ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Hyundaie Matrix
10. ledna 2010

Konstrukčně jeden z nejstarších vozů na trhu s datem narození 2001 (a dvěma modernizacemi v letech 2005 a 2008) dohání věkový hendikep vynikajícím poměrem užitné hodnoty, výbavy a ceny.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

1.6

Tento motor nebyl dosud testován.

1.5 CRDi VGT

Perla uvnitř ne zrovna pěkně vyhlížející, ale prostorné škeble.

Ano, dává o sobě po nastartování a v nízkých otáčkách vědět nepříliš libým a dost hlasitým zvukem, který osciluje mezi tradičním chrapláním, chrastěním až k temnému dunění při podtáčení. Tím ale výčet negativ končí. I ten zvuk se v běžných otáčkách téměř ztiší. V těch nízkých je motor příjemně měkký, nedělá starosti při rozjezdu, a po takové klidnější fázi se značným turboefektem zatahuje. Následuje trochu zvláštní krátké zvadnutí, než konečně chytne lineární zátah. Možná tohle hodnocení nevyzní tak lichotivě, ale motor mi svým projevem vyhovoval.

Ochota jít za plynem připomíná benzin, pružnost patří mezi solidní a nejvíce potěší spotřeba – my se pohybovali až po střechu naložení v alpských serpentinách, na německých dálnicích a ve městech a v tomto z hlediska ekonomické jízdy vražedném prostředí jsme jezdili za šest litrů. Vůbec není problém se při lepších podmínkách dostat pod pět. Díky za to hlavně dost dlouhé pětce, která může přijít ke slovu až při 70 km/h, jinak člověk slyší právě ono zlověstné dunění signalizující, že řadil pátý stupeň příliš brzy. Při 130 km/h točí motor necelé 3000 otáček a umožňuje svižnou dálniční jízdu při rozumné spotřebě.

Konkurenční malá MPV sice mají i turbodiesely i s lepšími parametry, ale vzhledem k ceně jde u Matrixu o opravdu kvalitní motor.

Zato pětistupňové manuální řazení patří mezi nejslabší stránky vozu. Sice je na první pocit měkké, ale při přechodu přes středovou polohu klade odpory, ozývá se hlasité lupání a dráhy jsou docela dlouhé. Občas se mi nepodařilo zařadit požadovaný stupeň a pákou nejde pohybovat moc rychle. Řízení naopak patří mezi příjemná překvapení. Dodává o chování vozu poměrně dost informací, i když je relativně lehké. Líbila se mi jeho neměnná citlivost v různých polohách a při různých jízdních podmínkách až na jedinou situaci – při prudkém vyhýbacím manévru na okamžik nepříjemně ztuhne. Také by se mohl trochu zmenšit volant.

Za další velkou slabinu považuji brzdy. Už v běžných podmínkách jsou docela tupé a v alpských sjezdech až nebezpečně vadly.

Podvozek

Dost jsem se ho bál, ale nakonec se ukázal jako výrazně lepší, než bych ke stáří auta, jeho výšce a malým pneumatikám čekal.

Naladění totiž patří mezi ty tužší a zadní náprava disponuje nečekaně vyspělým víceprvkovým zavěšením, které by Matrixu mohla závidět i některá dvakrát tak dražší, mladší a prestižnější auta. Díky tomu se hyundai v zatáčkách moc nenaklání a i když malé pneumatiky začínají docela brzy strachy pištět, drží velmi dlouho stopu. Z ní ho díky víceprvkové nápravě nevykopne ani nějaká ta díra. Když už se vlivem nedotáčivosti začne auto dostávat do smyku, poznáte to a k nápravě stačí mírně ubrat plyn. Stabilizační systém jsem vůbec nepostrádal. Auto se v alpských serpentinách chovalo až nečekaně hbitě a celkem spokojený jsem byl i se stabilitou při rychlé dálniční jízdě – až na značnou citlivost na boční vítr.

Tvrdý podvozek většinou znamená horší komfort, ale ani to tady neplatí. Posádka kvůli nekvalitnímu odhlučnění projeté díry spíš slyší, než aby je cítila v zádech.

reklama
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus