ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test vozu Kia Sorento
20. ledna 2010

Terénní vůz, který v roce 2002 změnil image značky Kia – takovou charakteristiku má ve svém životopisu model Sorento.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Těžko ji jednoznačně charakterizovat. Našel jsem spoustu pozitiv i negativ. Takže postupně.

První, co mě doslova a do písmene udeřilo do hlavy, byly tvrdé opěrky hlavy vystrčené hodně dopředu. Musel jsem si hodně sklopit opěradlo, aby mě jejich trkání přestalo rušit. Při testu auta s koženým čalouněním jsem ale podobný problém nezaregistroval.

Potěšilo mne elektrické nastavování sedadel, standard od druhé výbavy Comfort. Řidič sedí příjemně vysoko, přitom se v pohodě vejde koleny pod přístrojovku. Nikde mne nic nerušilo ani neutlačovalo. Uměl bych si ale představit delší sedák.

Kožené čalounění patří mezi základní výbavu nejvyššího provedení Exclusive.

Bílá barva sice není tak praktická jako černá, ale lépe prosvětluje interiér.

Za příplatek lze mít opravdu efektní a příjemnou kombinaci černé a barvy slonoviny.

Z hlediska místa kolem řidiče mne zaujala hlavně výrazně nadprůměrná šířka.

Volant je od druhé verze Comfort potažený kůží, má příjemně tlustý věnec a lze z něj řídit několik funkcí.

Na levé straně jsem objevil ovládání rádia. Působí sice trochu lacině, ale k funkčnosti nemám připomínek.

Pravá strana patří tempomatu. Platí to samé, co u rádia.

Za volantem svítí efektní třírozměrné ciferníky ukryté v tubusech, jejichž svítivost se dá v neuvěřitelném rozsahu regulovat. Tento přístrojový štít patří mezi standard od výbavy Comfort. Základní Active má mít běžné přístroje jako Kia cee´d, zatím jsem se k ní nedostal. Údaje z palubního počítače řidič objeví na displeji přímo před sebou.

Škoda, že se přepínají a nulují tyčinkou vyrůstající z jejich krytů, kvůli čemuž musí ruka z volantu. To je úlet! Proč to Kia neřeší tlačítky na páčce stěračů, nebo alespoň tlačítkem na spodních ramenech volantu jako u cee´du? Zbytečné body za ergonomii dolů!

Zato tady uděluji pochvalu! Tlačítka méně používaných funkcí nejsou nikde zašitá. Řidič je má po levé ruce v zorném poli.

Středový panel standardně obsahuje rádio se zajímavým designem připomínajícím zubatou příď.

S tím souvisejí i všechny běžně používané vstupy pro externí přehrávače ve spodní části sloupku. Také bez příplatku, skvělé!

Parkovací brzda byla v jednom testovaném Sorentu klasická ruční, u druhého nožní. Ta se aktivuje i deaktivuje šlapáním na pedál po levé straně od řidiče. Zatím jsem od představitelů značky nedostal přesné vysvětlení, podle jakého klíče dostanete jeden nebo druhý typ brzdy.

Výplně dveří vypadají ve výbavě Exclusive luxusně.

Komu připadá schránka na pití malá, má k dispozici "popelnici" pod loketní opěrkou. Tam se vejdou snad čtyři plastové dvoulitrovky a ještě by se pod nimi mohl pašovat vyhublý běženec.

Parkovací kamera patří ke standardu nejvyšší výbavy Exclusive, u Comfortu patří k příplatkovým položkám. Její obraz se promítá do zpětného zrcátka, nebo na displeji navigace, pokud si za ni připlatíte.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální
sedadla třetí řadakufr za třetí řadou sedadel

Sedm míst se u Sorenta rozhodně netýká počtu dospělých. Ti se do auta bezpečně a pohodlně vejdou pouze čtyři. Prostřední sedadlo ve druhé řadě nemá dostatečně výsuvnou opěrku hlavy, takže si sem můžou sednout pouze děti. Škoda, protože šířka patří stejně jako vpředu k velkým výhodám Sorenta a také v podélném směru by si prostřední pasažér nemohl stěžovat. Alespoň mají krajní cestující jistotu, že jim nebude nikdo z prostředka ubírat jejich královskou porci pohodlí.

Vzhledem k polohování opěradel ve velkém rozsahu si mohou dopřát i skloněnou "spací" polohu.

Sedadla druhé řady dělená v poměru 60:40 se dají jedním tahem zaklopit do podlahy. Stačí sklopit opěradla, sedáky samy zajíždějí do podlahy. Vzniká rovná plocha navazující na opěradla sklopených sedadel ve třetí řadě.

Do ní se nastupuje po odklopení pravého krajního sedadla ve druhé řadě. Nijak pohodlný úkon to ale není, ale povyražení pro děti určitě ano.

Dvě samostatná a stejně velká sedadla ve třetí řadě nabízejí překvapivě dospěle vyhlížející sedadla s velkými opěradly a slušně vysoko výsuvnými opěradly. Se svými 174 cm bych neměl na výšku problém. Škoda, že druhá řada sedadel není posuvná, takže se limitem stalo místo na kolena, které mi nestačilo a to nejsem žádný dlouhán. Takže sem umístíme jenom děti, které ale mohou být i docela odrostlé. Alespoň trochu zvětšit prostor ve třetí řadě se dá vzpřímením opěradel řady druhé.

Objem kufru se samozřejmě mění podle počtu vztyčených sedadel ve druhé a třetí řadě. Za sedmi místy stačí tak na menší nákup, za pěti už vyhoví běžným rodinným potřebám. Škoda malé hloubky pod roletkou. Když si ponecháme pouze dvě přední místa, dostaneme něco mezi stěhovákem a ložnicí. Vysoko umístěná podlaha ale neumožní převoz opravdu velkých předmětů.

To by samozřejmě nemělo platit u pětimístné verze, kterou jsem zatím nezkoušel. Její kufr je podle výrobce větší o 21 kg a k dobru přibudou prostory pod podlahou.

Rozměry, které udáváme v administraci modelu v sekci Autodata, se vztahují k sedmimístné verzi Sorenta. Pětimístnou jsme zatím neměřili.

Panoramatická střecha (standard nejvyšší výbavy Exclusive) krásně prosvětlí interiér, ale trochu snižuje místo na výšku.

Přední okno se dá tlačítkem ve stropě mezi řidičem a spolujezdcem vyklopit, nebo úplně otevřít. Zadní zůstává pevné.

Pokračovat na další kapitolu
Podvozek
Člověk, který měl tu čest se Sorentem první generace, má pocit, že řídí úplně jiné auto. Staré Sorento, to byl nosorožec. Nové připomíná závodního koně. Je to zásluha redukční diety, po níž model me…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus