ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test druhé generace Mini Clubman
2. února 2016

Druhá generace Mini Clubman dospěla z mini kombi do plnohodnotného malého kombíku. Samozřejmě stále stylového, i když mnohem uhlazenějšího a méně výstředního než generace první. Vůbec poprvé také dostala verze s pohonem všech kol All4, který byl předtím vyhrazen jen pro modely Clumban a Paceman.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama
Ondřej BěhalOndřej Běhal

Druhá generace Mini Clubman dospěla z mini kombi do plnohodnotného malého kombíku. Samozřejmě stále stylového, i když mnohem uhlazenějšího a méně výstředního než generace první. Vůbec poprvé také dostala verze s pohonem všech kol All4, který byl předtím vyhrazen jen pro modely Clumban a Paceman.

Mezigenerační nárůst délky o více než 29 cm a objemu kufru o více než 100 litrů, to je něco v automobilové branži naprosto nevídaného. Zvlášť v době, kdy už bobtnání nových aut není takovou samozřejmostí jako třeba ještě před patnáct lety. Druhá generace je méně mini a více Clubman.

Rozměry už Mini Clubman zcela zapadá do segmentu malých kombíků. Je prakticky stejně dlouhé jako Fabia Combi. Rozvorem, tedy vzdáleností náprav, a šířkou karoserie dokonce malé kombíky přerůstá stejně jako třeba prostorem v loktech na předních místech nebo na hlavu na zadních sedadlech.

Na rozdíl od předchůdce se dá využít i jako jediný vůz pro menší rodiny a to nejen kvůli výraznému zlepšení praktičnosti, ale také mnohem větší míře komfortu. Zůstává sice zdaleka nejsportovnějším malým kombíkem, ale už za to neplatíte vytřesenou duší. I přesto, že Clubman dospěl, budou si jej zřejmě i nadále jako stylovku vybírat zejména movitější extravagantní jednotlivci a páry s aktivním způsobem života.

Jeho největšími výhodami v porovnání s konkurencí jsou vynikající jízdní vlastnosti, výkonné motory, originální vizáž a luxusní materiály v prostorném interiéru. Největší nevýhodu představují ceny, za které si pořídíte v obdobné výbavě kombík o dvě třídy větší (zkoušené auto stálo v době testu 1 097 880 Kč), a pro lidi, kteří dávají přednost komfortu, stále dost tvrdý podvozek.

Druhá generace Mini Clubman se začala prodávat v druhé polovině roku 2015.

reklama

Design

¾ zepředu dopravabok dopravazáď čistá¾ zezadu dolevapříď čistá

Jak už jsem psal v úvodu, Mini Clubman dospělo. A to se projevuje i na designu, který zůstává výrazný a originální, ale mezigeneračně ubyla řada puberťáckých, snad dokonce dětinských řešení. Řadím k nim třeba extravagantní protisměrné dveře, které se u předchůdce navíc nacházely pouze na levé straně.

Nový Clubman už má klasické křídlovky. Fotku zvětšíte kliknutím na ni stejně jako všechny ostatní v testu.

Zůstaly pouze netradiční dvoudílné dveře zadní s hydraulickými vzpěrami. Už ale v sobě nemají vyříznuté otvory pro světlomety, protože ty se přestěhovaly výše a jsou horizontálně umístěné. Klasické je i otvírání nádrže.

Líbily se mi třeba příplatkové LED světlomety s proužkem ve tvaru obráceného písmene U pro denní svícení.

Testovaný kousek patřil k nejvýkonnější motorizaci Cooper S navíc vyšperkované o spoustu příplatkových prvků, což bylo na různých částech auta opravdu dobře poznat.

Proti předchůdci ale Mini Clubman působí z některých úhlů pohledu jako jezevčík, což trochu ubírá na sex-appealu.

Přístrojová deska ztratila některé infantilní prvky. Například vršek středového panelu už na rozdíl od předchůdce nepřipomíná hlavu Mickey Mouse. Zato přibylo měkčených plastů a dalších kvalitních materiálů.

Zajímavou vychytávku představují příplatkové barevné diody, které v interiéru částečně lemují displej na středovém panelu nebo osvětlují třeba kliky nebo úložné prostory. Jejich barvu a intenzitu svitu si řidič(ka) může měnit podle nálady tlačítkem před zpětným zrcátkem, nebo volbou jízdního režimu. 

Diody mohou osvětlovat večer i chodník znakem Mini, když k autu přicházíte. To už je hodně slušná masírka.

Spokojen jsem byl se vzhledem, vůní i kvalitou materiálů v interiéru testovaného Mini Cooper S. Aby ne, když auto včetně příplatkové výbavy vyšlo bezmála na 1,1 milionu korun...

Ani při jízdě po nerovnostech nic nedrnčelo a nerezonovalo. Třeba zavírání dveří by ale mohlo být tlumenější, připadalo mi hodně kovové.

Celkové odhlučnění auta není na poměry malých vozů špatné, ale od prémiové značky bych asi očekával ještě víc. Třeba na dálnici při rychlosti 130 km/h už bylo docela slyšet obtékání vzduchu kolem zrcátek

Pokračovat na další kapitolu
Řidičova zóna
Neliší se moc od pětidveřového hatchbacku a prodělala i stejné mezigenerační změny. Je veselá a hravá. Na rozdíl od předchůdce se snížil počet extravagantních řešení, což auto povýšilo z hlediska …
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus