Motory zůstaly stejné jako u vozu před faceliftem. X-Trail se tedy nabízí se dvěma dieselovými agregáty. Prvním je šestnáctistovka s výkonem 80 kW, která je spřažena buď s manuálem, nebo automatickou převodovkou. Pohání se buď jen přední, anebo všechna kola, přičemž čtyřkolka je k dispozici jedině s manuálem. Vůz slibuje spotřebu 4,9 l v případě 1.6 dCi s manuální převodovkou a pohonem předních kol. 

Dále je k dispozici dvoulitrový diesel, s výkonem 130 kW. Ten ale v ceníku najdete už ve třech verzích, jako předokolku s CVT převodovkou, anebo čtyřkolku buď s manuálem nebo bezestupňovou převodovkou.

Pro ty, kteří by raději zvolili benzinový motor, je v nabídce 1.6 DIG-T se 12O kW. s maximální rychlostí 200 km/h a spotřebou 6,2 l/100 km. Jde tedy o jeden z nejúspornějších benzinových vozů kategorie.

Sice relativně přesné, ale nepříliš zřetelné, delší a s vůlemi.

Páka šestistupňové manuální převodovky sse v ruce chovala hladce, ale kdyby byla tužší, určitě by jí to neuškodilo.

Automatickou převodovku typu CVT, tedy s plynule měnitelným převodem označovanou jako Xtronic, jsme zatím nezkoušeli.

Zatím jsme testovali pouze nejvyšší verzi Tekna s pohonem všech kol, devatenáctipalcovými koly a panoramatickým střešním oknem. Berte tedy hodnocení jízdních vlastností jako výřez, nikoli komplexní obrázek.

Navíc jsme testovali tedy vůz ve stejné výbavě jako před faceliftem. A protože konstrukčně se na voze neměnilo nic, také jízdní vlastnosti hodnotíme naprosto stejně jako v případě vozu před faceliftem. Recenzi tedy kopírujeme, dojmy jsou stejné.

Jízdní projev Nissanu X-Trail se dá nazvat jako pohodlný s ručením omezeným. Většinu překážek, a to zvlášť těch menších, středně velké SUV překonává důstojným zhoupnutím. Například zvrásněný asfalt nevyvolává v interiéru větší vibrace než bývá zvykem, totéž platí i o záplatované okresce, dlažbě nebo nepříliš rozbité polní cestě. Rány se ozývají pouze na větších a hlubších nerovnostech, hlavně příčných - třeba některých železničních přejezdech. Projetí velkých děr doprovázejí kromě ran i otřesy. Občas vůz budí dojem, že se karoserie kroutí víc než u většiny konkurentů, což se ale dá částečně připsat na vrub i střešnímu megaoknu u testované verze.

Nissan X-Trail si suverénně poradí s většinou zatáček, zvlášť na suchém asfaltu. Stopu drží až nečekaně sebevědomě. Navíc stabilizační systém zasahuje méně často a razantně, než by se na auto takových proporcí čekalo. Na mokru elektronika pracovala mnohem více a důrazněji, ale bez tendencí k rozhození auta a řidiče.

X-Trail s pohonem všech kol disponuje přepínačem jízdních režimů se třemi různými polohami. V základním módu motor pohání přední nápravu, v prostředním podle potřeby rozděluje sílu mezi obě dvě a v tom třetím lze při pomalé jízdě zafixovat distribuci síly v poměru 50:50. Překvapilo, že mezi režimem 2WD a AUTO se nezaregistruje při projíždění stejné zatáčky těsně za sebou prakticky žádný rozdíl, a to nejen z hlediska pocitu držení stopy, ale i ohledně práce stabilizačního systému.

X-Trail do zatáček neláká. V terénu dokáže, že změna vizáže neznamená ústup z pozic schopného offroadu. Vzdálenost podvozku od země neboli světlá výška je pěkných 21 cm.

Na šotolinové polní cestě s dírami umí být nissan krásně hravý a čitelný. Kolega Ondra navíc k jízdě s předfaceliftovým vozem dodává toto: Lehkost, kterou jsem postrádal na asfaltu, se mimo něj dostavila. Na drobné korekce zábavné a rychlé plavby po kluzkém povrchu v pohodě stačil volant a plyn.

Vynikající pocit jsem z jízdy novým X-Trailem měl i v přívalových lijácích n a asfaltu. Tam, kde většina aut jela krokem, jsem skoro nemusel stahovat nohu z plynu, ale samozřejmě jsem si pro jistotu zapnul automatickou distribuci síly na obě nápravy.

Znovu opakuji, že hodnocení jízdních vlastností se týká verze 4x4 a pohon pouze přední nápravy zejména terénní schopnosti zcela jistě zásadně omezí.