ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test sedmimístného SUV Kia Sorento
17. dubna 2010

Terénní vůz, který v roce 2002 změnil image značky Kia – takovou charakteristiku má ve svém životopisu model Sorento.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

2.4 CVVT 4x2

Tento motor nebyl dosud testován.

2.4 CVVT 4x4

Tento motor nebyl dosud testován.

2.4 CVVT 4x2 AT

Tento motor nebyl dosud testován.

2.4 CVVT 4x4 AT

Tento motor nebyl dosud testován.

2.2 CRDi VGT 4x2

Motor jsem zatím testoval pouze ve verzi s pohonem všech kol.

2.2 CRDi VGT 4x4

Tenhle motor se koncernu Hyundai/Kia opravdu povedl! Už papírové parametry vypadají více než slibně a skutečnost ještě předčí očekávání. Silný jako býk, a přitom přátelský a tichý jako lísající se a vrnící kotě - takový je turbodiesel 2.2 CRDi/145 kW.

Jízda s ním se pro mne stala od prvního momentu zážitkem. Chuť do života ve všech možných otáčkách a zátah přibližně od dvou tisíc otáček u tak velkého auta fascinují. Když k tomu připočtu měkký, kultivovaný a klidný chod, díky němuž je radost se na křižovatkách rozjíždět, nemám, co bych motoru vyčetl.

Šestistupňová převodovka dává dobré předpoklady k rozumné spotřebě. Ve vesnici lze motor lehce týrat na pětku mírně nad tisíci otáčkami, což znamená při plynulé jízdě konzumaci naprosto mizivou. Šestku jsem mohl řadit přibližně při 65 km/h. Při devadesátce, kdy motor točí 1600 otáček, jsem naměřil spotřebu 5,8 l. V tomto pásmu otáček ještě zdaleka nepoznáte dynamické možnosti motoru, ale z hlediska úspornosti jde o optimum.

Sešlápnete-li plyn, auto s rostoucím se náklonem ručičky otáčkoměru stále ochotněji zrychluje a brzy se dostane na dálniční maximum. Auto se v tomto režimu při jízdě po kvalitní vozovce chová jak expres na nových kolejích - tichounce a sebevědomě. Naměřená spotřeba při plynulé jízdě sto třicetikilometrovou rychlostí mě už tolik nenadchla, přesto vzhledem k velikosti a výšce auta neznamená 8,7 l nějaký průšvih.

Kombinované spotřeby 6,7 l udávané výrobcem se dá celkem bez problémů dosáhnout.

2.2 CRDi VGT 4x2 AT

Motor jsem zatím testoval pouze v sedmimístné verzi s pohonem všech kol.

2.2 CRDi VGT 4x4 AT

Dobrá zpráva! Šestistupňový automat neubírá nic z kvalit famózního turbodieselu 2.2 CRDi/145 kW! Dokonce má motor ve spojení s ním ještě vyšší točivý moment a tudíž větší sílu. Zároveň pohodlí a hladký chod automatu ještě zvýrazní měkkost a kultivovanost motoru. Bravo, tahle kombinace se mi fakt líbila. Škoda, že jsem měl Sorento 2.2 CRDi s automatem zatím příliš krátce na to, abych mohl objektivně změřit spotřebu. Ředitel českého zastoupení značky Kia Vít Pěkný mi ale v jeho služebním autě ukazoval dlouhodobou průměrnou spotřebu pod šesti litry. Výrobce udává v kombinaci město/mimo město 7,4 l.

 

 

Řazení

První dojmy z manuální šestistupňové převodovky byly trochu rozpačité. Páka se mezi šesti stupni pohybovala hladce, ale s typickým zadrháváním při přechodu přes neutrál. Dráhy jsou hodně dlouhé a jednou se mi při dvacetiminutové projížďce nepodařilo napoprvé trefit dvojku.

Při následném čtyřdenním testu už se mi podobná nepříjemnost nepřihodila a měl jsem pocit, že se zadrhávání přes střed docela ochodilo a ohladilo (testoval jsem ten samý kus jako tři měsíce předtím).

Šestistupňový automat si ve spojení s turbodieselem zaslouží samou chválu. Mezi klasickými samočinnými převodovkami vyniká hladkostí při změnách rychlostí, které jsou jen těžko postřehnutelné. Nezaznamenal jsem ani nějaké psí kusy typu přílišného vytáčení motoru.

Do procesu řazení se může vložit i řidič. V režimu sekvenčního řazení dostává výsadu pohyby pákou dopředu či dozadu rozhodovat o tom, jaký stupeň převodovka vybere. Přijde mi to ale zbytečné, protože automat reagoval velmi citlivě a logicky na pokyny plynovým pedálem.

Řízení

Mezi auty kategorie SUV patří ke standardu. U kombíku bych si asi víc stěžoval, že mi chybí citlivost kolem středové polohy a od kol nedostávám tolik informací, kolik bych potřeboval k razantnější jízdě, k níž láká hlavně živý turbodiesel. Spousta konkurentů má ale vlastnosti řízení podobné a navíc ještě příliš horlivý posilovač řízení, který tady funguje tak akorát.

Brzdy

Vzhledem k velikosti auta neblahým zkušenostem s jinými vozy SUV jsem je vyzkoušel hned na prvních kilometrech a připadaly mi průměrně účinné.

Podvozek

Člověk, který měl tu čest se Sorentem první generace, má pocit, že řídí úplně jiné auto. Staré Sorento, to byl nosorožec. Nové připomíná závodního koně. Je to zásluha redukční diety, po níž model mezigeneračně shodil více než 200 kg! Do zatáček se i ve srovnání s konkurenty vrhá odhodlaně bez větších náklonů a projíždí je až neuvěřitelně čiperně a s lehkostí, která je u velkých vozů SUV nevídaná. Výborné jízdní vlastnosti připomínají spíš kombík. Rozhodně za nimi stojí i pohon všech kol. Variantu pouze s pohonem přední nápravy jsem dosud netestoval.

Čtyřkolka v základním módu funguje jako předokolka s tím, že se zadní kola zapojují v případě potřeby. Potřebou se nerozumí jen jejich podklouznutí, ale i menší ztráta přilnavosti v zatáčkách. Zvlášť v těch prudkých jsem cítil, jak okamžitě přenesená síla na zadní kola dokázala eliminovat nedotáčivý smyk.

I díky tomu nemusel nějak dramaticky zasahovat stabilizační systém ESP. Ten se dá vypnout tlačítkem, ale vzhledem k tomu, že mi průjezd zatáčkami nijak nekazil, tak jsem to dělal jen ve výjimečných případech - třeba při vyhrabávání se ze závěje.

V zajetí sněhových peřin jsem využil i možnost zamknutí pohonu všech kol s přenosem síly mezi jednotlivé nápravy v poměru 50:50 a uzávěrku diferenciálu. Tahle výbava do těžšího terénu funguje přibližně jen do 40 km/h, pak se automaticky deaktivuje.

Sorento se z ošemetné situace dostalo v pohodě, takže jsem si s ním na jaře troufl i do lehčího terénu. Lesní nebo polní cestu není problém absolvovat i vyššími rychlostmi, ale v členitějších místech se jasně ukáží limity v podobě relativně nízké světlé výšky a malého křížení náprav.

Skvěle funguje asistent sjíždění z prudkých kopců Downhill Brake Control (standardní výbava). Řidič jen stiskne tlačítko, nechá zařazený rychlostní stupeň, pustí plyn a auto pomaličku kontrolovaně sjíždí příkrý svah.

Za vynikající chování v zatáčkách platí řidič daň v podobě lehce podprůměrného komfortu. Podvozek mi připadal trochu udrncaný a hlasitější při přejezdu nerovností některých typů. Na druhou stranu třeba při jízdě po staré betonové části dálnice D11 mi hlučnost podvozku připadala o něco nižší než běžně činí průměr. Auto však na roletkách poskakovalo s drobnými kmity, o ladném přenášení přes nerovný povrch nemohla být řeč.

reklama
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus