ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Škody Citigo
2. listopadu 2011

Nová Škoda Citigo přepisuje spolu se svými sourozenci Seatem Mii a VW Up! v kategorii miniaut několik několik čelních pozic na hitparádách.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama
Ondřej BěhalOndřej Běhal

Nová Škoda Citigo přepisuje spolu se svými sourozenci Seatem Mii a VW Up! v kategorii miniaut několik několik čelních pozic na hitparádách.

Prckové z Bratislavy drtí konkurenty šířkou v loktech na předních i zadních sedadlech a velikostí zavazadlového prostoru. Také výškou ve druhé řadě patří na špičku.

Nejvíce mne ale uchvátil komfortní podvozek. Pohodlněji naladěné miniauto než Citigo jsem ještě neřídil. Pokud ale sedíte na zadních sedadlech, připadá vám auto neporovnatelně udrncanější.

Ohromí příplatkový asistenční systém City Safe Drive, díky němuž minivůz při rychlostech do 30 km/h sám zabrzdí před překážkou. Něco takového dosud svět miniaut nezažil.

Naopak mne při prvních testech trochu zaskočilo hysterické chování stabilizačního systému při panických vyhýbacích manévrech. Podprůměrná je i dynamika slabší varianty litrového tříválce.

Škodu Citigo vidím jako typické auto pro řidiče na začátku a konci kariéry. Třídveřové auto míří na jednotlivce a páry. Konzervativní design bude lákat spíš ty starší, naopak high-tech a simply clever vychytávky ty mladší.

Škoda Citigo se vyrábí v Bratislavě a v Česku se začala prodávat v listopadu 2011.

reklama

Design

¾ zepředu dopravabok dopravazáď čistá¾ zezadu dolevapříď čistá

Testoval jsem zatím pouze maximálně vyfešákované varianty Elegance s množstvím příplatků. Pětidveřové Citigo jsem zkoušel v prostřední výbavě Ambition. Liší se třeba čalouněním nebo absencí chromování vnitřních klik a některých částí přístrojové desky. Jde o detaily, výrazně chudší mi prostřední stupeň proti tomu nejvyššímu nepřipadal.

Uznávám sice, že Citigo má svou originalitu a tvář, hlavně zezadu si ho nespletete s žádným jiným autem včetně sourozenců, ale mě se moc nelíbí. Z předoboku mi připadá jako Fabia, která narazila do zdi a zadek se mi sice líbí na obrázku, ale naživo mi nesedl. Nutno ale dodat, že jsem mezi novinářskými kolegy v tomto směru spíš výjimka, většina designu auta tleská.

Přístrojová deska se proti jiným miniautům drží hodně konzervativní linie.

Měkčené plasty jsem nenašel ani v nejdražších verzích, ale ty tvrdé docela dobře vypadají a odnikud se neozývaly žádné pazvuky. Nevadila mne ani odhalená plechová místa, interiér v šedivém provedení spíš prosvětlí.

U testovaných aut potěšil na miniauto nečekaně precizní chod ovladačů. Naopak zavírání dveří trochu připomíná kopnutí do plechovky.

Pokračovat na další kapitolu
Řidičova zóna
Nečekaně prostorná a tradičně vstřícná. První, co mě praštilo do očí, byla neuvěřitelná šířka interiéru auta (zde na obrázku je zajímavější dvoubarevná varianta přístrojovky, nahoře běžná jednoba…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus