ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Fordu Fusion Calero
10. ledna 2010

Vzhled terénního auta, délka malého vozu a vnitřní prostornost připomínající kombi nebo MPV – to je spolu s velmi příznivým poměrem ceny a výbavy hodně chutný koktejl. Namíchal ho Ford pro variantu modelu Fusion označovanou Calero.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Strohá, jednoduchá, neútulná, ale funkční a s minimem ergonomických chyb. Hlavně ženy ocení vyšší posez než u klasických malých hatchbacků. Vytváří pocit bezpečí a přispívá k dobrému výhledu z Fusionu. Příjemná je i vzdušnost ve výšce loktů. Tohle auto můžou v pohodě řídit i basketbalisté. Díky značné výšce karoserie zbývá spousta místa nad hlavou.

Nepříliš hezký, ale dobře se držící volant je nastavitelný pouze výškově, nejde si ho povytáhnout v podélném směru. Nijak mě to ale nevadilo, protože místa na kolena je v poloze blízko u volantu dost. Naopak výškové nastavení je nutností. I v nejnižší poloze sedadla budou mít někteří řidiči problém dostat stehna pod volant v jeho spodní poloze. I to je jeden z důsledků vysokého posezu.

Dalším důsledkem je předlouhá řadicí páka. Důvod je jasný – po kratší by se vysoko sedící řidič musel hodně natahovovat.

Přední sedadla zaujmou dlouhými opěradly, naopak sedáky patří k těm kratším. Obě části by si zasloužily o něco výraznější tvarování.

Přístrojový štít je naprosto klasický – obsahuje čtyři ciferníky s jednoduchou grafikou a displej mezi nimi.

Displej zobrazuje údaje palubního počítače, které se příjemně přepínají na konci páčky blinkrů.

Mezi měřenými parametry mi ale chyběl ukazatel aktuální spotřeby, který považuji za důležitý pro lidi, kteří se snaží o co nejekonomičtější jízdu.

Pod páčkou blinkrů se nachází modul ovládání rádia. Jde o klasické ošklivé, ale funkční „ucho“.

Rádio samotné (to na obrázku je za příplatek, základní jsem zatím netestoval) má některá tlačítka příliš mrňavá. Naopak ta od ovládání klimatizace mají velikost dostatečnou.

Provedením odkládacích schránek mě Fusion nenadchl. Pochází zkrátka z doby, kdy se na tyhle věci moc nehledělo. Takže se nemůžete divit, že větší plastovou láhev s pitím nikam neuklidíte (na snímku schránka ve výplních dveří) a klíče budou při jízdě na nepogumovaném tvrdém plastovém povrchu dělat rambajs. Počet úkrytů na uložení věcí ale odpovídá i dnešním standardům malých aut.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Ve druhé řadě sedadel a v zavazadlovém prostoru sbírá Fusion spoustu plusových bodů. Ty první ode mne dostává za nadprůměrnou výšku nad hlavou zadních cestujících a šířku pro ně určenou. Škoda ale jedné drobnosti, která mu body ubírá. Prostřední opěrka hlavy je pouze za příplatek, takže na příjemně široké místo s pohodlným sezením můžete ve standardní verzi posadit pouze sedačku s dítětem. Pětimístnou homologaci Fusion samozřejmě má. Až příplatkovou opěrku hlavy vyzkouším, hned dám vědět, jestli její vysunutí stačí k tomu, aby si na prostřední místo bezpečně sedl i dospělý.

Zadní sedadla jsou dost jednoduchá, ale jako nepohodlná bych je neoznačil. Mají totiž hodně dlouhé sedáky, které dobře podpírají stehna. Místem na kolena patří Fusion mezi malými auty k slabšímu průměru, ale dva cestující středních postav si za sebe sednou.

Kdo čeká variabilitu interiéru jako u velkoprostorových aut, bude zklamaný. Zadní sedadla Fusionu totiž nejsou posuvná ani vyjímatelná. Nabízejí jen to, co většina malých aut – výklopný sedák na jehož místo se sklopí opěradlo.

Vyklápění sedáku je dost netypické – děje se tak místo obvyklých poutek prostřednictvím masivní kovové trubky, což mi nepřijde jako úplně praktické.

Ani jeho složité uchycení moc nechápu, protože kvůli němu sedák nelze vyjmout.

Tím pádem se také částečně míjí účinkem sklopné sedadlo spolujezdce, protože vyklopený sedák překáží případným delším předmětům.

Chválím ale, že sklopená opěradla vytvářejí téměř rovnou plochu a mezi nimi a podlahou zavazadlového prostoru vzniká pouze malý schůdek.

Také mechanismus jejich upevnění ale nepatří mezi vzory jednoduchých a estetických řešení...

Hned nad ním vidíte kulisu rolety kufru. Ta mě přiváděla k nepříčetnosti. Vyjmout ji z auta a zase vrátit na své místo, to byl těžší úkol než vyndat ježka z klece.

Kufr samotný nabízí na malý hatchback královský objem, při porovnání s malými vozy MPV nebo kombíky by Fusion naopak patřil na chvost. Nachází se prostě někde mezi těmito třemi kategoriemi. Každopádně ale potěší velmi nízko položená nákladová hrana, díky níž se nemusejí těžké předměty příliš zvedat.

Při hledání praktických vychytávek jsme v kufru narazili na tenhle háček na nákupní tašky, který se nachází i na druhé stěně.

Naopak mě štvalo, že musím otvírat zadní dveře tlačítkem na místě řidiče, nebo na klíčích, přímo na nich žádné tlačítko není.

Povrch rubu zadních opěradel tvořící jednu ze stěn kufru je velmi nepraktický. V podstatě každá věc na něm zanechá viditelnou stopu.

Pokračovat na další kapitolu
Podvozek
Fusion sice patří mezi konstrukční staříky a jeho vysoká karoserie není ideálním vstupním parametrem pro agilní jízdní vlastnosti, přesto by mohl spoustu konkurentů chování v zatáčkách vyučovat…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus