ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test kombíku Kia Ceed SW
28. února 2019

Kia Ceed SW dostala proti předchůdci s mírně odlišným označením cee´d SW k dobru na délku téměř deset centimetrů, které se projevily v zavazadlovém prostoru. Z pozice "třídního otloukánka" se tak dostala mezi rodinné kombíky s nejdelším a nejobjemnějším místem pro náklad. Značná část z úctyhodných 625 litrů v kufru se však nachází pod podlahou.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Samozřejmě se téměř neliší od hatchbacku. Je konzervativní, ale zároveň antistresová a pohodlná. Řidič se ve třetí generaci kombíku Kia Ceed Sportwagon nesetká s ničím, co by ho mátlo nebo mu komplikovalo život.

Sedí se tu relativně vysoko, což způsobuje docela dobrý výhled. 

Přesto však v tomto ohledu došlo k mezigeneračnímu zhoršení. Předchůdce měl totiž dělený čelní sloupek, kdežto aktuální Kia Ceed disponuje standardním řešením.

U výrazně delšího kombíku bych na rozdíl od hatchbacku měl rád ve výbavě alespoň parkovací senzory (standard od Exclusive).

Za příplatek dostanete i kameru.

Zato z hlediska vzdušnosti jsem zaznamenal mezigenerační zlepšení. Šířka v loktech se na předních sedadlech zlepšila o tři centimetry a patří k nejlepším. Na rozdíl od cee´du SW jsem také neměl v Ceedu SW problém s tím řídit nalepený na přístrojovou desku, která mi připadala subtilnější. Potěší natočení všech důležitých přístrojů a ukazatelů směrem k řidiči.

Sedadla mají kratší sedák než u předchozího modelu, přesto jsem neměl téměř žádné důvody je kritizovat. Vadila mi pouze tvrdší hlavová opěrka. 

  U benzínového kombíku jsem zkoušel příplatkové polokožené čalounění, které je o něco pohodlnější než klasické látkové použité v naftové verzi. V zimě také potěšilo příplatkové vyhřívání sedadel vpředu i vzadu, nebo věnce volantu.

Ten patří ke zlatým hřebům auta. Tedy alespoň u testované verze. V základním provedení totiž nemá kožený potah, ale disponuje některými funkčními tlačítky.

Ten zkoušený se parádně držel a vzhled i funkčnost ovladačů na něm patří mezi nejlepší nejen v kompaktní třídě.

V době digitálních přístrojových štítů nepůsobí ten klasický v nové Kie Ceed příliš high-tech, ale zároveň nejde ani o žádný návrat do minulého desetiletí. Nejvíc mi vadilo, že se na malém displeji nezobrazovaly celé názvy asistenčních systémů při jejich nastavování. Podle zkratek jsem bez návodu neměl tušení, o kterém je řeč.

Když už jsme u těch řidičových pomocníků, tak z těch, které jsou ve standardní výbavě, nejvíce oceňuji automatické přepínání mezi tlumenými a dálkovými světlomety. Tahle funkce je u většiny aut včetně těch luxusních za příplatek, a tady navíc fungovala výborně.

Velmi zajímavý je také standardně montovaný aktivní systém pro jízdu v pruzích. Ten se dá nastavit buď jako pouhé akustické varování při přejetí pruhu, nebo včetně zásahu do řízení, který auto do pruhu vrací. Tento systém fungoval velmi dobře i na dálnici při vyšších rychlostech v zatáčkách, a navíc se nevypínal, ani když řidič neuposlechl příkazu, aby chytil volant. Je to tedy takový částečný autopilot bez záruky a s trochu strachu, protože "pinkání" auta mezi kraji jízdního pruhu není úplně příjemné. Za příplatek lze mít i funkci, která vůz udržuje uprostřed pruhu.

Funkci upozorňování na přejetí pruhu lze vypnout i tlačítkem, což oceňuji. Zvlášť na klikatých silnicích nižších tříd při dynamičtější jízdě a zkracování zatáček je totiž věčné pípání otravné.

Vzhledem k některým zajímavým standardním bezpečnostním funkcím naopak zarazí, že u jiných aut už celkem běžný "front assist" s funkcí automatického brzdění před překážkou je pouze za příplatek v paketu u nejvyšší výbavy.

Za příplatek lze mít také full LED světlomety, naopak LED denní svícení patří ke standardu.

Vrchol středového sloupku standardně okupuje pouze pětipalcový černobílý displej. Opět nejde o žádné high-tech řešení, na druhou stranu i díky hezké grafice plní většinu funkcí na jedničku - a to včetně spojení s mobilním telefonem prostřednictvím bluetooth handsfree.

Koho by to přesto uráželo, může si připlatit za osmipalcový barevný dotekový displej se standardně montovanou navigací. Líbila se mi její grafika stejně jako rychlá odezva displeje a jasná orientace v menu.

Jedničku si Kia Ceed SW zaslouží za praktičnost okolí řidiče.

Loketní opěrka s velkým prostorem na odkládání uvnitř patří ke standardu.

Do otvorů na nápoje ve středovém panelu se výborně odkládá i mobilní telefon tak, aby se na něm dala sledovat online navigace.

Odkládací prostory jsou nejen objemné, ale také vystlané gumovými podložkami, aby v nich třeba klíče nedělaly hluk.

Pochvalu si zaslouží také standardně montovaná dvojice USB vstupů - jeden na propojení s multimediálním systémem a druhý výhradně na nabíjení.

Za příplatek lze mít i bezdrátové nabíjení mobilních telefonů, které takovou funkci umožňují.

V benzínovém kombíku jsem na rozdíl od naftového neměl klasickou ruční brzdu, což mě při jízdě na sněhu štvalo. Tlačítko příplatkové parkovací brzdy sice vypadá efektně a šetří prostor, ale auto na kluzkém povrchu do zatáčky nezatočí. Zato měla elektronická parkovací brzda zajímavou funkci. Dokud se řidič nepřipoutal, odmítala se deaktivovat. Dost mě to sice rozčilovalo, ale z hlediska bezpečnosti to asi bude dobré.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Nová Kia Ceed Sportwagon v porovnání s předchůdcem vyrostla. Kombík se mezigeneračně protáhl téměř o 10 centimetrů na 4,6 m a ocitl se mezi největšími rodinnými kombi. Chalupáři zbystří, když se dozvědí, že jeho kufr podle výrobce nabobtnal o 97 litrů na rekordních 625 litrů.

V porovnání s minulou generací označovanou jako cee´d SW je kabina prostornější. O lepší šířce v loktech už jsme psali u řidičovy zóny. Naměřili jsme ale také o dva centimetry delší místo na nohy na straně spolujezdce, je tu ale o tři centimetry méně než u hatchbacku. Výška nad hlavou narostla o centimetr, tady je naopak proti hatchbacku o čtyři centimetry více.

Místo na nohy je v porovnání s konkurencí lehce podprůměrné, ostatní parametry naopak nadprůměrné.

Přesto v kabině došlo k jednomu poměrně důležitému zhoršení. A to se týká počtu cestujících. Zatímco u minulé generace se mohli na zadní sedadla cee´du SW posadit tři dospělí, u nového Ceedu SW tomu prostřednímu opěrka nepodpírá hlavu. Měřím 174 cm a cítil jsem ji i při maximálním vytažení v krku. Škoda - a u kombíku dvojnásobná, prostřední místo je prostě po všech stránkách nouzovka. Zato na krajích mohou sedět i cestující s výškou přes 185 cm za podobně vysokými pasažéry vpředu. Úplně pohodlné to ale nebude, protože zadní sedáky ani na kraji téměř nepodpírají stehna.

Základní čalounění bylo i v zimě příjemné, protože vnitřek sedáků tvoří látka, která nestudí.

Zadní sedadla jsou za příplatek vyhřívaná.

Standardem výbavy Exclusive je příjemná loketní opěrka, která se dá vyklopit z prostředního místa. Neobjevil jsem průvlak na lyže, který však je v prospektech znázorňovaný. V ceníku o něm ale není ani slovo, takže než zjistím podrobnosti, raději se ptejte u prodejce.

Kufr se podle výrobce mezigeneračně nafoukl téměř o sto litrů a výrobcem udávaných 625 litrů v základní konfiguraci byla koncem roku 2018 mezi kombíky nižší střední třídy rekordní hodnota. Buďte si ale jistí, že se to netýká prostoru mezi podlahou a roletou.

Ten se sice mezigeneračně o 11 cm natáhl, čímž Ceed SW v porovnání s předchůdcem katapultoval z chvostu mezi nejlepší, ale zároveň ubyly tři centimetry hloubky. Podle našich měření je tak kufr Ceedu SW sice jeden z nejdelších, ale také nejmělčích. Šířka mezi podběhy patří k lehkému průměru. 

Objem kufru mezi podlahou a roletou se tak sice podle našich měření mírně mezigeneračně navýšil, ale příliš nepřesahuje čtyři sta litrů.

Kde je tedy těch zbývajících dvě stě litrů?

Pod podlahou! Tam se totiž standardně nacházejí přihrádky.

Přístup k nim je rozsegmentovaný, podlaha se dá prakticky zvedat na několik menších částí.

A to včetně těch bočních.

Největší prostřední část lze vyjmout stejně jako přihrádky pod ní, ale dává to smysl pouze tehdy, pokud se potřebujete dostat k dojezdové rezervě, která patří ke standardní výbavě.

Takový kufr se zvýšenou podlahou moc nepotěší třeba cyklisty, kteří by chtěli v autě převážet více kol. S transportem všech hlubších předmětů bude trochu problém.

Naopak schránky pod podlahou potěší třeba Ježíška :) Nebo všechny majitele, kteří převážejí spoustu drobností a nechtějí, aby jim po velkém kufru cestovaly. Posuďte sami, jak se vám podobné řešení líbí. Osobně bych dal přednost klasickému hlubokému kufru bez přihrádek, pouze s možností dokoupení falešné podlahy za příplatek, případně s upevňovacími  sítěmi a dalšími praktickými doplňky.

Výhodou řešení, které zvolila Kia, je fakt, že sklopená opěradla zadních sedadel navazují beze schodu na podlahu kufru.

Pochvalu zaslouží lehoučká roleta, se kterou se velmi lehce manipuluje.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Mezigeneračně se podobně jako u hatchbacku změnila nabídka motorů. U těch benzinových vypadl atmosférický 1.6 GDI/99 kW, který byl nahrazen turbomotorem 1.4 T-GDI/103 kW. Základní pohonnou jednotkou…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus