ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Fordu Mondeo liftback
28. prosince 2015

Velké auto, které může díky výklopným pátým dveřím fungovat stejně dobře v movitější rodině jako u živnostníka nebo ve firmě pro zaměstnance i manažery.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
Test Fordu Mondeo liftback
reklama
Ondřej BěhalOndřej Běhal

Velké auto, které může díky výklopným pátým dveřím fungovat stejně dobře v movitější rodině jako u živnostníka nebo ve firmě pro zaměstnance i manažery.

Ford Mondeo s pětidveřovou karoserií liftback ve své poslední generaci uvedené na trh koncem roku 2014 přerostl rozměry střední třídy, do které ho stále ještě řadím, a už se to na rozdíl od předchůdce nesnaží vzhledem maskovat. Spíš to dává najevo.

Podvozek nabízí stejně jako u minulé generace velmi pohodlné cestování. Když řidič překoná obavy z těžkopádnosti auta a nenechá se znechutit nepříliš vydařeným řízením, zjistí i talent na sportovnější jízdu.

Mezi konkurenční výhody nového Mondea patří výrazný design karoserie, vnitřní prostornost pro cestující na šířku i v podélném směru, délka, hloubka i objem kufru a úspornost základních motorů na naftu i benzin, kterou ale zároveň doprovází lenost.

Pětidveřové Mondeo pohání od léta 2015 jako první auto střední třídy tříválcový motor s objemem pouze 1,0 l.

Kromě pohonu přední nápravy jsou k dispozici i verze, u nichž zabírají všechna čtyři kola.

Jako největší slabiny Mondea vidím laciný vzhled přístrojové desky. To platí dokonce i u verze Vignale, kterou značka začala nabízet od počátku roku 2016.

Dojem lacinosti u déle testované verze zesilovalo povrzávání v oblasti příplatkového panoramatického okna. Vadilo mi, že zejména u jízdních vlastností nenastal na rozdíl od většiny konkurentů výrazný pokrok v oblasti pocitové lehkosti projíždění zatáček. Naměřil jsem málo místa nad hlavou ve druhé řadě sedadel a malou šířku kufru v nejužším místě.

Konkurentů ve střední třídě najdeme jako šafránu, karoserie liftback tam totiž na rozdíl od klasického sedanu disponujícího vzadu pouze výklopným víkem není moc rozšířená. To je ale pro Mondeo výhoda, dává totiž na výběr - existuje v obou provedeních a také jako kombík, jehož podrobný test naleznete zde.

U recenze liftbacku se budu soustředit pouze na rozdíly od kombíku.

Nový Ford Mondeo s pětidveřovou karoserií liftback se proti předchůdci protáhl téměř o 9 cm na 4,87 cm a v roce 2014 se zařadil se na samý vrchol střední třídy mezi auty s karoseriemi sedan a liftback a patří tam i v květnu roku 2016, kdy byl naposledy aktualizovaný tento text. Sedan je kratší o čtyři milimetry stejně jako kombík.

Vzhledově vyváženější mi připadá užitkovější verze. Protáhlá svažující záď liftbacku mi tolik neladí k masivní přídi.

Zajímavé je, že luxusní verze Vignale se označuje jako Ford Vignale, výrobce jaksi vynechává slovo Mondeo.

Nápis Vignale je na bocích i na zádi automobilu.

Hlavní rozdíl oproti nejvyššímu výbavovému stupni klasického mondea, která nese označení Titanium, je v designu exteriéru a interiéru. Je zde více chromu, a jiná je maska kryjící chladič. 

Disky kol mají speciální design.

V interiéru je velké množství kvalitní kůže.

Na sedačkách je efektně prošitá, což vytváří šestiúhelníkovou síť. Bílé nitě jsou použity i na prošití kůže na palubní desce, což se rušivě odráží v čelním skle. 

Přední místa Fordu Mondeo liftback se samozřejmě neliší od kombíku. Neměli by si ho tím pádem pořizovat lidé a firmy, kteří vědí, že budou vzadu přepravovat vyšší osoby. Už mých 174 cm výšky stačilo k tomu, že jsem i na krajních sedadlech po napřímení drhnul hlavou o strop. Naštěstí je díky přebytku místa na nohy možné se hodně sesunout.

Uprostřed už se dospělý nemůže kvůli blízkosti sedadla a stropu posadit vůbec. Fotku si zvětšíte kliknutím na ni stejně jako všechny ostatní v testu.

Po sklopení zadních sedadel na rozdíl od kombíku nenavazuje podlaha kufru na sedadlo a vzniká velký schod.

Kufr liftbacku je ještě o sedm centimetrů delší než u kombíku a patří mezi nejdelší u aut střední třídy vůbec. To na jednu stranu potěší, ale nevýhodou je, že menší postavy se bez ušpinění o nárazník nedostanou k věcem uloženým u sedadel.

Velký rozdíl je v minimální šířce v podbězích. Zatímco kombík patří z tohoto hlediska ke špičce, liftback naopak mezi nejhorší.

Jeho praktičnost tak sice díky pátým výklopným dveřím převyšuje čtyřdveřové sedany, ale do kombíku mu hodně schází.

Všechny motory nového Fordu Mondeo už dopuje turbodmychadlo, včetně těch benzinových. Základní pohonnou jednotkou Mondea liftback se stal v létě 2015 tříválcový agregát 1.0 EcoBoost. Žádný jiný manažerský vůz ani koncem roku 2015 nepohání tříválec, žádný jiný manažerský vůz nemá pod kapotou motor s tak malým objemem. Dokáže vyprodukovat až 92 kW výkonu, takže v době uvedení na trh nebyl v rámci střední třídy úplně nejslabší. Titul největšího lenocha mu ale patřil kvůli zrychlení z 0 na 100 km/h za rovných dvanáct vteřin. Trochu překvapivě nebylo Mondeo 1.0 EcoBoost nejúspornějším sedanem nebo liftbackem střední třídy. Řeklo si v průměru o 5,2 l naturalu na 100 km, což je sice špičková hodnota, ale někteří konkurenti se čtyřválci jsou ještě úspornější. Litrový motor pohání pouze liftback, u kombíku ho nenajdete.

Nový čtyřválcový benzinový turbomotor 1.5 EcoBoost dosahuje stejného maximálního výkonu jako předchozí šestnáctistovka, tedy 118 kW. Z místa na stovku však pod kapotou liftbacku zrychluje o desetinu rychleji (9,2 s) a hlavně podle výrobce dosahuje o 0,8 l nižší spotřeby (5,8 l benzinu na 100 km). Zařadil se tak mezi nadprůměrně úsporná, ale podprůměrně dynamická manažerská auta střední třídy. Pojí se jak s manuální tak automatickou převodovkou, která dokonce umožňuje o desetinu lepší dynamiku než manuál, ale o půl litru zvyšuje spotřebu.

Silnější benzinové motory 2.0 EcoBoost s výkony 149 a 176 kW se dají objednat pouze s automatem. Jejich dynamika Mondeo řadí k průměru, ale proti stávající generaci se zhoršila. Spotřeba 7,3 l přes zlepšení proti předchůdci dělá z auta nadprůměrně žravé.

Verze Vignale, kterou testoval kolega v květnu roku 2016, byla poháněna nejsilnějším benzinovým přeplňovaným dvoulitrovým motorem. 240 koní má opravdu dostatečný potenciál na bezpečné předjíždění.

Ve městě si tato verze spojená s šestistupňovým hladce řadícím automatem "vezme" devět litrů, při dálničním režimu, kdy otáčkoměr ukazuje 2500 otáček, byla na palubním počítači hodnotě 8,5 litru a poklidná venkovská jízda s ustálenou devadesátkou znamená úbytek 6,9 litru benzinu z nádrže každých sto kilometrů.   

Základní naftová šestnáctistovka s maximálním výkonem 85 kW si dynamikou pohoršila a řadí se k největším lenochům. Zato spotřeba se výrazně snížila. Ekologické verzi Econetic dokonce koncem roku 2015 patřil s konzumací pouhých 3,6 l nafty na 100 km primát nejúspornějšího manažerského auta s protaženou zádí. Zmenšila se i žízeň naftových dvoulitrů, které se nově nabízejí s výkony 110 a 132 kW, a dělají z nového Fordu Mondeo nadprůměrně úsporný a průměrně dynamický vůz střední třídy.

Na vlastní kůži jsem testoval naftový dvoulitr s výkonem 132 kW a manuálním řazením. Až do 1500 otáček je motor skoro mrtvý, teprve pak nastupuje se dostavuje velmi solidní a přitom kultivovaný zátah. Papírová spotřeba 4,3 l mi připadala jako špatný vtip a nedosáhl jsem ji u syrové testované verze na širokých pneumatikách (235 mm) ani při ustálené rychlosti 90 km/h. Na dálnici jsem při 130 km/h naměřil konzumaci 6,5 l nafty na každých 100 km.

O něco lepší to bylo s rozdílem mezi deklarovanou a skutečnou spotřebou u benzinového turbomotoru 2.0 EcoBoost/176 kW, který se dodává výhradně se šestistupňovým automatem. Tady jsem papírových 7,3 l alespoň při té ustálené devadesátce dosáhl. Nicméně neumím si tuto hodnotu představit v kombinovaném provozu, protože na dálnici při 130 km/h auto pilo 9,7 l a jen o něco nižší hodnoty jsem dosáhl v průměru v celém testu.

Nejvyšší stupeň se přitom snaží o snížení spotřeby, vždyť při 130 km/h točí auto na šestku jen 2500 otáček a je krásně tiché. Za to patří dík nejen dobrému odhlučnění motoru, ale také výborné aerodynamice karoserie. Ani rychlosti nad 200 km/h nevytvářejí hlasité větrné víry.

Automatická převodovka řadí rychle a logicky, nedělá jí problém žádný jízdní režim. Jen mi někdy připadalo, že udržuje zbytečně vysoké otáčky a tím zvyšuje spotřebu.

Jízdní vlastnosti liftbacku se příliš neliší od kombíku. Zkoušel jsem auta s největšími koly a tudíž nejsportovnějšími rozměry pneumatik 235/40 R19 a 235/45 R18 (základ je 215/60 R16) a i u takto extrémního obutí převládal komfort nad hbitostí v zatáčkách. Pravda, u devatenáctek už jsem cítil přejetí každé spáry a zejména hluboké kanály vyvolávaly dost hlasité rány, přesto se ale z podvozku mondea nevytratila typická plavnost a důstojnost. Jenže bohužel ani sportovní rozměr pneumatik nepřebije těžkopádnost auta v zatáčkách.

Na širokých gumách na suchu sice drží stopu parádně, ale na mokru bojuje se silnou nedotáčivostí. Celkově auto i kvůli měkčímu naladění řízení neláká ke sportovní jízdě, což bude dvojnásob platit s běžným obutím. Pokud ale nedbáte a dostanete auto na limit, zjistíte, že jeho podvozek není vůbec špatný. Na rozdíl od konkurentů ale mezigeneračně ustrnul a nezlepšil se zejména z hlediska ochoty se do zatáček vrhat a pocitové lehkosti při jejich projíždění.

Měl jsem pocit, že se verze s příplatkovou panoramatickou střechou v na nerovnostech trochu otřásá, což může částečně způsobovat i pětidveřové provedení, které není tak pevné ve zkrutu jako sedan nebo kombík.

¾ zepředu dopravabok dopravazáď čistá¾ zezadu dolevapříď čistá
přístrojová deska
sedadla přednísedadla zadníkufr základníkufr maximální
reklama
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus