ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Fordu Mondeo liftback
4. srpna 2010

Velké auto, které může díky výklopným pátým dveřím fungovat stejně dobře v movitější rodině jako ve firmě pro zaměstnance i manažery. Ford Mondeo liftback vypadá kompaktněji než sedan a kombík, přesto i on délkou patří na samotný vrchol střední třídy. Vzhledem se mu to podařilo dobře zamaskovat. Podvozek nabídne pohodlné cestování i talent na svižné projíždění zatáček. Zásadní slabiny auto nemá. Osobně bych mu asi nejvíc vyčítal poměrně chudou základní výbavu. Za velký počet jinde obvyklých prvků je nutné připlácet.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Motory, řazení, řízení, brzdy

Oscilují od vyloženě slabých až po špičkové turbomotory jak mezi benziňáky tak nafťáky. Za vše hovoří výkonové rozpětí od 74 do 149 kW.

Aktuální cenová politika výrobce naštěstí více podporuje ty silnější, které jsou konkurenceschopné.

reklama

1.6 Duratec Ti-VCT/81 kW

Tento motor nebyl dosud testován.

1.6 Duratec Ti-VCT/92 kW

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 Duratec

Tento motor nebyl dosud testován.

2.3 Duratec AT

Psát o tomhle motoru od stolu, asi bych pro něj moc vřelých slov nenašel. Vzhledem k vysokému objemu totiž nenabízí nijak zvláštní výkon.

Nabídl mi velmi příjemné svezení. Jeho projev připomíná hlazení dětské ručičky. Ve spojení s šestistupňovou automatickou převodovkou táhne už od nejnižších otáček a zrychluje naprosto plynule. Nevědět, co mám pod kapotou, klidně bych uvažoval minimálně o pětiválci, možná i šestiválci.

Spotřeba papírově patří mezi konkurenty na úplný chvost, ale také tady motor příjemně překvapil. Výrobce udává kombinovaných 9,3 l, jezdil jsem ale pod touto hranicí. Dálniční sto třicítka znamenala konzumaci mezi osmi a devíti litry, plynulá jízda po dvouproudé silnici klesala ještě výrazně níž. Automat je ale samozřejmě citlivý na styl zacházení, takže razantnější šlapání na plynový a brzdový pedál vyhnalo zvlášť ve městě spotřebu až nad dvanáct litrů.

Změnu rychlostních stupňů doprovázelo jen drobounké škubnutí. Dvouspojková převodovka Powershift je ještě kultivovanější a hlavně rychlejší, ale odstup testované klasiky v Mondeu nebyl dramaticky velký.

2.0 Duratec FFV - benzin

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 Duratec FFV - bioetanol

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 EcoBoost SCTi PowerShift

Dvoulitrový benzinový turbomotor se pod kapotu Mondea dostal v roce 2010.

Jestliže jsem do té doby Mondeo kritizoval po vyřazení pětiválce 2,5 l kvůli slabým pohonným jednotkám, tak mi 2.0 EcoBoost SCTi bere vítr z plachet. Má totiž dostatek dynamiky, síly, ale zároveň také pružnosti a kultivovanosti.

Testoval jsem ho v kombinaci se šestistupňovou automatickou převodovkou Powerhift, což je jediná možnost. Příznivcům manuálního řazení nezbývá než zaskřípat zuby. A nebo dvojspojkový Powershift vyzkoušet.

Jeho řazení totiž vyhoví i hodně sportovním povahám. Díky dvěma spojkám má převodovka v drtivé většině případů připravený další rychlostní stupeň, takže  bleskové přeřazení zaznamenáte jen podle drobné změny zvuku motoru. Ten je ale tak tichý, že musíte mít vypnuté rádio a vyčištěné uši k tomu. Teprve těsně před červeným polem otáček začne motor v kabině trochu vrčet, je to takové tlumené "vrrrrau", ze kterého naskakuje husí kůže.

Zaregistrovat přeřazení podle menšího nebo většího zátahu motoru také není úplně jednoduché. Čtyřválec totiž táhne téměř bez výkyvů jako elektromobil už od hodně nízkých otáček a hladké řazení převodovky tenhle dojem posiluje. Svou kultivovaností turbomotor hodně připomíná dřívější pětiválce Fordu nebo šestiválce u prémiové konkurence.

Jen dvakrát se mi stalo, že jsem automatickou převodovku Powerhift dostal do úzkých. Poprvé, když jsem přehodil páku do sportovního režimu a držel plyn až na podlaze - převodovka si nebyla jistá, o kolik stupňů podřadit a zaškubala s sebou. Podruhé při popojíždění v koloně, kdy také malinko zmatkovala.

Ještě bych automatu vytkl docela opožděnou reakci na pokyn plynovým pedálem. Při přejíždění hlavní silnice jsem si raději nechával větší rezervu na "odpal", než to dělám s manuální převodovkou.

Převodovka samozřejmě umožňuje manuální volbu rychlostních stupňů pohyby páky vpřed a vzad. Do manuální volby se řidič dostane posunutím páky vlevo do sportovního režimu. Dokud nezačne pákou řadit, platí sportovní mód s vytáčením jednotlivých rychlostních stupňů do mnohem vyšších otáček než normálně. Jakmile se šofér chopí páky, začne Powershift respektovat jeho přání ohledně navoleného stupně a to až téměř do extrému. Teprve v okamžiku, kdy otáčky klesnou k 1200 - 1300/min., bez vůle řidiče podřadí.

Díky výše uvedené charakteristice se dá řadit šestka už kolem 55 km/h.

Při ustálené jízdě devadesátikilometrovou rychlostí jsem naměřil spotřebu těsně nad 5 litrů benzinu. Motor točí na šestku přibližně 2000 otáček a uslyší ho jen netopýří uši. Po sešlápnutí plynu jen zašumí a začne statečně zrychlovat a to i do kopců.

Dálniční maximum 130 km/h znamená při plynulé jízdě spotřebu těsně nad osm litrů.

Zkoušel jsem měřit spotřebu i při sto šedesátce, protože Mondeo přímo vybízí k rychlejší jízdě po německých dálnicích a spotřeba se vyšplhala na deset litrů. Dvoustovka znamená už přibližně patnáct litrů, ale stále velmi kultivovaný projev motoru i celého auta.

1.8 TDCI/74 kW

Tento motor nebyl dosud testován.

1.8 TDCI/92 kW 6st.

Tento motor nebyl dosud testován.

1.8 TDCI/92 kW 5st.

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDCi/85 kW DPF

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDCi/103 kW DPF

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDCi/103 kW DPF PowerShift

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDCi/120 kW DPF

Tento motor nebyl dosud testován.

2.0 TDCi/120 kW DPF PowerShift

Tento motor byl testován v jiném autě. Naleznete jej v článku Test Fordu Galaxy.

2.2 TDCI DPF

Tento motor nebyl dosud testován.

Řazení

Šestistupňovou manuální převodovku můžu hodnotit jen z testu varianty, která už se neprodává. Šlo o pětiválcový benzinový turbomotor. Řazení mi připadalo docela dlouhé. Chod páky se navíc malinko zadrhával při přechodu přes neutrál. Ale to neznamená, že se mi řadilo špatně. Jen bych nedal čistou jedničku, ale váhal mezi jedničkou a dvojkou.

Chod šestistupňové automatické převodovky jsem hodnotil výše přímo u motoru 2.3 a dvouspojkovou automatickou převodovku Powershift u motoru 2.0 EcoBoost SCTi.

Řízení

Připadalo mi trochu strmější a komunikativnější než u kombíku, přesto by mohlo být méně přeposilované. Vyzkoušel jsem si ho dokonce i na závodní dráze v Sosnové a díky jeho citlivosti se mi dařilo posílat auto tam, kam jsem plánoval. To ale neznamená, že byste se při parkování zapotili. Řízení je zkrátka zkonstruované na univerzální použití jako celé Mondeo liftback.

Podvozek

Jízdu s liftbackem jsem si užil rozhodně víc než se sedanem a kombíkem.

Měl jsem možnost vlastnosti všech tří karoserií porovnat hned po sobě na závodní dráze a ta nejkratší z toho vyšla celkem pochopitelně nejlépe. V prudkých vracečkách jako by se v ní probouzel duch hravosti předchozí generace, na kterou spousta splašených motoristických novinářů vzpomíná se slzou v oku.

Jenže podvozek aktuálního Mondea dozrál do manažerské podoby. Komfort, důstojnost, jistota, to jsou jeho koruna, žezlo a jablko.

Měl jsem to štěstí trochu zmáčknout podvozku péra v tlumičích díky testu pětiválcového turbomotoru, který už se nenabízí, ale i jeho více než důstojného nástupce 2.0 EcoBoost SCTi. A zjistil jsem, že i když bych to do podvozku podle hodně komfortního projevu a brzkého ohlašování ztráty přilnavosti hvízdáním pneumatik na první dojem neřekl, dokáže v zatáčce držet stopu jak lovecký pes.

Příplatkové nastavení různých režimů tvrdosti tlumičů jsem dříve považoval za vyhozené peníze. Sportovní režim se podle mne hodil jen k nejvýkonnějšímu benzinovému turbomotoru a komfortní byl zbytečný, protože běžné Mondeo polyká terénní nerovnosti lépe než většina konkurentů. Takže jsem stejně končil u zlatého středu.

Teprve stovky odjetých kilometrů postupně odkryly smysluplnost systému. Například při přejezdu v Česku velmi oblíbených zpomalovacích prahů se ozvala ve sportovním režimu hlasitá rána, kdežto v komfortním došlo jen na tiché zhoupnutí. Podobné to bylo i s jízdou po starých panelových úsecích dálnic D1 a D11. Sportovním režim znamenal občas tvrdý náraz, kdežto Comfort to zvládal s grácií. Okamžitě rozeznáte, že pohupování u auta ve sportovním režimu je mnohem rychlejší než u toho sportovního, kde jsou kmity dlouhé a plavné.

Naopak při rychlém nájezdu do ostré zatáčky sportovně naladěné tlumiče nepustily auto do takového náklonu jako ty komfortně nastavené.

Stabilizační systém ESP pracuje rozumně a citlivě, nechová se zbrkle. Dá se také deaktivovat, na což ale nováček za volantem Mondea jen tak nepřijde. Musí se totiž vydat do menu palubního počítače.

Když jízdní vlastnosti Mondea shrnu, tak jde o jedno z nejkomfortnějších aut střední třídy, jemuž ale zvlášť s benzinovým turbomotorem, osmnáctipalcovými koly, nízkými pneumatikami a možností přitvrzení podvozku nechybí ani sportovní vlohy.

reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus