ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Hyundai i30 kombi třetí generace
13. července 2017

Stejně jako hatchback obměnil Hyundai generačně již po pěti letech kombi variantu modelu i30 vyráběného v Nošovicích.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Díky zeštíhlení přístrojové desky jsem zaznamenal příjemné mezigenerační vylepšení týkající se sezení za volantem.

Výplně dveří vlevo ani přístrojový sloupek po pravé straně už zdaleka tolik nepřekážejí řidičovým kolenům, takže si bez otlačení kolen sednou i ti šoféři, kteří jsou rádi těsně u volantu a přístrojové desky. To se u minulé generace stát nemohlo.

Zato výhled z auta se nezměnil. Tvar předního sloupku řidiči neusnadní orientaci v serpentinách a prudkých zatáčkách.

Ve výbavě testovaného auta ale nechyběla spousta pomocníků, kteří tento problém eliminovali.

Šlo například o parkovací senzory a kameru (obojí standard nejvyšší výbavy Style).

Ke standardní výbavě patří asistent akusticky varující před možností nárazu do auta před vámi, a to až do 180 km/h. Na rozdíl od jiných aut tady při týdenním testu vždy fungoval pouze tehdy, když bylo potřeba, a několikrát mě vrátil do plného soustředění a zachránil před ošemetnou situací.

Standardem v nižší střední třídě v roce 2017 nevídaným je i automatické udržování jízdního pruhu a varování před jeho přejetím bez blinkru. Autu se dařilo na dálnici udržovat pruh i při vysokých rychlostech a v docela ostrých poloměrech zatáček. Navíc příliš nespěchalo s varováním, ať znovu převezmeme řízení, když jsme si užívali funkce částečného autopilota.

U kombíku jsme testovali nejvyšší příplatkovou řadu sedadel s nadýchaným koženým čalouněním, elektrickým nastavováním sedadla řidiče, vyhříváním i ventilací sedadla (ta se v horkém létě rozhodně hodila). Líbilo se mi, že díky vhodnému tvarování bočnic ani z kožených sedaček nevyklouzává uvnitř zatáček tělo.

U hatchbacku jsem testoval i látková sedadla. Stejně jako u předchůdce jsou spíše tvrdší, ale pohodlná i na dlouhých cestách, příjemně rozměrná, dobře držící tělo a s opěrkami nastavitelnými jak výškově tak podélně. Super!

Jedničku si zaslouží i pohledný kožený vyhřívaný volant (standard výbavy Style, v nižších stupních plastový bez vyhřívání) s pěkným tvarováním a moderně řešenými tlačítky na ovládání audiosoustavy, tempomatu a omezovače rychlosti, nebo palubního počítače.

K těmto standardně montovaným funkcím ale mám pár připomínek. V menu palubního počítače jsem vůbec nenašel měření průměrné rychlosti a u tempomatu se digitálně nezobrazuje udržovaná rychlost. Obojí jsem postrádal při měření průměrné spotřeby. Rychlost stejně jako nastavená vzdálenost od nejbližšího vozidla vpředu se zobrazovala až u příplatkového inteligentního adaptivního tempomatu, který jsem zkoušel u kombíku.

Přístroje za volantem se mezigeneračně změnily v duchu proměny designerského stylu. Z velmi výrazných a pro někoho až pouťových hlubokých brýlí se spoustou výrazné modré barvy se stáhly do decentnějších obrouček a využívají pouze ideálně čitelnou a čistou bílou barvu v kombinaci s několika červenými prvky. Modré zůstalo pouze podsvětlení ovládacích tlačítek na přístrojové desce.

Středovému panelu dominoval u testované verze moderně vyhlížející příplatkový "tablet" s velkým osmipalcovým dotekovým dotekovým displejem na ovládání zejména audiosoustavy, telefonu spárovanému přes bluetooth a navigace.

Díky tomu, že je přilepený na vrchní části středového panelu, nemusí řidič při jeho ovládání klopit oči.

Odezva displeje by mohla být o něco rychlejší, a potěší i parádní grafika s docela velkými ovládacími ploškami. Jednou spárovaný telefon se pak už připojuje automaticky.

Výbava Style disponuje pětipalcovým displejem, který jsem zatím nezkoušel. V základních verzích Entry a Trikolor je pouze standardní rádio, ale s ovládáním na volantu, u druhé jmenované patří ke standardu bluetooth handsfree.

Na rozdíl od některých konkurentů se Hyundai nepokouší integrovat do velkého osmipalcového displeje další prvky jako je třeba ovládání klimatizace, ale také třeba obsluhu stabilizačního systému a dalších elektronických pomocníků nebo osvětlení přístrojů, což je podle mě dobře.

Řidič se ke všem těmto funkcím dostane díky samostatným tlačítkům rychle. Navíc jsou v jeho okolí rozmístěna velmi intuitivně a logicky.

Potěší i množství, velikost a chytré provedení odkládacích schránek jak na středovém panelu tak ve výplních dveří. Neměl jsem žádný problém s odložením mobilu, peněženky, klíčů a dalších věcí.

Do schránek ve výplních dveří jsem odložil PET láhev o objemu 1,5 l, dva banány a ještě zbyla jedna přihrádka volná. Veliká paráda!

U testovaného auta jsme měli ve výbavě příplatkové panoramatické okno s výsuvnou přední částí.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

V porovnání s předchůdcem je novinka delší o rovných deset centimetrů, rozvor náprav, tedy vzdálenost mezi nimi, s hodnotou 2650 milimetrů ale zůstal stejný.

Prodloužení karosérie se projevuje pozitivně zejména v kufru, jehož délka vzrostla podle našich měření o pět centimetrů. Hyundai i30 kombi tak už nemá nejkratší zavazadlový prostor mezi konkurenty, ale patří v této disciplíně k lepšímu průměru.

Objem zavazadlového prostoru podle značky Hyundai u i30 kombi mezigeneračně narostl o 74 litrů na špičkových 602 litrů. Problém ale je, že nejde o základní objem mezi podlahou a roletou. Drtivá většina z těchto 74 extra litrů se totiž nachází v úložných přihrádkách pod podlahou.

Ty jsou sice šikovné na uskladnění menších věcí, ale pokud chcete převážet opravdu objemné věci, patří Hyundai i30 kombi k horším kombíkům ve svém segmentu. Jeho hloubka, tedy vzdálenost mezi roletou a podlahou se totiž mezigeneračně zmenšila a patří mezi nejhorší.

Na druhou stranu je vysoko uložená podlaha kufru i výhodou v tom, že lícuje se sklopenými zadními sedadly, takže nevzniká nepraktický schod, příjemné je i nakládání těžších předmětů.

Podlahu s přihrádkami nelze z auta vyjímat a patří ke standardu.

Šířka kufru modelu Hyundai i30 zůstala špičková.

Od výbavy Style patří ke standardu i průvlak na lyže na místě zadní loketní opěrky, ochranná síť a síť oddělující kufr od kabiny.

Za příplatek lze pořídit velmi praktický organizér - fixační posuvný systém. Ten se mi moc líbil.

Naopak mě neskutečně štvala manipulace s roletou. Každou chvíli se mi stalo, že na jedné straně vyskočila z vodících kolejnic, a pak jsem se s ní dlouhé vteřiny pral, abych ji nasadil zpět.

A pojďme do kabiny.

Mezigeneračně se podle našich měření zhoršila podélná prostornost, tedy místo na nohy. V roce 2017 při uvedení na trh byl na tom Hyundai i30 kombi v této disciplíně nejhorší v nižší střední třídě.

Nejde o úplnou tragédii, ale dva lidé s výškou 185 cm by už měli co dělat, aby se za sebe pohodlně vešli. Ani vzdálenost mezi sedadly a stropem na zadních sedadlech totiž nepatří k silným stránkám modelu Hyundai i30 kombi.

Je ale nutné dodat, že jsme zatím měřili pouze velmi atypickou verzi s příplatkovým panoramatickým střešním oknem a nejvyšší řadou sedadel s koženým čalouněním.

Mě osobně se s výškou 174 cm sedělo na zadních sedadlech pohodlně. Tedy pouze na krajních místech. To prostřední může posloužit pouze jako nouzovka už proto, že opěrka dostatečně podepře hlavu jen dětem nebo hodně malým dospělým.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Pod kapotou sází i30 kombi především na přeplňované agregáty, tedy motory s turbem. Základem nicméně zůstala atmosférická benzinová čtrnáctistovka CVVT s výkonem 73,5 kW. Výkonově výše je přeplňovan…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus