ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Opelu Astra 5dv.
16. ledna 2010

Čtvrtá generace Opelu Astra označovaná písmenem J se rozhodla zaútočit na věčného rivala VW Golf téměř dokonalým komfortem pro řidiče a spolujezdce. Dojem z kvality materiálů, odhlučnění a tlumení nárazů je impozantní. Pětidveřová Astra dokáže posádku před neblahými následky jízdy po špatných silnicích téměř dokonale ochránit.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Jestli se někde podařilo Astře J ohrozit VW Golf, tak je to právě v jeho parádní disciplíně - na místě pro řidiče. Troufnu si říct, že v kombinaci útulnosti, praktičnosti a jízdního komfortu pro přední cestující nemá opel mezi kompakty konkurenci. Soudím ale na základě dojmů z vyšších výbavových stupňů. Když se dívám na katalogový obrázek umělohmotného volantu bez tlačítek u základní výbavy Essentia, může být v nejlevnějších provedeních dost kompromisů. Určitě se jim brzy podívám na zoubek.

Částečně to potvrzují i zkušenosti ohledně předních sedadel. Chvíli mě trvalo, než jsem v testovací flotile narazil na ty základní (najdete je v sadě fotek hned pod kapitolou Kabina a kufr).

Dlouho jsem se nechával rozmazlovat bohatým tvarováním sportovních ergonomických křesel (za příplatek).

Zkoušel jsem je i v koženém provedení, kterému jsem ale v mrazech nepřišel na chuť. Než se zahřejí, tak máte zadek v lednici. Výhodou jsou měkčí opěrky hlavy, ty základní mi přijdou až příliš tvrdé. Nehledě na typ čalounění a sedadla jsou všechny přední opěrky hlavy docela nepříjemně vytrčené dopředu. Je to kvůli bezpečnosti.

Specialitou ergonomických sportovních sedadel je možnost nastavení délky sedáku v rozsahu asi šesti centimetrů. Proti základním sedadlům ale řidič i v nejvíce vysunuté poloze získá jediný centimetr k dobru. Rozměry bezpříplatkových sedadel jsou totiž více než velkorysé. Zvláště délka sedáku převyšuje běžný průměr mezi kompakty přibližně o 5 cm, takže má řidič příjemně podepřená stehna.

Potěší také vysouvání opěrek hlavy stisknutím tlačítka na jejich boku. Maximální výška vyhoví i basketbalistům.

Jediný problém základních sedadel je malé tvarování. Nedrží tělo v zatáčce tak dobře jako sedadla ergonomická.

Výrazně nadprůměrné množství místa má řidič ve výšce loktů i nad hlavou. Když k tomu přičteme velké rozsahy nastavení volantu i sedadla řidiče ve všech možných směrech, pak je jasné, že v pětidveřové Astře J si musí pohodlně sednout úplně každý.

Jediné, co mě vadilo, je nastavování sklonu opěradla páčkou jako u starších opelů. Ta opěradlo uvolní z aretace a řidič nebo spolujezdec musejí zvolit kýženou polohu tlakem těla, což se téměř nikdy nepodaří na první pokus. Zlaté růžice u konkurentů z koncernu VW! Na druhou stranu je nastavování opěradla u Opelu praktičtější, pokud potřebujete třeba při převozu delšího předmětu rychle opěradlo sklopit.

Volant základního provedení Essentia jsem zatím viděl jen na obrázku v katalogu, kde se mi moc nelíbil. Hlavně proto, že postrádal jakákoli ovládací tlačítka.

Co mě totiž nadchlo na těch volantech, které jsem zatím testoval, byla právě možnost ovládat spoustu funkcí, aniž bych musel cestovat rukama. A také potažení kůží nebo hrbolky usnadňující držení v optimální poloze (obojí standard až od třetí výbavy).

Úplně nejvíc mě ale v zimě dostala příplatková možnost vyhřívání volantu. Ještě než začne fungovat topení, máte zdroj tepla, které se z dlaní a konečků prstů rychle rozlévá do celého těla. Okamžitě bych si za to připlatil!

Levá strana volantu patří ovládání tempomatu (standard od druhé výbavy Enjoy). Kombinace tlačítek a kolečka je skvělá a okamžitě srozumitelná. Škoda jen, že se nastavená rychlost nikde nezobrazuje. Kontrolka na přístrojové desce pouze zeleným zbarvením oznámí, že je přístroj aktivní.

Od výbavy Enjoy se bez příplatku dodává také rádio ovládané na pravé straně volantu.

Údaje palubního počítače (standard od třetí výbavy) se přepínají pootočením okruží páčky světel. Tohle řešení mi přišlo jako jedno z těch méně praktických, musel jsem se na přepínámí dost soustředit. Preferuji tlačítka na konci páčky.

Hodnoty průměrné spotřeby, rychlosti a další výstupy z palubního počítače vidí řidič přímo před sebou na displeji mezi pohlednými a dobře čitelnými ciferníky uloženými v dostatečně hlubokých tubusech.

Ze změti tlačítek a ovladačů na středovém sloupku mě nejdřív rozbolela hlava. Rychle jsem se v nich ale zorientoval, protože jsou logicky seřazené i popsané. Navíc jsem schválně zvolil fotku varianty, která obsahuje snad všechny příplatkové funkce, které v Astře J existují. Levnější provedení = méně tlačítek. Velké množství ovladačů se týká rádia, jehož základní funkce ale má řidič k dispozici i na volantu. V jeho okolí se vyskytují čudlíky souvisejících funkcí jako navigace a telefonu (obojí pouze za příplatek). Spodní část patří klimatizaci a ventilaci včetně vyhřívání sedadel nebo volantu (výhradně za příplatek).

Ze středového panelu bych přemístil na dveře tlačítka zamykání a odemykání dveří.

Displeje nad horní části středového panelu mají tři různá grafická provedení. Základní jsem zatím viděl pouze na obrázku v katalogu.

Prostřední (standard od druhé výbavy Enjoy) barevně ladí s displejem mezi ciferníky.

Nejvyšší verze se dá pořídit pouze za příplatek a slouží hlavně vestavěné navigaci. Všimněte si také efektní červené signalizace provozu u tlačítek ventilace.

S navigací jsem se rychle spřátelil.

Chvíli mi sice trvalo, než jsem pochopil, že se volba potvrzuje pouze okružím hlavního tlačítka (na obrázku to spodní) nikoli jeho středem, ale šlo jen o zvyk. Chválím komunikaci v češtině i hezkou grafiku.

O pečlivosti, jakou konstruktéři věnovali prostoru řidiče, svědčí i perfektní rozmístění ovladačů souvisejících s osvětlením.

Chcete další důkaz? Tak se podívejte na vychytanost odkládacích prostor. Speciální tým se věnoval jen jim a dokonce udělal průzkum na téma: Co si řidiči nejčastěji berou do auta. Díky němu můžete na dlouhých cestách v dosahu řidiče a spolujezdce pohodlně převážet například tři umělohmotné láhve s pitím o objemu 1,5 l.

Elektronická parkovací brzda (standard výbav Sport a Cosmo) znamená ještě vzdušnější šoférovo okolí.

Ten, kdo auto rád řídí a nechce se jen nechat vozit, zůstane u klasiky v podobě "ručky".

Stěrače nepracují klasicky vedle sebe, ale od sebe. Přijde mi to účinnější.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Kdo by čekal, že nová Astra porazí díky vnějším rozměrům karoserie své soupeře z hlediska prostoru i ve druhé řadě sedadel, tak se plete. Většinou parametrů je na tom podobně jako o 20 cm kratší Golf.

Stejně jako on rozhodně nepatří mezi auta, která by mohla vzadu bezpečně převážet trojici dospělých. Prostřední hlavová opěrka se totiž nevysunuje dostatečně vysoko, vyhoví maximálně mladším dorostencům.

Ani u krajních míst není výška vysunutí opěrek žádná sláva. Mých 174 cm na výšku ještě znamenalo slušnou oporu hlavy, ale vyšší cestující už optimální podepření nedostanou. A když už jsme u kritiky opěrek, tak jsou stejně jako celá zadní sedadla snad až zbytečně tvrdé.

Sedáky i opěradla druhé řady mají stejně jako přední sedadla velkorysé rozměry. Moc se mi ale nelíbil sklon sedáku. Připadal mi až příliš vodorovný. Příjemnější je, když sedák míří alespoň trochu do výšky.

Základní sedadla nepobrala ani vzadu moc tvarování, jsou dost plochá. To je ale výhoda u prostředního místa, na kterém se celkem dobře sedí.

Nad hlavou Astra nabízí sice méně místa než VW Golf, ale stále dost pro střední postavy. Před koleny patří mezi nadprůměr (o 1 cm lepší než Golf), i když bych vzhledem k délce karoserie čekal větší terno. Překvapivě nejhůř je na tom opel z hlediska šířky. Zatímco vpředu patří v místech pro lokty k nejlepším, vzadu se situace obrací.

Objemem kufru Astra překonává Golf celkem výrazně. Nabízí pár centimetrů k dobru do délky i šířky. Kromě toho má prostor pro zavazadla velmi pravidelné tvary. Škoda menšího vstupu a vysoko položené nákladové hrany. To jsou daně za tuhost karoserie.

Všechny testované Astry byly vybaveny falešným dnem kufru, které se dá nastavit ve třech různých polohách výšky. Umožní zarovnat třeba schod mezi podlahou kufru a sklopenými opěradly zadních sedadel, nebo zmenšit schod od nákladové hrany. Navíc vzniká chráněný prostor pro cenné věci, třeba notebooky.

Podobný systém nabízí například Peugeot 308 SW, kde fungují změny výšek lehce. Tady jsem se s falešnou podlahou dost pral, mechanismus posouvání se zasekával.

Falešné dno navíc nejde vyjmout, ale pouze připevnit na vnější stranu opěradel zadních sedadel.

Zvětšování prostoru pro zavazadla funguje pouze základním způsobem. Dělená opěradla se sklápějí na pevné sedáky, takže nevzniká rovná plocha ani nijak velká hloubka. Tady Astra proti spoustě konkurentů zaostává.

Pokračovat na další kapitolu
Podvozek
Mezi kompakty jsem zatím nejezdil komfortnějším autem. Tady Astra překonává i téměř dokonalý Golf. Izolace od nárazů, vibrací a hluku při přejíždění nekvalitního povrchu vozovky je téměř neuvěřiteln…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus