ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Mitsubishi Space Star
20. srpna 2020

Jeden z nejdostupnějších vozů na českém trhu Mitsubishi Space Star prošlo omlazující kůrou. Nový je nejen design exteriéru, ale též interiéru. Přibyly kvalitnější materiály a parkovací kamera. Pod kapotou zůstalo vše při starém.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Motory, řazení, řízení, brzdy

Z hlediska nabídky motorizací zůstává vše při starém a Space Star je tedy poháněn benzinovými atmosférickým tříválci - buďto litrovým (52 kW), nebo dvanáctistovkou (59 kW), přičemž k silnějšímu motoru můžete mít i bezestupňový automat, jinak je standardem klasický manuální pětikvalt. Přesto se u motorů podařilo dosáhnout nepatrně nižších emisí, průměrné spotřeby (motor 1,0 l zhltne jen 4,5 l/100 km!) a naopak o něco lepší dynamiky.

reklama

1.2 MIVEC/52 kW

Tento motor nebyl dosud testován.

1.2 MIVEC/52 kW AS&G

Tento motor nebyl dosud testován.

1.2 MIVEC/52 kW AS&G CVT

Tento motor nebyl dosud testován.

1.2 MIVEC/59 kW AS&G

Motor upoutá okamžitě po otočení klíčku v zapalování - a to zejména při ranních studených startech. Kabinou se rozléhá rachot, za který by se nemusely stydět ani staré dieselové agregáty. Tříválcová benzinová dvanáctistovka bez turba je z hlediska zvukového projevu jením z nejméně kultivovaných motorů. Lépe tlumené jsou vibrace, i když i ty jsme zaznamenali, například u zpětného zrcátka na straně spolujezdce.

Škoda, že ryk při vytáčení motoru do otáček nedoprovází odpovídající akcelerace. Motor 1.2 MIVEC dělá z Mitsubishi Space Star relativně líný malý pětidveřový hatchback. Schválně píšeme "relativně", protože na trhu existují ještě mnohem větší loudové. Třeba Space Star s litrovým motorem. 

Na dálnici do kopců by motor v jednočlenném obsazení udržel rychlost 130 km/h, ale dost často jsme ta stoupání raději vyjeli pomaleji, abychom nemuseli pohonnou jednotku vytáčet do otáček. Zvuk tříválce už nad 3000/min. se nám prostě nelíbil. Spotřeba v kombinovaném provozu se nám nakonec vždy dříve nebo později ustálila na 6,3 l na 100 km. To je dost daleko od výrobcem udávané laboratorní konzumace 4,7 L/100 km. Ve městě zvláště na kratších trasách jsme měli co dělat, abychom žízeň stlačili pod deset litrů.

Řazení

Páka pětistupňové manuální převodovky se pohybovala v kulise tiše, precizně a tlumeně, s drobným zaškobrtnutím přes neutrál a příjemným zapadáváním k jednotlivým rychlostním stupňům. Krok řadicí páky mi připadal sportovně krátký. Mezi malými auty šlo o velmi dobré řazení.

Řízení

Lehké, nepříliš plynulé, s velkou vůlí kolem středové polohy a gumovým odporem při větším otočení volantu. Při rychlejší jízdě jsem musel pozici volantu korigovat téměř v každé zatáčce. Zní to trochu hrůzostrašně, ale ve skutečnosti se na něj dá zvyknout, i když nejde o nic, čím by se mělo Mitsubishi před konkurencí chlubit.  

Podvozek

Jízda s Mitsubishi Space Star nás nejdříve nadchla. A to, když jsme jeli po rozbité okresce. Spáry i díry jsme vnímali, spíše jako když vás operují při lokální anestezii. Tedy velmi vzdáleně a jenom jako lehké tlaky. Tlumení podvozku mrňouse z Asie je obdivuhodné na všech typech nerovností. Zřejmě ho testovali na tamních silnicích, které se občas kvalitou povrchu podobají těm českým.

Zato mírné zděšení v nás vyvolal první rychlý průjezd zatáčkou. Už dlouho jsme nezažili auto, které by se tak naklánělo.

Auto se na úzkých pneumatikách kymácelo jako kajak v peřejích. Působí to hrůzostrašně a od sportovního stylu jízdy náklony spolehlivě odradí, ale zároveň jde o podvozek docela předvídavý.

reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus