ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Mitsubishi Space Star
4. prosince 2018

Jeden z nejdostupnějších nových vozů na českém trhu - to je Mitsubishi Space Star.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Mitsubishi Space Star je sice malé auto, ale za jeho volantem jsem se cítil trochu jako v SUV. Velmi vzdušně. A to přesto, že šířka v loktech je na poměry malého hatchbacku podprůměrná.

Sedadlo řidiče nemá k dispozici výškové seřizování, ale poloha sezení je vysoká, takže jsem měl z auta kvelmi dobrý výhled a to i díky nízké hraně prosklení.

Naopak za masív velkého zpětného zrcátka s jeho držákem a A sloupkem se může v serpentině klidně schovat i auto.

Šofér při parkování tuší, kde končí záď auta. Testovaný kus byl navíc vybaven příplatkovou kamerou a senzory, které měřily, jak daleko se nachází překážka. Parkování se zkoušeným Mitsubishi Space Star bylo pohodové.

Pocitu vzdušnosti pomáhá za prvé velká vzdálenost mezi hlavou a stropem a za druhé tvarování přístrojové desky a středového sloupku, které řidiči umožní přiblížit se až těsně k volantu, aniž by jeho roztaženým kolenům něco vadilo.

Látkové sedadlo řidiče má menší rozměry, ale mé postavě s výškou 174 cm dostačovalo. Vadila mi hlavová opěrka vytrčená hodně dopředu. Nevýrazné bočnice u opěradla téměř nepodrží tělo v zatáčkách.

Volant lze nastavovat pouze výškově, nikoli v podélném směru.

Testovali jsme jeho koženou verzi, která patří ke standardu až v nejvyšší výbavě Invite. Kormidlo mi připadalo na tak malé auto příliš velké, připadal jsem si trochu jako řidič dospělého SUV Outlander.

Z volantu jsme u testované verze Mitsubishi Space Star obsluhovali rádio nebo tempomat. I to lze pouze v nejvyšší výbavě Invite.

Přístrojům Mitsubishi Space Star dominuje klasický velký rychloměr s malým černobílým displejem na údaje palubního počítače.

S tím bych se docela smířil, ale vadilo mi jeho staromódní přepínání kolíčkem přímo u přístrojů, při kterém ruka musí opouštět volant. Jako by nebylo na volantu ještě na jedno tlačítko.

Zajímavým ukazatelem byl u testovaného vozu pravý ciferník s eco měřičem. Jedna až tři zelené diodky, nebo jedna oranžová, ukazují, jak ekonomicky řidič právě jede. Samozřejmě, že oranžová znamená nejméně šetřivou jízdu a tříčárková zelená tu nejúspornější. To mi připadalo jako dobrý nápad.

Moc se mi líbil dotekový barevný displej multimediálního systému, méně už vysoký příplatek za něj. Jeho grafika působí moderně. Ikonky by sice mohly být větší stejna jako celý displej (jeho úhlopříčka měří pouze 6,5 palců), ale díky dobré odezvě na dotek jsem neměl velké problémy s ovládáním systému ani při jízdě.

Hodně se mi zamlouvala i grafika navigace a neměl jsem problém ani s jejím fungováním.

Co se týká odkládacích prostor v dosahu řidiče, tak mě potěšily zejména otvory na kelímky s pitím před voličem automatické převodovky, do kterých jsem mohl lehce uložit mobilní telefon a sledovat jeho navigaci - třeba přes google mapy.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Jak už bylo napsáno v úvodu, Mitsubishi Space Star považujeme za nejkratší malý pětidveřový hatchbalck na českém trhu. Přesto bych jej nesrovnával s miniauty - už proto, že podle našich měření není v žádné z dílčích disciplín mezi auty velikosti Škody Fabia nejhorší.

Z hlediska podélné prostornosti měřené na straně spolujezdce patří mezi solidní průměr. Když jsem si sedl "za sebe" na straně řidiče (měřím 174 cm), měl jsem před koleny ještě dostatečnou rezervu.

Tu jsem zčásti využil k tomu, abych se v sedadle trochu sesunul, protože jsem ve vzpřímené poloze už trochu šmrdlal hlavou o strop. I z hlediska výšky na zadních sedadlech ale existují podstatně horší malé hatchbacky.  

Tipuji, že si za sebe bez problémů sednou dva lidé s výškou přibližně 180 centimetrů,.

Sezení je na krajních sedadlech druhé řady hodně "lidové", tak jako na předních místech, ale opět nejde o nic vyloženě nepohodlného.

Ani prostřední sedadlo ve druhé řadě nepřipomíná tvrdou pryčnu, ale opěrka mi podpírala krk, nikoli hlavu. Space Star tedy nelze označit za plnohodnotně pětimístný automobil. A to je škoda, protože šířkou na zadních sedadlech patří k překvapivě prostorným malým automobilům.

Opěradla zadních sedadel se sklápějí trochu nestandardně nikoli z interiéru, ale pomocí poutek ze zavazadlového prostoru. V základní konfiguraci vzniká mezi nimi a podlahou kufru schod.

U testovaného vozu jej ale vyplňovala speciální vyjímatelná schránka s pořadačem přikrytým falešnou podlahou (standard nejvyšší výbavy Invite). Dobrý nápad. Jinak totiž malý kufr žádné vychytávky neobsahuje.

Pořadač zmenšuje jeho objem z 235 na 175 litrů, změlčuje jeho hloubku o 11 cm a lehce zhoršuje i další dílčí parametry.

Ty jsou bez pořadače překvapivě příznivé a neodpovídají udávanému objemu, který by měl papírově být mezi vozy velikostí Škody Fabia jedním z nejhorších. Ve skutečnosti je ale hloubka kufru špičková, šířka solidní a délka jen lehce podprůměrná. Zřejmě tedy Mitsubishi na rozdíl od konkurence udává skutečný objem zavazadlového prostoru mezi podlahou a roletkou a ne nějaká vybájená data.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Benzinový tříválec bez turba, nebo benzinový tříválec bez turba - to jsou možnosti volby pod kapotou Mitsubishi Space Star. Slabší má litrový objem a výkon 52 kW, silnější dvanáctistovka vyvine ma…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus