Test vozu Hyundai i30
8. srpna 2010
Ondřej BěhalVýroba v Nošovicích, nadprůměrná prostornost v kabině a nízké ceny spojené se slušnou výbavou, pětiletou záruční dobou, asistenční službou a bezplatnými prohlídkami – to jsou hlavní trumfy kompaktního Hyundaie i30 po modernizaci v roce 2010.
Jde o typické české rodinné auto, které si nedělá ambice poskytovat luxus, sportovní zážitky nebo nejmodernější výkřiky techniky, ale nabízí slušnou kvalitu a užitnou hodnotu za rozumnou cenu. Hatchback je určený spíše menším rodinám případně párům, které občas berou do auta děti. Větší rodiny, které přepravují větší objemy nákladu, dají přednost spíše kombíku označenému cw.
Motory patří dynamikou mezi ty lepší, velikost kufru naopak k těm slabším.
Hyundai i30 se prodává od roku 2007, v roce 2010 se lehce změnila jeho vizáž. Jde o technicky spřízněný vůz s modelem Kia cee´d.
Od začátku roku 2012 se vyrábí nová generace modelu i30 (fotku můžete zvětšit kliknutím na ni stejně jako všechny ostatní v testu). Její test si přečtěte zde.
Design
Modernizace v roce 2010 oživila vzhled i30 zejména v přední části vozu. Ta nabrala na výraznosti i dynamice, čemuž pomáhají i přední mlhovky coby standardní součást každé i30.
Zadní partie se téměř nezměnily, ale ty se mi líbily už před modernizací.
Nechci říct, že by i30 patřila k nějakým designerským skvostům, ale rozhodně to není ani auto, které by se mělo za svou vizáž stydět.
Dojem z interiéru se dost liší podle úrovně výbavy. V těch nižších bez metalických dekorů na přístrojové desce působí nevýrazně a trochu chudě. Naopak z těch lepších dýchá elegance a útulnost. To je i případ testované výbavy Comfort (třetí ze čtyř), z níž pocházejí fotky.
Kvalita materiálů mě příjemně překvapila stejně jako pečlivost jejich zpracování, ale i třeba vůně. Příznivý dojem dotváří slušné odhlučnění, tlumené zavírání dveří, odkládacích schránek i většiny ovladačů.
