ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Renaultu Mégane Grandtour
15. března 2017

Rodinný a zaměstnanecký kombík, který napravil většinu chyb svého předchůdce - to je Renault Mégane Grandtour, kombi odvozené od čtvrté generace modelu Mégane.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Pracoviště řidiče se neliší od Méganu hatchback nebo sedan (Grandcoupe).

Je přehledné, prostřední část hlavních přístrojů nahrazená sedmipalcovým displejem (standard od třetí výbavy Intens - obyčejné základní přístroje jsme zatím neviděli) je zajímavá, moderně vyhlížející a dobře čitelná. Fotky si můžete zvětšit kliknutím na ně stejně jako všechny ostatní v testu.

Navíc si lze na dalším displeji na středovém sloupku nastavit barvu přístrojů, design i to, jaké informace chcete zobrazovat, což záleží na zvoleném jízdním profilu funkce Multi-Sense (Comfort, Sport, Eco... - dostupná také od stupně Intens). Je to v podstatě stejné jako u větších modelů Talisman a Espace.

Volant zaslouží pochvalu za svůj průměr i tloušťkou věnce, dobře se mi pracovalo i s funkčními tlačítky na něm.

Obsluhuje se přes ně třeba palubní počítač, částečně tempomat nebo omezovač rychlosti nebo telefon přes bluetooth (vše standard od základní výbavy Life).

Verze GT má do modra laděný interiér, takže vedle modrého prošití na manžetě řadicí páky nebo na sedadlech tu najdete také modrý prvek na volantu nebo modrou lištu na palubní desce.

Audiosoustava (také standard) se i nadále ovládá tradičním uchem za volantem. Dá se na něj rychle zvyknout a pracovat s ním poslepu.

Základní verze by měla mít volant plastový, který jsem zatím v rukách nedržel.

Problém představuje široký středový tunel, na který nebyly použity měkčené plasty, a který u přechodu do palubní desky tlačí do kolene. Řešením je dát si sedadlo výš a dál a volant přitáhnout k sobě, což možnosti seřízení umožňují.

Když už jsme u sedadel, tak jsme testovali zatím dvě různé verze, obě budou k vidění pouze u nejdražších provedení.

Ta první (můžete ji vidět v základní sadě fotek na začátku příští kapitoly) kombinovala semišový vnitřek sedadla s bočnicemi a opěrkami potaženými koženkou a je k dispozici od třetí výbavy Intens. Z hlediska rozměrů jsem neměl připomínek (například sedák se proti předchozí generaci prodloužil o dva centimetry, takže lépe podpírá stehna), komfort ale trochu zhoršovala tvrdá hlavová opěrka vytrčená na můj vkus příliš dopředu bez možnosti horizontálního nastavení.

Tento problém zcela neřeší ani vrcholná příplatková verze sedadel, byť se její opěrka dá tvarovat a působí přece jen pohodlněji. Tato varianta je potažená kůží, což u mnohých aut znamená vyklouzávání ze sedadel v zatáčkách. U Méganu Grandcoupé, kde jsem tento typ sedadel testoval, se ale nic takového nedělo.

Sedadla u vrcholné verze působí sportovně, a to zejména díky spojení hlavové opěrky s opěradlem a modrým vyšitým logem. Sedí se v nich dobře, podepírají tělo tak akorát a působí tak, že vyhoví většině postav.

Základní sedadla s látkovými potahy jsem zatím nezkoušel.

Výhled z vozu odpovídá zvyklostem mezi kombíky, což znamená, že třeba na rozdíl od sedanu bych asi zvládl parkování i bez pomocníků. Zadní okno ale není žádný obr.

Testované verze disponovaly nejen zadními parkovací senzory (standard od výbavy Intens), ale čidly také vpředu a v nabídce příplatkové výbavy nechybí ani parkovací kamera popřípadě samočinný parkovací asistent.

Částečně k lepšímu výhledu směrem vzad přispívá také možnost sklopit opěrky na zadních sedadlech.

Za příplatek lze mít také head-up displej, tedy destičku, na kterou se promítají do zorného pole řidiče nejdůležitější údaje a to v hezkém barevném provedení.

Testovaný vůz nasadil do boje také armádu jízdních asistentů.

Slepý úhel hlídají diody v krajích zrcátek, které se rozsvítí, když ve vedlejším pruhu překáží jiné auto a rozblikají, pokud se tam chcete přesto vydat a dáte to najevo blinkrem. Jejich varování by ale mohlo být výraznější. V nízké zimním slunci jsem diodu několikrát zcela přehlédl.

Asistent pro jízdu v pruhu umí pouze upozorňovat na jeho přejetí bez blinkru, což dělá pomocí hlubokého chrchlavého basování v reproduktorech. Z mikrospánku by mě to asi neprobudilo. Samočinné udržování jízdního pruhu součástí výbavy není.

Zkoušel jsem i adaptivní (Renault ho označuje jako adaptabilní) tempomat a nemohl si ho vynachválit. Jeho funkce spočívá v tom, že si řidič může nastavit nejen požadovanou rychlost, ale také vzdálenost od nejbližšího auta. U méganu tento pomocník reaguje plynule, pohodově, a když si nastavím nejbližší možnou vzdálenost od auta před sebou, nenechává ani příliš velké mezery, které by nutily ostatní řidiče se před nás neustále cpát. Škoda jen, že funguje docela v omezeném rozsahu od 50 do 150 km/h. Zvlášť při zpomalování a dojíždění kolony je náhlé ukončení jeho funkce docela nepříjemné, přestože je na něj šofér upozorněn výraznými zvuky.

Tradiční nectností renaultů je, že se tempomat (ten běžný udržující pouze řidičem nastavenou rychlost patří spolu s omezovačem rychlosti ke standardu každého Méganu) ovládá na více místech najednou. Nejen na volantu, ale také na středovém panelu, na což jsem trochu alergický.

Testoval jsem také funkci automatického přepínání dálkových LED světlometů (standard nejvyšší výbavy GT). Jeho reakce mi připadaly pomalé v krizových situacích – to znamená například ve chvíli, kdy proti nám vyjelo ze zatáčky jiné auto.

Přestože v základu žádné výbavy není, v obou testovaných automobilech byl k dispozici příplatkový nejvyšší stupeň systému R-link 2 s 8,7palcovou obrazovkou uloženou ve středovém panelu vertikálně.

Běžně má od třetího stupně Intens Mégane 7palcovou obrazovku uloženou na šířku.

První dva výbavové stupně tam mají jen displej rádia o velikosti 4,2 palce také uložený na šířku. Ten jsem zatím viděl jen v prospektu.

Vertikální uložení je výhodné z hlediska množství informací, které lze poskytnout. Navigace pak umí zobrazit nadstandardně dlouhý úsek cesty ve srovnání s podobně velkými obrazovkami u konkurence, která v této kategorii zatím ve všech případech umisťuje středový displej na šířku.

Ovládání systému R-link je proti Talismanu i Espace v případě Méganu zjednodušené, všechno se vlastně obsluhuje prostřednictvím dotykového displeje, který ale reaguje přesně a rychle na dotyk. Přesto je třeba se vždy podívat, kam přesně se prst musí dotknout, což řidiči pochopitelně rozptyluje pozornost. Nabídkou menu lze „listovat“ jako v mobilním telefonu.

K dispozici je i takzvaný Driving eco2 asistent, který hodnotí, jak úsporně s automobilem jedete. Pokud nikam nespěcháte, je to celkem zábavné a zároveň to pomáhá jet opravdu úsporně.

Připojení chytrého telefonu pro „handsfree“ telefonování i jako například zdroje hudby je velmi jednoduché, jen mě opět udivilo, že po vypnutí motoru a opětovném nastartování se systém nevrátí do předchozí pozice, ale nastaví se obecně rádio. Pokud jste před tím poslouchali muziku prostřednictvím bluetooth, je třeba to znovu přenastavit, i když telefon samotný se připojuje automaticky. A protože to není o jednom dotyku na obrazovku, ale musíte znovu přes menu, celkem to obtěžuje.

 Jinak nemám vůči ergonomii ovládání Méganu Grandtour výhrady. U levnějších verzí najdete klasickou ruční brzdu, zatímco ty vyšší mají elektronickou, což platí i v případě verze Intens.

Hands-free karta patří ke standardu od výbavy Intens. Stačí ji mít někde v kapse saka. Zamykat a odemykat pak můžete pohyby ruky, startujete tlačítkem. První dva stupně výbavy mají klasický klíček.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Renault Mégane Grandtour patří mezi nejdelší kombíky nižší střední třídy. Karoserie se mezigeneračně protáhla o šest centimetrů a je pouze o tři centimetry kratší než Škoda Octavia Combi třetí generace.

Tam, kde předchozí kombík od Méganu tlačila pata, se novinka zlepšila. Slabinou tak už není šířka v loktech na předních sedadlech, podélná prostornost neboli místo na nohy na zadních sedadlech nebo délka a objem kufru. Aktuální Renault Mégane Grandtour patří v drtivé většině měřitelných parametrů mezi průměr ve své kategorii.

Zajímavé je, že má sice mezi nápravami o čtyři centimetry více místa než pětidveřový hatchback, ale podélnou prostornost na levé straně, tedy za spolujezdcem, jsme naměřili u všech tří karosářských verzí totožnou. Sedan Grandcoupé je na tom s rozvorem, tedy vzdáleností náprav, stejně jako kombík.

Také mne zaujalo, že v parametrech, ve kterých předchozí Mégane Grandtour vynikal, se ten nový trochu zhoršil. Takže například šířka interiéru se sice na předních místech o pět centimetrů zlepšila, ale vzadu o něco zhoršila. Podélná prostornost se sice mezigeneračně protáhla o pět centimetrů, takže místo na nohy na zadních sedadlech už není slabinou, ale zároveň se o dva centimetry snížilo místo nad hlavou na krajních zadních sedadlech. Přesto tam zbývá dost místa, aby si za sebe pohodlně bez otlačení kolen a hlavy sedli dva dospělí s výškou větší než 185 cm.

Krajní místa jsou opravdu komfortní, z koženkových bočnic na mě ale šel v zimě z auta vymraženého po ránu chlad. Totéž platí pro prostřední místo, které bylo v námi testované verzi plně koženkové a tedy studené a docela tvrdé.

Auto lze považovat za plně pětimístné, protože mě s výškou 174 cm ještě opěrka podpírala hlavu. Uprostřed bych nechtěl sedět cestou na dovolenou k moři, ale na kratších cestách se to tady dá v pohodě přežít.

Podobné je to i v kufru. Ten je sice o 35 litrů objemnější než v předchozí generaci (má nyní 521 l), o dva centimetry delší, o tři až čtyři hlubší, ale také o 3 cm užší mezi podběhy. Přesto jeho minimální šířka zůstává při porovnání s konkurenty špičková.

O čtyři centimetry se zvedla také nákladová hrana, i ona však stále patří mezi ty nižší a nakládání je tedy příjemné.

Zavazadlový prostor testovaného Méganu Grandtour disponoval praktickou dvoudílnou variabilní podlahou. Každou z obou polovin lze umístit do jiné výšky, což pomáhá k tomu, aby se zavazadla typu kufrů zafixovala a necestovala při jízdě po kufru.

Ještě menší předměty lze upevnit pomocí dělícího dílu, který se vyklápí z té část podlahy, která se nachází blíže pátým dveřím.

Ty úplně nejmenší lze odkládat do kapes v bocích zavazadlového prostoru. Nechybí aní upevňovací gumičky nebo háčky na nákupní tašky.

Praktičností a variabilitou kufr Renaultu Mégane Grandtour boduje.

Na rozdíl od předchozí generace kombíku už ale nelze z auta vyjímat sedáky druhé řady, takže se opěradla sklápějí na ně a vzniká tak docela vysoký schod, pokud je variabilní podlaha kufru v nižší poloze.

Ta vyšší slouží k vyrovnání tohoto schodu.

Od druhého výbavového stupně Zen lze opěradla druhé řady sedadel sklápět i kličkami přímo z kufru Méganu Grandtour.

Pokud chcete převážet opravdu dlouhé předměty, pořiďte si Mégane Grandtour ve třetí výbavě Intens, nebo si připlaťte za paket Modularita ve druhé výbavě Zen. Dostanete zcela sklopné sedadlo spolujezdce.

Páté dveře jsou poměrně masivní, což je patrné na této fotografii. Víko se zavírá jednou rukou, kterou je potřeba zasunout do problubně z vnitřní strany.  

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Motorový program kopíruje nabídku pětidveřového hatchbacku. Znamená to, že na rozdíl od minulé generace už v nabídce nenajdete motor s větším objemem než 1,6 litru. Základem je atmosféricky plněný…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus