
Test Fiatu Tipo kombi
11. dubna 2017

Relativně levný rodinný kombík v pozitivních i negativních významech slova "lacinost" - to je Fiat Tipo kombi.
Pokud byste vybírali auto jen podle nejnižší ceny a designu karoserie, pak by určitě Fiat Tipo kombi patřil k největším favoritům. Na jaře roku 2017 se totiž prodával od 329 900 korun a zvenčí zvlášť v testované nejvyšší výbavě Lounge vypadá opravdu velmi dobře.
Jenže při druhém pohledu a delším testování jsme zjistili několik laciných řešení, které dojem z auta kazí. Když se k tomu přidá málo místa na nohy, podprůměrné parametry atmosférických benzinových motorů nebo podvozek odskakující na nerovnostech v zatáčkách, nabízí se rčení "za málo peněz málo muziky". Nejbližším konkurentem Fiatu Tipo kombi je podle mne Dacia Logan MCV, která se prodává ještě za výrazně nižší ceny.
O Fiatu Tipo kombi by mohly uvažovat rodiny a starší páry, které nemají na nové auto vysoký rozpočet, a z nějakého důvodu jim Dacia Logan připadá nepřijatelná.
Fiat Tipo kombi se na českém trhu prodává od roku 2017. Vyrábí se v Turecku.
Design
Silná zbraň Fiatu Tipo kombi. Zvlášť v testované nejvyšší výbavě Lounge a z čelního pohledu vypadá opravdu skvostně. Z bočního a zadního pohledu tak uchvácený nejsem, ale celkově bych Tipo kombi označil za nadprůměrně líbivé rodinné kombi.
Dojem z povedeného kabátku karoserie trochu kazí interiér. Ne, že by přístrojová deska byla ošklivá, "tablet" multimediálního systému u testované verze se mi dokonce hodně líbil. Jenže s designem přístrojů je to horší a vyloženě lacině působí například plasty ve vrchní části výplní dveří. Textura jak ze starých japonských aut nebo hlasitě klapající páčky blinkrů a stěračů s velmi těžkým a neplynulým chodem kazí známku za design interiéru minimálně o dva stupně.
Nepotěší ani odhlučnění kabiny. Pozitivně jsem hodnotil alespoň to, že u testovaných aut nikde nic nevrzalo a ušetřen jsem zůstal i typického zlozvyku italských aut - nesmyslně svítících kontrolek.
