ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Škody Yeti
26. srpna 2011

Yeti patří mezi auta, která nelze okamžitě zařadit do běžných škatulek. Délkou stojí na pomezí malých hatchbacků s terénní výbavou (např. Suzuki SX4) a kompaktních vozů SUV (např. Toyota RAV4). Jeho vnitřní prostornost, motorizace, výbava, terénní schopnosti, ale i cena jej však řadí spíš do druhé kategorie.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

První, co mě napadlo po usednutí za volant (v základu čtyřramenný, za příplatek tříramenný) byl fakt, že sedím mnohem výš než v ostatních škodovkách. Díky tomu na rozdíl od nich dohlédnu i na konec kapoty. Přes vysoký posez zbývá ke stropu ještě tolik místa, že se nemusejí bát ani basketbalisté.

Přední sedadla patří sice mezi menší, ale nabízejí spoustu pohodlí ať už v látkovém nebo koženém provedení, které sice působí elegantně, ale v létě na sluníčko to není žádné terno.

Tady jsou pro ilustraci sedadla v koženém provedení.

Komfortem oplývají také opěrky hlavy, k nimž mám ale zásadní připomínku. Nechápu, proč jdou u všech škodovek tak ztuha vytahovat, když u většiny ostatních aut koncernu VW jsem podobnou věc nezaznamenal. Útěchou pro řidiče může být jen to, že ti vzadu to mají ještě horší...

Některým kolegům vadí, že volant jde v podélném směru vytahovat méně než u jiných škodovek. Mě je to jedno, protože raději sedím nalepený na cifernících.

Což ovšem ale bohužel znamená, že mi u Yetiho stejně jako u většiny ostatních škodovek omezuje masivní středový sloupek pravé koleno. Naštěstí je odkládací plocha příjemná, takže nejde o nic bolestivého.

Schránka nad středovým panelem je u nižších výbavových verzí otevřená. Nepůsobí to sice laciným dojmem, ale v té zavřené se věci snáz udrží..

Výplně dveří nabízejí stejně jako u ostatních škodovek držáky i na velké PET lahve.

Mezi řidičem a spolujezdcem se nachází šikovný modul se spoustou úložných prostor na drobnosti. Od výbavy Ambition na jeho místě vyrůstá loketní opěrka příznačně pojmenovaná Jumbo s obrovským úložným prostorem pod ní.

K ergonomii jsem neměl výhrad, ovladače jsou logicky rozmístěné, údaje na ukazatelích skvěle čitelné.

Líbí se mi ovládání škodováckého tempomatu (standard od druhé výbavy), protože se na něj při řízení vůbec nemusíte dívat. Také obsluha rádia nebo palubního počítače na volantu dává logiku.

Ve výbavě Active chybí volantu chromovaný úsměv a není kožený, ale umělohmotný. Trochu škrábe do ruky a nedrží se tak příjemně jako ten potažený kůží z vyšších výbav, ale rychle jsem si zvykl. Základní volant postrádá tlačítka na ovládání palubního počítače, ale i klasický způsob přepínání údajů z páčky stěračů mi ze všech hledisek vyhovoval.

Základní rádio Blues patří ke standardu výbavy Ambition. U Active je pouze za příplatek, majitel v ceně dostane pouze přípravu, což ale neplatí pro akční varianty. Úzký Blues mi byl sympatický nejen naprostou blbuvzdorností při ovládání, ale i vzhledem. Trochu připomíná základní rádia u některých vozů BMW.

Naštval mne měnič cédéček (za příplatek a pouze v kombinaci s rádiem Swing nebo některou z navigací) umístěný v kufru. Nejen, že je jeho umístění zcela mimo dosah řidiče nepraktické, ale navíc mi klidně spolknul obrácený disk a nijak to nekomentoval, jenom nehrál. Lepší podle mne je pořídit si rádio Bolero s integrovaným CD měničem.

Vyzkoušel jsem obě příplatkové navigace.

S dražším Columbusem jsem nikdy neměl žádný problém.

Zato s levnějším Amundsenem jsem dlouho bojoval. Za prvé mi symboly na dotykovém displeji přišly dost malé, za druhé nepříliš srozumitelné a za třetí jsem neuměl zadávat města a ulice, které obsahovaly háčky a čárky. Trvalo, než jsem přišel na to, že na každé písmenko označené kroužkem s malým zobáčkem je potřeba tlačit asi dvě vteřiny, a pak se objeví i nabídka verzí s háčky a čárkami. Sláva! Od té doby jsme i s Amundsenem kamarádi a zloděje nepřitahuje tolik jako Columbus.

Základní klimatizace Climatic (standard výbav Active a Ambition) se příjemně ovládá velkými čudlíky.

Problém jsem pochopitelně neměl ani s tou dražší, dvouzónovým automatickým Climatronicem. Spolu s ním patří do základní výbavy nejvyšší verze Elegance i vyhřívání sedadel, které v zimě považuji za naprostou nezbytnost u koženého čalounění. Teplota se reguluje ve třech polohách šikovně umístěnými tlačítky uvnitř kruhových ovladačů klimatizace. I tak mi v teplotách pod nulou během těch pár desítek vteřin, než se sedačky ohřály, mrznul zadek jak polárníkovi na suchém záchodě.

Vřele také v zime doporučuji vyhřívané přední sklo (na předchozím obrázku má tlačítko vlevo od nápisu AC). V polárních podmínkách mi ušetřilo spoustu času a nervů. Po minutě ohřívání slízly stěrače roztáté zmrazky jak šlehačku. Paráda!

Testoval jsem i parkovací asistent. Stačí zmáčknout při rychlosti pod 30 km/h tlačítko s volantem na pravém okraji středového panelu a systém sám vyhledá místo na zaparkování.

Jakmile zastavíte a podle pokynů zařadíte zpátečku, pustíte volant, který se začne sám točit jak v pohádce. Na řidiče zbývá jen řazení podle pokynů, přidávání plynu a brzdění. Parkovací asistent dokázal v pohodě zaparkovat i na zmrzlé zasněžené silnici přes mírné ledové hrboly. Když se ale kalamita zhoršila, přerušovala často manévr funkce protiprokluzu. Jakmile ASR zasáhne, přeruší to celý parkovací manévr. I tak ale považuji parkovacího asistenta za pomocníka k nezaplacení zvláště pro početně významnou skupinu řidiček. Vždyť které z vás, dámy, stačí jako jemu 25 cm místa navíc na každé straně auta?

Příplatkové panoramatické střešní okno díky svým rozměrům znatelně prosvětlí interiér terénní škodovky.

Elegantní otočný elektrický ovladač slouží k postupnému otevírání přední části okna, takže v létě můžete alespoň částečně vychutnávat pocity posádky kabrioletu. Tlačítka uvnitř něj pomáhají s jednoduchou obsluhou rolety.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Variabilitu druhé řady sedadel Yeti kompletně převzal po starším bráškovi, minivanu Roomster. A může si za to blahopřát, protože vnesl mezi terénní auta nový rozměr užitečnosti.

Zadní tři sedadla jsou samostatná. Prostřední neposuvné má mnohem menší rozměry než ta krajní, která lze podélně posouvat. U všech třech se dají sklápět a polohovat opěradla. Každé ze sedadel můžete vyndat z vozu. Tahle operace sice není vůbec složitá, ale zvládnou ji pouze fyzicky lépe vybavení jedinci netrpící na problémy se zády. Prostřední sedadlo totiž váží 11,4 kg, krajní 16,6 kg. V koženém provedení jsem navážil ještě o pár deka víc.

Pokud sedadla vyndáte z auta, získáte malý stěhovák, který lze využít třeba k převážení kol (na obrázku dětská).

Vyjmutí pouze prostředního sedadla znamená možnost ta krajní přišoupnout k sobě (tudíž od oken a výplní dveří) a více dozadu. Pak mají dva zadní cestující opravdu královský prostor kolem sebe.

V základní konfiguraci nabízí Yeti zadním cestujícím královské místo nad hlavou a podprůměrné na koleny. I tak si ale za sebe v pohodě sednou dva cestující s výškou kolem 185 cm. Také šířka interiéru patří mezi kompaktními SUV k horšímu průměru.

Uprostřed by měly sedět pouze osoby s výškou přibližně 165 cm. Těm vyšším totiž bude opěrka podpírat zátylek nikoli hlavu, což není bezpečné. V základních dvou výbavách patří dokonce opěrka prostředního sedadla pouze mezi příplatkovou výbavu. Bez ní si sem může bezpečně sednout jen dítě v sedačce.

Kufr sám o sobě bez kouzel se sedadly nijak nenadchne, přece jen se musí někde projevit krátká karoserie.

Třeba háčky, které dobře drží menší nákupní tašky. Při jejich posouvání jsem se ale o ně skřípnul do krve.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Všechny motory pro Yetiho dopuje turbodmychadlo. Benzinové mají objemy 1,2, 1,4 a 1,8 l, tedy výrazně nižší než konkurence. Ani nejslabší dvanáctistovka přitom není vyložený louda a osmnáctistovk…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus