ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Hyundaie Matrix
10. ledna 2010

Konstrukčně jeden z nejstarších vozů na trhu s datem narození 2001 (a dvěma modernizacemi v letech 2005 a 2008) dohání věkový hendikep vynikajícím poměrem užitné hodnoty, výbavy a ceny.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Nastupuje se příjemně. Sedačka řidiče se totiž nachází ve vyšší poloze, než bývá zvykem. A není to tím, že by si jí někdo přede mnou takhle nastavil. Na výškové seřizování totiž zapomeňte stejně jako na podélný posuv volantu. To jsou nemilá a u modernějších aut už dávno vyhynulá omezení. Když jsem chtěl sedět blízko volantu, kousala mě za to vystouplá část přední desky do nohou. Nakonec jsem si ale za volantem našel polohu, ve které jsem absolvoval více než dva tisíce kilometrů.

Pochválit musím báječný výhled z auta všemi směry. Nejen díky vyšší poloze, ale také velmi nízko začínajícímu prosklení.

Nad hlavou stále zbývá dost místa i pro dlouhány, i když třeba Roomster je na tom ještě lépe. Hyundai kontruje širším interiérem, což mi přijde z hlediska vnímání prostoru důležitější. Přední sedadla mají kratší sedáky než konkurenti a nepříliš výrazné tvarování. Občas jsem se v nich zavrtěl, ale sedmisetkilometrovou nonstop cestu přežil bez újmy.

Rozmístění přístrojů není tradiční a z ergonomického hlediska ho nepovažuji za ideální. Vše důležité se odehrává v centrální kapličce, zatímco přímo před řidičem za volantem mrká jen pár kontrolek.

Co mají ale říkat třeba řidiči supermoderního a z hlediska designu oslavovaného Citroënu C3 Picasso nebo Renaultu Grand Modus, ti se koukají jenom do plastového prázdna. V této kategorii tedy není pohled řidiče více doprava ničím mimořádným a dá se na to zvyknout.

Ztratit se v ovládání auta nejde, funkcí je totiž minimum. Řazení na výstupku pod přístrojovou deskou mi nevadilo.

Co jsem ale postrádal, byly odkládací prostory na středovém tunelu. Ten je totiž úplně vybílený.

Na druhou stranu tam uložíte třeba stan nebo spacák, což taky není k zahození. Věci může řidič odkládat jinam, třeba do velké a široké kapsy ve výplních dveří, které nechybí rozšíření na PET láhev, ale třeba mobil všude buď s rachotem cestoval, nebo vypadával.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Široké karoserii na malých kolech se můžete smát, ale když pak budete řešit, jak naložit auto na dovolenou a k tomu ještě dovnitř vměstnat lidi, budete jí blahořečit. Čtyři centimetry navíc, které má Matrix na zadních sedadlech do šířky proti Roomsteru, nevypadá na první pohled světoborně, ale v praxi to je hrozně moc. Díky těm čtyřem centimetrům se dozadu celkem pohodlně vejdou tři rozumně rostlí dospělí, nebo dvě děti v sedačkách a jeden dospělý.

Nebo – a to byl i náš případ – po sklopení užší části dělené lavice na ten širší zbytek jedno dítě v sedačce a jeden dospělý. Na druhou stranu Matrixu vůči Roomsteru chybí devět centimetrů v podélné délce, to ale neznamená, že by si za sebe v hyundaii nesedli dva dospělí střední postavy. Sednou a i nad hlavou budou mít i vzadu místa habaděj. A celkem i pohodlí, protože sedadla jsou velká, i když plochá a relativně tvrdá. Potěší možnost nastavení sklonu opěradel.

Opravdu královsky se má v porovnání s většinou konkurentů prostřední cestující. Nejen, že šířka jeho místa překonává běžné poměry, ale díky vysokému opěradlu a dostatečně vysoko vyjíždějící opěrce hlavy se tady bezpečně usadí i vyšší postava. Nohy si natáhne do vymetené uličky bez středového tunelu.

Matrix se nemůže chlubit takovou variabilitou zadní řady sedadel jako Roomster, přesto nabízí dost. Obě části asymetricky dělené zadní lavice dělené se dají podélně posouvat a to ve značném rozsahu. Opěradla můžete sklopit. Mezi nimi a podlahou kufru ale vznikne vysoký schod.

To ještě není vše. Po zatažení za gumový provázek se dají složená sedačka i dvojsedačka překlopit a přirazit k předním sedadlům. Zajistí se právě těmi gumovými provázky, jejichž konec se připevní k předním opěrkám hlavy.

Nevypadá to sice moc moderně, ale funguje to. Vznikne mnohem větší prostor pro zavazadla s rovnou podlahou. Pod sedadly se navíc ukrývají schránky s víkem, do kterých jsme dávali špinavé prádlo :-)

Nevýhodou řešení s překlápěním sedadel je fakt, že vznikne místo pro zavazadla dlouhé jen 125 cm, což nestačí na uložení dospělého horského bicyklu s demontovaným pouze předním kolem. Jde to jen u malých dětských. Škoda, že se sedadla nedají úplně vyjmout z auta. Jejich překlápění lze realizovat pouze tehdy, jsou-li sedadla druhé řady v poloze zcela vzadu.

Samotný kufr pod roletkou má o sto litrů menší objem než Roomster, běžná malá auta ale s převahou překonává. Těží zejména ze značné hloubky, nevýhodou je jeho členitost.

Osobně jsem s autem absolvoval dvoutýdenní rodinnou dovolenou ve složení: dvě děti v sedačkách, dva dospělí, dvě dětská kola, kompletní výbava pro stanování a několik sportovních odvětví, pitný režim plus spousta dalších „nezbytností“. To hovoří za vše.

Pokračovat na další kapitolu
Podvozek
Dost jsem se ho bál, ale nakonec se ukázal jako výrazně lepší, než bych ke stáří auta, jeho výšce a malým pneumatikám čekal. Naladění totiž patří mezi ty tužší a zadní náprava disponuje neče…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus