ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Fiatu Tipo kombi
11. dubna 2017

Relativně levný rodinný kombík v pozitivních i negativních významech slova "lacinost" - to je Fiat Tipo kombi.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Mám rád, když můžu sedět co nejblíže přístrojové desce, což mi Tipo kombi úplně neumožňuje, protože její tvar omezuje shora kolena. Stejně tak mě při řízení v kraťasech nepříjemně ryl do kolena středový sloupek. Není ale problém si volant přitáhnout k sobě a sednout si trochu dál.

I když se tu sedí na rodinné kombíky nadprůměrně vysoko, je výhled z auta mezi kombíky podprůměrný. Do předoboku překáží široké ukotvení sloupku a držák zrcátka, při couvání není vidět téměř nic.

Alespoň parkovací senzory považuji skoro na nezbytnost, ale musí se za ně připlácet stejně jako za kameru.

Sedadla mě nepříjemně překvapila tvrdostí, která se v oblasti hlavových opěrek blíží k extrému. Mohla by mít také delší sedák. Jejich tvarování je v pořádku.

Naopak mě potěšil volant. Sice se mi moc nelíbí, ale byl potažen jemnou kůží a velmi dobře se drží. To ale není standard základní výbavy, ale až od druhého stupně Plus. Na tvrdý plastový volant nejlevnějšího Tipa si kolega stěžoval při testu sedanu.

Ovládání některých funkcí volantu není moc intuitivní, ale díky za něj. Dá se odsud obsluhovat spousta důležitých věcí. Také tento prvek výbavy patří ke standardu až od druhého stupně Plus.

Specialitou koncernu FCA je ovládání některých funkcí jako třeba hlasitosti audiosoustavy z druhé strany volantu. Připadá mi to jako dobrý nápad.

Přístroje s černobílou grafikou displeje rozhodně vizáží neuchvátí, Také mě štvalo, že palubní počítač nepočítá spotřebu od nuly, ale od poslední naměřené hodnoty, což zejména na krátkých vzdálenostech zkreslovalo měření. Dost nepřehledné je i cejchování rychloměru.

Většina funkcí je tady řešena tlačítky, což i v době snah dostat u některých aut vše na dotekový displej vítám.

Některá z nich jako třeba elektrické seřizování bederní opěrky (za příplatek) jsou ale ze zorného pole. Zrovna u této funkce mi to ale nevadí, majitel si rychle zvykne a není třeba odklánět zrak od provozu.

Víc mě vadilo nelogické umístění tlačítek vyhřívání předních sedadel (také za příplatek) u zdířek na připojení telefonu a jiných přístrojů.

Dotekový sedmipalcový displej multimediálního systému vypadá stylově a má pěknou grafiku i docela slušnou rychlost odezvy na dotek. Jde o standard nejvyšší výbavy Lounge, v našem případě obsahoval i některé příplatkové funkce jako navigaci.

Kvůli malým ploškám u jednotlivých písmenek jsem ale neměl šanci nastavit na ní cíl během jízdy. Prostě jsem se do nich netrefoval.

Zarazilo mě také, že multimediální systém nešel v době testu na jaře roku 2017 ovládat v češtině, to už se stává u málokterého auta. Polštinu a turečtinu jsem přitom našel.

Pětipalcový displej patří ke standardu druhé výbavy Plus. Fotili jsme ho u sedanu.

A díky testu čtyřdveřové verze se také můžete podívat na to, jak vypadá základní audiosoustava.

Celkově mi okolí řidiče u Fiatu Tipo kombi připadalo méně přátelské než u většiny ostatních rodinných kombíků.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Fiat Tipo kombi měří na délku 4,57 m. také ostatními vnějšími rozměry patří mezi typické kombíky nižší střední třídy.

Průměrná délka karoserie se ale bohužel nepřetavila alespoň do průměrné podélné prostornosti. Místa na kolena je tady méně než u většiny konkurentů, což jsem pochopil už před měřením, ihned jakmile jsem si sedl "za sebe" na straně řidiče. Při mé výšce 174 cm jsem měl před koleny jen asi 10 cm místa, což znamená, že už dvě osoby vysoké 180 cm budou mít problém si za sebe sednout bez otlačení kolen.

Také výška nad hlavou na zadních sedadlech je v rámci kombíků nižší střední třídy nejslabší, ale přesto dostatečná na to, aby se lidé s výškou přes 180 cm mohli vzadu s hlavou v opěrce napřímit bez odření o strop.

Příjemným překvapením dopadlo měření šířky v loktech. V tomto parametru patří Tipo kombi na předních i zadních sedadlech k nejvzdušnějším.

Bohužel to ale neznamená, že by nabídlo pohodlné cestování pěti dospělým cestujícím.

Tvrdost sedadel i hlavových opěrek v druhé řadě mi připadala ještě horší než vpředu. Úplně nejhorší a nejtvrdší místo je uprostřed ve druhé řadě, kde už to připomíná vězeňskou pryčnu. Opěrka mi tady sice podpírala hlavu, takže se dá Tipo kombi na rozdíl od spousty konkurentů označit jako plně pětimístné auto, ale sedět vzadu uprostřed na dlouhé cestě bych nepřál ani tomu největšímu nepříteli.

Zajímavě řešený je kufr. Obsahuje cosi jako mezipodlahu, ale jen na části zavazadlového prostoru. U zadních sedadel je segment, který lze vyjmout.

Po jejím vyjmutí je tedy kufr hlubší, ale je v něm schod.

Tento segment ale zajišťuje to, že po sklopení opěradel nevzniká mezi nimi a touto částí kufru žádný schod.

Výrobce udává objem zavazadlového prostoru 550 litrů, což je v rámci kombíků nižší střední třídy lehký podprůměr. 

Při měření jednotlivých parametrů jsme zjistili, že je při srovnání s ostatními krátký, průměrně široký a v místech bez onoho zmíněného segmentu nadprůměrně hluboký.

Mezipodlaha vytváří velkou rovnou ložnou plochu. Na rozdíl od většiny konkurentů se tady dají vyklápět sedáky, takže vzniklá plocha je opravdu vodorovná.

Zavazadlový prostor obsahuje prostory na menší předměty nebo háčky na nákupní tašky.

Celý "horal" se mi do něj ale nevešel. Musel jsem odmontovat přední kolo.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Zájemce o Fiat Tipo kombi si může vybrat ze tří benzinových a dvou naftových motorů. Ty benzinové dělají z vozu průměrně až nadprůměrně žravý a spíše línější kombík nižší střední třídy. Platí to z…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus