynulost řízení, výborně souzní s vozem kategorie SUV.

Při porovnání s ostatními vozy, a to i s kategorie SUV, je ale řízení zejména v základním módu opravdu lehké, což ale souzní se zaměřením auta na pohodlí.

Podobné je to i u Škody Kodiaq RS, snad až na to, že řízení je ještě progresivnější a rozdíly mezi ním větší. To znamená, že ve sportovním režimu při rychlé jízdě možná až příliš tuhé, ale na parkovišti s jízdním režimem Comfort byste ho utočili i malíčkem.

Podvozek

Zkoušel jsem diametrálně odlišné kodiaqy, ale všechny jezdily na stejných - osmnáctipalcových kolech a obouvaly pneumatiky 235/55 R18. Lidé ze Škodovky mi přiznali, že právě na tomto rozměru gum podvozek Kodiaqu funguje nejlépe.

V lednu 2019 jsem otestoval Kodiaq RS na standardních dvacetipalcových kolech s rozměrem pneumatik 235/45 R20. Ale k tomu až na závěr.

Nejdřív jsem jezdil s lehkou variantou poháněnou benzinovým motorem 1.4 TSI s pohonem pouze předních kol.

Byl jsem nadšený jak z úrovně pohodlí tak z lehkosti, s jakou se Kodiaq bez výraznějších náklonů pohyboval v zatáčkách. Problém přišel, když sprchlo. V prudkých serpentinách na klouzavém povrchu předokolka ztrácela trakci a elektronika tvrdě bojovala s prokluzováním předních kol v každém výjezdu ze zatáčky.

Druhá testovaná varianta byla naopak ta úplně nejtěžší - 2.0 TDI/140 kW s automatem, pohonem všech kol a možností volby nastavení tlumičů.

V normálním režimu bylo znát, jak auto v zatáčkách ztěžklo. Rázem jsem neměl pocit, že jedu s kompaktním SUV. Ale hodně pomohlo přepnutí tlumičů do sportovního režimu. Auto díky němu celkově ztuhlo a zpevnilo. Na druhou stranu se ale stalo méně pohodlným, zvlášť na zadních sedadlech najednou dost drncalo.

Naopak komfortní režim nastavení tlumičů zvlášť v kombinaci s těžkou variantou vytváří dojem zaoceánské lodi, která se jen pomalu a důstojně pohupuje. V tu chvíli se ale nedá jet s takto vybaveným Kodiakem svižně do zatáček.

Pohon všech kol byl na mokru výrazně jistější, ale ani Kodiaq 4x4 se v serpentinách na Mallorce nevyhnul zásahům elektroniky.

Když to shrnu, s lehkým motorem 1.4 TSI autu úplně stačí základní naladění podvozku, u verze s turbodieselem a pohonem všech kol stojí za to uvažovat o příplatkovém adaptivním podvozku DCC. Celkově mi jízdní vlastnosti Škody Kodiaq připadají mezi středně velkými SUV jako nadprůměrné a to i v konkurenci luxusních značek.

Škoda do testovacích tras na Mallorce nezařadila žádnou offroad sekci. Kodiaq jsem vyzkoušel alespoň na prašné polní cestě, kde fungovala výborně - dobře tlumila nerovnosti a působila hbitě a ovladatelně.

Dalších šest neděl jsem pak testoval Kodiaq 1.4 TSI 4x4 AT na českých silnicích, kde se potvrdilo, že jde o jedno z nejpohodlnějších SUV. Podvozek dokázal spolykat i pořádně hluboké jámy typu propadlých kanálů, nebo naopak vystouplá místa typu ostrých zpomalovacích prahů a železničních přejezdů.

Kodiaq s pohonem všech kol jsem testoval i v relativně těžkém terénu. Spokojen jsem byl s jeho světlou výškou, neboli vzdáleností podvozku od země, i nájezdovými úhly. I v relativně rozbitých místech jsme si neškrtli žádnou částí auta o zem.

Největším limitem SUV s pohonem všech kol v terénu za mokra jsou pneumatiky, což se potvrdilo i tentokrát. Na uklouzané trávě jsme měli hodně velké problémy s rozjezdem do kopce, ale nakonec se tam škodovácký medvěd vydrápal. V této disciplíně mi verze s pohonem všech kol připadala mezi podobnými SUV jako lehčí nadprůměr.

Škodu Kodiaq jsme zkoušeli i v zasněženém terénu a porovnávali ji s konkurencí. Ze srovnání s vozy Honda CR-V, Kia Sorento a Nissan X-Trail vycházela nejlépe.

Režim offroad přizpůsobuje chování převodovky i motoru terénním podmínkám. Umožňuje také řízeně splazit prudká klesání.

Pár samostatných odstavců si zalouží i "sportovní" Kodiaq RS. Slovo "sportovní" je v uvozovkách schválně, protože i tanhle verze mne nadchla především pohodlím. A zvlášť proto, že vyjíždí standardně na dvacetipalcových kolech. Našlo se sice několik typů nerovností, zejména proslulé spáry v pravých pruzích na neopravených místech dálnice D1, kdy dovnitř auta pronikaly vibrace. Občas se po průjezdu hlubokým kanálem v Praze ozvala rána. Celkově však zůstává Kodiaq RS pohodlným SUV pro každodenní používání - a to nejen v komfortním režimu. Pochvalu si zaslouží, že tady patří možnost nastavení tuhosti tlumičů DCC ke standardní výbavě - stejně jako u verze Laurin&Klement.

Fascinovaly mne například některé klidné průjezdy přes železniční přejezdy nebo pohodlí na rozbitých polních cestách.

Sportovní mód jsem moc často nepoužíval. Hlavně proto, že velké těžké SUV s naftovým motorem, automatickou převodovkou a relativně vysoko umístěným těžištěm prostě nelze využívat ke sportovní nebo zábavné jízdě. Dalo se s ním ale jezdit svižně a bez velkých náklonů. Přesto jsem právě díky verzi RS zlepšil Škodě Kodiaq o jeden stupeň "fun faktor", tedy faktor zábavy.

Potěšila mne suverenita Škody Kodiaq RS (prodává se výhradně s pohonem 4x4) na sněhu i nastavení "sněhového režimu". Tam, kde se jiná auta s obtížemi prohrabávala, Kodiaq se neochvějně a rychle masami sněhu probíjel. Velmi suverénní projev předvedl i při rychlé jízdě po dálnici.

  U verze Scout v řadě tlačítek u řadicí páky samozřejmě nechybí tlačítko off-road, které dokáže do rychlosti 30 Km/h přepnout asistenční systémy do nastavení uzpůsobeného pro jízdu v terénu. Což znamená že auto vám pomáhá při rozjezdech, brzdění a popojíždění z prudkého svahu. To už známe od Octavie Scout a v autě snahu pomocníků citelně poznáte.

Vpředu má auto sympatický nájezdový úhel přes 19 stupňů, vzadu necelých 16 stupňů, ale plastům by případně oděrky neměly vadit. Určitě doporučujeme připlatit si za adaptivní podvozek DCC, který byl součástí naší testovací verze. Reguluje tvrdost tlumičů podle toho, kde právě jedete.

Je to dobrý společník na rozbité a prašné cesty. Hravě si poradí s lehčím terénem. Nicméně díky devatenáctipalcovým kolům je auto trochu tvrdší než bych očekával. 

reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus