ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Hyundaie i30cw
10. ledna 2010

Výroba v Česku (v Nošovicích), nadprůměrná prostornost v kabině a nízké ceny spojené s nadstandardními zárukami – to byly hlavní trumfy kompaktního kombi od Hyundaie i30 před modernizací v roce 2010.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Jednoduchá, přehledná, vzdušná, elegantní.

Přední sedadla stejná jako u krátkého Hyundaie i30 mi připadala hlavně na šířku dostatečně rozměrná a příjemně tvarovaná. Ani po několika hodinách nonstop jízdy mě v nich nebolela záda. Vzdušnost, to není jen dojem. Do šířky i nad hlavou poskytuje i30 více místa než Octavia Combi. Základní výbava Start postrádá výškové nastavení sedadla řidiče a podélné u volantu, takže tam doporučuji vyzkoušet, zda vám bude vyhovovat poloha za volantem. Pro většinu lidí by to ale i tak neměl být problém. Od výbavy Classic už je vše tak, jak má být – volant stavitelný ve dvou osách a výškově regulovatelná sedačka.

Odkládacích prostor má kolem sebe šofér dost, při delších cestách ale zamrzí, že se do výplně dveří vejde jen půllitrová láhev s pitím.

Dobře čitelným a přehledným přístrojům dominuje příjemné modré podsvícení. V nejnižších dvou výbavách Start a Classic ale nejde regulovat jeho intenzita.

Hodně se mi líbil středový panel. Všechny informace jsou zřetelné, tlačítka velká, příjemná na mačkání a dobře popsaná.

Našel jsem ale i pár věcí, které řidiče nepotěší. Například ovládání palubního počítače (standard od výbavy Classic) prostřednictvím tlačítka TRIP až na přístrojové desce, které není z pozice šoféra vůbec vidět.

Navíc mezi údaji chybí u jiných aut běžný ukazatel aktuální spotřeby.

Líbil se mi zvuk integrovaného rádia, které se již v základní výbavě dodává s přehrávačem CD, ale také vstupy pro USB či iPod.

Pouze dvě nejnižší výbavy jsou ochuzené o dva výškové reproduktory a musejí se spokojit se čtyřmi hlavními, přesto je audiosoustava vstupní verze v porovnání s průměrem u konkurence hodně nadstandardní.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Také na zadních místech platí, že Hyundai i30 cw patří mezi nejprostornější auta typu Octavie Combi. Ve všech třech směrech jsou velikostní parametry nadprůměrné.

Zadním sedadlům téměř chybí tvarování, připomínají plochou lavici a jsou poměrně tvrdá. I tady se dá ale celkem v pohodě cestovat na delší vzdálenosti. Mají o něco větší rozměry než u krátké i30, což třeba u prostředního místa ve druhé řadě znamená, že na něm mohou bezpečně cestovat o něco vyšší cestující než u i30 hatchback.

Odhlučnění kabiny mi připadalo o něco lepší než u krátké i30, i když na špici třídy to ještě nestačí. Nejvíc hluku dovnitř proniká od kol.

Ohledně variability nenabízí Hyundai i30 nic víc než asymetricky dělená zadní sedadla se sklopnými opěradly. Ta na rozdíl od hatchbacku vytvářejí spolu s podlahou kufru téměř rovnou plochu, která navíc lícuje s nákladovou hranou.

Jestliže prostor v kabině se řadí mezi ty hvězdné, kufr se naopak krčí v podprůměru. Jeho malý objem způsobuje hlavně mělkost způsobená vysokou podlahou a také kovovým držákem roletky, který zasahuje dost hluboko do půdorysu kufru, takže hloubku snižuje o 3-4 cm. Pouhých 40 cm v nejbližším bodě mezi podlahou a roletkou je opravdu málo, Octavia Combi nabízí o 15 cm víc, dalších 13 cm k dobru přidává na délku ve výšce podlahy. Jen na šířku je lepší hyundai, jeho minimálních 104 cm je o tři víc než u škodovky. S autem jsem absolvoval dovolenou u moře v sestavě dva dospělí a dvě děti a kufr stačil – samozřejmě s demontovanou roletkou.

Pod podlahou kufru se nachází řada menších odkládacích prostor.

Pokračovat na další kapitolu
Podvozek
Kombík od i30 dostal o pět centimetrů protažený rozvor proti základní karoserii. V tom se i30 liší od technicky podobné Kie cee´d, kde má kombi stejnou podvozkovou základnu jako hatchback. Zatí…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus