ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Hyundaie i30
10. ledna 2010

Výroba v Česku (v Nošovicích), nadprůměrná prostornost v kabině a nízké ceny spojené s nadstandardními zárukami – to byly hlavní trumfy kompaktního Hyundaie i30.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Jednoduchá, přehledná, vzdušná, elegantní.

Přední sedadla mi připadala hlavně na šířku dostatečně rozměrná a příjemně tvarovaná. Ani po několika hodinách nonstop jízdy mě v nich nebolela záda.

Vzdušnost, to není jen dojem. Do šířky i nad hlavou poskytuje i30 více místa než Octavia. Základní výbava Start postrádá výškové nastavení sedadla řidiče a podélné u volantu, takže tam doporučuji vyzkoušet, zda vám bude vyhovovat poloha za volantem. Pro většinu lidí by to ale i tak neměl být problém. Od výbavy Classic už je vše tak, jak má být – volant stavitelný ve dvou osách a výškově regulovatelná sedačka.

Odkládacích prostor má kolem sebe šofér dost, při delších cestách ale zamrzí, že se do výplně dveří vejde jen půllitrová láhev s pitím.

Dobře čitelným a přehledným přístrojům dominuje příjemné modré podsvícení.

V nejnižších dvou výbavách Start a Classic ale nejde regulovat jeho intenzita. Hodně se mi líbil středový panel. Všechny informace jsou zřetelné, tlačítka velká, příjemná na mačkání a dobře popsaná.

Našel jsem ale i pár věcí, které řidiče nepotěší. Například ovládání palubního počítače (standard od výbavy Classic) prostřednictvím tlačítka TRIP až na přístrojové desce, které není z pozice šoféra vůbec vidět.

Navíc mezi údaji chybí u jiných aut běžný ukazatel aktuální spotřeby.

Líbil se mi zvuk integrovaného rádia, které se již v základní výbavě dodává s přehrávačem CD, ale také vstupy pro USB či iPod.

Pouze dvě nejnižší výbavy jsou ochuzené o dva výškové reproduktory a musejí se spokojit se čtyřmi hlavními, přesto je audiosoustava vstupní verze v porovnání s průměrem u konkurence hodně nadstandardní.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Také na zadních místech platí, že Hyundai i30 patří mezi nejprostornější auta typu Volkswagenu Golf. Ve všech třech směrech jsou velikostní parametry nadprůměrné.

Zadním sedadlům téměř chybí tvarování, připomínají plochou lavici a jsou poměrně tvrdá. I tady se dá ale celkem v pohodě cestovat na delší vzdálenosti. Mají o něco menší rozměry než u kombíku, což mimo jiné spolu s nepříliš vysoko výsuvnou opěrkou hlavy trochu zhoršuje využitelnost prostředního místa ve druhé řadě. Při mých 174 cm už opěrka nepodpírala hlavu ideálně. Spousta konkurentů včetně Octavie je na tom ale ještě hůř.

Odhlučnění kabiny patří mezi ty slabší. Nejvíc hluku dovnitř proniká od kol.

Ohledně variability nenabízí Hyundai i30 nic víc než asymetricky dělená zadní sedadla se sklopnými opěradly. Ta na rozdíl od kombíku nevytvářejí po sklopení s podlahou kufru rovnou plochu.

Jestliže prostor v kabině se řadí mezi ty hvězdné, kufr se naopak krčí v podprůměru. Jeho malý objem způsobuje hlavně mělkost. Mezi podlahou a roletkou zůstává v nejbližším místě velmi slabých 42 cm. Slušná šířka už to nenapraví.

Pokračovat na další kapitolu
Podvozek
Odpružení Hyundaie i30 má blíž ke komfortu než sportu, je tedy o něco měkčí než třeba Kia cee´d. K optimálnějším výkonům na úrovni Octavie nebo Golfu mu chybí větší tuhost karoserie, která by p…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus