ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Mazdy 3 hatchback
17. ledna 2010

Pětidveřová Mazda 3 se řadí mezi kompaktní hatchbacky velikosti VW Golf. Jejím prvotním cílem je poskytnout řidiči radost z jízdy. Odpružení, pedály, řazení, ale i tvary karoserie s poměrně malým zasklením a horším výhledem dávají jasně najevo, že máme co do činění s autem hodně pevným v krutu, a proto určeným pro sportovní zážitky. Ty umí Japonka poskytnout opravdu skvěle, jedničku bych jí ještě napsal za vnější design.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Poskytnout řidiči ideální podmínky pro sportovní jízdu - to je hlavní úkol přístrojové desky Mazdy 3 a jejího nejbližšího okolí.

Jak už to u adrenalinovějších aut bývá, sedí se nízko a prostorem kolem řidiče se moc nehýří. Ve srovnání s konkurenčními kompakty ale patří šířka v loktech i výška nad hlavou k solidnímu průměru.

Spolu s všestranně nastavitelným sedadlem řidiče a volantem to přispívá k rychlému nalezení ideální pozice. Sedadla nešetří tvrdostí, ale ani tvarováním. Chtělo by to o něco delší sedák.

Ještě víc mi ale vadil způsob sklápění opěradla. Řidič (i spolujezdec) musí zatlačit na páčku, tím uvolní aretaci opěradla a vahou vlastního těla pak musí trefit správný sklon. Mě se to skoro nikdy nepovedlo napoprvé. Zlaté klasické růžice!

Volant má v základním provedení nepříjemně tenký věnec. Omotání kůží od třetí výbavy (viz obrázek) situaci trochu zlepší a postupně také přibývají tlačítka na něm. Audiosystém, palubní počítač, tempomat, telefon - to všechno lze z volantu ovládat a tak je to správně, tak to má být. Řidič by při jízdě neměl rukama šátrat bůhvíkde.

Za volantem se nacházejí tubusy rychloměru a otáčkoměru hluboké jak dvě studny. Oba přístroje poutají oči řidiče docela dráždivou modročervenou kombinací. Mezi nimi se ještě nachází malý displej s ukazatelem stavu paliva a ujetých kilometrů. Pro ostatní údaje si musí oči "dojít" ke dvěma dalším vzájemně trochu neladícím displejům ukrytým pod kšiltem nad středovým panelem. I když bych raději viděl vše před sebou, celkově hodnotím přívětivost ovládacích prvků k řidiči jako jednu z nejlepších. Přispívají k tomu také vhodně umístěná tlačítka stahování oken (i když by mohla vypadat moderněji), seřizování zrcátek, zamykání auta, nastavení sklonu světel nebo deaktivace stabilizačního systému. Vše se nachází v dosahu a v zorném poli šoféra.

Množství a velikost míst na odkládání drobností odpovídá bontonu třídy. Kapsy ve výplních řidiče jsou ale malé, rozměrnější plastové láhve s pitím se do nich nevejdou. Jako by chtěl výrobce zdůraznit, že se má šofér v každém okamžiku věnovat řízení.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Poměry na zadních sedadlech nejsou u Mazdy 3 úplně standardní, což naznačují už malé zadní dveře.

Výška nad hlavou i délka na nohy patří k průměru, což je vzhledem k rozměrům auta spíš zklamání, řada parametrů se ale zvyklostem vymyká. Okamžitě mě uhodila do očí kombinace vysokých opěradel a rekordně nízko výsuvných opěrek na krajních sedadlech. Menším postavám sice takové sedadlo poslouží dobře, ale těm vyšším nebude opěrka hlavy dostačovat ani při maximálním vysunutí. Její spodní část se navíc nedostane ani nad horní hranici opěradla, takže jeho využití omezuje. Důvod tohoto řešení nechápu. U sedanu se opěrka vysouvá o osm centimetrů výš, přitom délka opěradla zůstává stejná.

Další anomálií je extrémně mrňavé prostřední zadní místo. Ubohý cestující má k dispozici 20 cm na šířku a 40 cm na délku, což jsou hodnoty vhodné tak pro dobře krmenou panenku nebo plyšovou hračku. Osobně jsem na tomto uzoučkém proužku absolvoval čtvrthodinovou cestu na letiště obklopen dvěma kvalitně vyživovanými kolegy. Dost jsme se mačkali. Samozřejmě, že jsem jim musel zabrat kousek z jejich velkoryse širokých krajních sedadel, jinak bych se vůbec nevešel. Opěrka za mnou nesloužila pro zajištění hlavy, ale v případě nárazu by mi jen pomohla rychleji si zlomit vaz. A spoustu výmolů jsem na už tak tvrdém podkladu cítil na sedacích partiích víc, než by bylo příjemné. Zkrátka vzadu mohou v Mazdě 3 pohodlně cestovat jen 2 dospělí běžné výšky.

Variabilita zadní řady se omezila na nezbytně nutné minimum. Opěradla dělená v poměru 60:40 lze sklopit. Sedáky jsou pevné, takže po této činnosti nevzniká rovná plocha, a navíc se vytváří hodně vysoký schod z podlahy kufru.

Zavazadelník samotný patří udávaným objemem k těm nejmenším mezi kompakty, což vzhledem k délce auta nepotěší. Výbavy TX Plus a GTA jej mají kvůli reproduktorům audiosystému Bose ještě o 40 litrů menší. Díky geometrickým tvarům kufru jsme ale naší metodou naměřili mnohem lepší výsledek, který patří u kompaktních hatchbacků k nadstandardu. Na objem kufru bych si tudíž nestěžoval.

Víc mi vadilo otevírání tlačítkem nad prohlubní pro uchopení dveří. Člověk do ní stejně musí strčit ruku, aby víko nadzdvihl, tak proč výrobce rovnou neumístil tlačítko tam?

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Všechny dieselové motory pro Mazdu 3 jsou vybaveny filtrem pevných částic, který zachytává rakovinotvorné saze.
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus