ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Fordu Focus RS
10. února 2016

Ford nabízí své sportovní varianty běžných silničních aut již bezmála čtyři desetiletí. U kompaktních vozů nižší střední třídy dokonce dospěl ke dvěma variantám. Současný Ford Focus se tak od začátku roku 2016 nabízí jak ve verzi ST, tak i RS.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Ford nabízí své sportovní varianty běžných silničních aut již bezmála čtyři desetiletí. U kompaktních vozů nižší střední třídy dokonce dospěl ke dvěma variantám. Současný Ford Focus se tak od začátku roku 2016 nabízí jak ve verzi ST, tak i RS.

Jenže zatímco auta označená ST mohou mít pod kapotou jak benzinový, tak dieselový turbomotor, v případě varianty RS připadá v úvahu jen a pouze agregát spalující benzin.

A ještě je tu jeden podstatný rozdíl. Focus RS má totiž v této generaci poprvé poháněna všechna čtyři kola. Zatím si dosud, dokonce i s výkonem přes 300 koňských sil u minulé generace, musel vystačit pouze s náhonem na kola přední nápravy. Tak si ostatně počínají i všichni konkurenti, kteří s jedinou výjimkou (Subaru WRX STi) vznikly v konstrukčních odděleních německých automobilek.

Výkon motoru Fordu už narostl na 350 koní. Je to ostatně stejná verze čtyřválce, jaká se nachází i pod kapotou slabší verze současné generace americké legendy Ford Mustang. Pro Focus ovšem prošla řadou úprav. Jiná je například hlava válců, turbodmychadlo, sání i výfuk.

Z konkurentů mají k dispozici větší stádo lichokopytníků pouze dva zástupci vozů z prémiového segmentu. Konkrétně Audi RS 3 Sportback (367 koní) a Mercedes A 45 AMG (dokonce 381). Přesto má Ford z těchto vozů nejvyšší maximální rychlost. Ta činí 266 kilometrů v hodině. Alternativní auta mají nastaven omezovač na hodnotě 250, Subaru pak 255 kilometrů v hodině.

Minulé generace Focusů RS mívaly dramatičtější vzhled. Nyní, zřejmě i kvůli tomu, že rozchod kol zůstal na úrovni verze ST, nebude působit ve zpětných zrcátkách tak výrazně.

Auto lze, samozřejmě kromě příslušného modrého loga RS na zádi, rozpoznat od jiných Focusů díky obřímu zadnímu přítlačnému křídlu a jiným nárazníkům.

V tom předním je jednak otvor pro přívod k mezichladiči stlačeného vzduchu a dále vedle mlhovek dva kanály směřující k předním brzdám.

Ty mají modře lakované třmeny a jsou výrobkem renomované firmy Brembo.

Pneumatiky pro nový Focus RS technici Fordu speciálně vyvíjeli se specialisty pneumatikářského koncernu Michelin a vznikly dokonce dvě verze. Jedna pro jízdu na silnici a druhá pro brázdění okruhů. Jsou devatenáctipalcové a zbývající dva rozměry charakterizují čísla 235/35.   

Vzadu se skví difuzor a v něm dvě obří výfukové koncovky. Výfuky jsou mimochodem laděné a sportovní zvuk není docilován pomocí nějakých elektronických triků. Pěkně sytě a hřmotně zní nejen posádce uvnitř, ale i všem, kteří jsou v blízkosti vozu jedoucího po silnici.

Na rozdíl od dřívějška je Focus RS nabízen jen a pouze s pětidveřovou karosérií.

To je samozřejmě praktické. Vnitřní prostor umožňuje převezení až pěti pasažérů.

Ten, který si sedne doprostřed na zadní lavici, ale nebude mít k dispozici vlastní opěrku hlavy, přestože bezpečnostní pás přítomen je.

Kvůli pohonu všech kol je zmenšena velikost zavazadlového prostoru.

Oproti standardnímu Focusu, u něhož výrobce udává základní objem 365 litrů, je ve verzi RS k dispozici jen 260. Je to mimochodem nejméně ze všech zmiňovaných konkurentů.   

Interiér, pokud si nepřiplatíte za skořepinové sedačky, se podobá tomu, který je v modelu ST. Rozdílem je samozřejmě použití loga RS a také modrého prošívání na volantu, ruční brzdě a řadící páce. Tou se ovládá šestistupňová manuální převodovka. Automat v nabídce není a nebude, protože Ford si zjistil, že majitelé auta tohoto typu prostě rádi mění převody ručně.

Přídavné "budíky" na horní hraně palubní desky ukazující teplotu a tlak motorového oleje, a rovněž tlak turbodmychadla, už má i Focus ST.

Drobným, ale podstatným detailem, je nové tlačítko označené jako Drive Mode. Nachází se na středové konzole v sousedství řadicí páky. Zvolit se mohou čtyři různé režimy. Kromě základního je v nabídce také Sport nebo Track a ještě to, co žádná konkurence nemá. Drift Mode je určen pro zábavu a pro ty, kterým není líto pneumatik. Elektronika po jeho aktivování přenastaví systém pohonu všech kol a úmyslně pak (po předcházejícím kompletním vypnutí elektronické stabilizace) začne posílat na vnější zadní kolo více točivého momentu než je pneumatika schopná přenést na vozovku. Výsledkem je pak poměrně snadné provedení efektních driftů doprovázených pořádnou porcí dýmu valícího se od zadních kol.

Auto jsem zkoušel v různých jízdních režimech. Zatímco na okruhu jsem na palubním počítači uviděl údaj průměrné spotřeby přes padesát litrů, ve městě to bylo kolem 14 litrů. Klidná jízda po venkovských komunikacích znamenala spotřebu mezi 10-12 litry, sportovní styl na obdobných vozovkách pak přinesl navýšení této hodnoty přibližně o pět litrů. Do nádrže se tankuje klasický benzin s oktanovým číslem 95.

Líbilo se mi strmé a chirurgicky přesné řízení (mezi krajními polohami volantu jsou jen dvě otáčky), hladké řazení a rovněž brzdy. Dají se dobře dávkovat a jsou při běžném ježdění neunavitelné.     

Vzhledem k poměrně vstřícně nasazené ceně při zahájení prodejů této generace (levnější, a to jen o deset tisíc korun, byl o padesát koní slabší Volkswagen Golf R) je tento Ford vhodnou alternativou pro všechny motoristy, kteří milují sportovní jízdu, a dokonce nelitují času a peněz na výlety na závodní okruh.

Ve všední dny vůz dobře poslouží jako klasický rodinný automobil bez problémů schopný vozit hlavu rodiny každý den do práce i domů. Auto zároveň určitě osloví i muže, kteří žijí sami případně v páru a rádi dávají na odiv své nekonformní postoje.  

¾ zepředu dopravabok dopravazáď čistá¾ zezadu dolevapříď čistá
přístrojová deska
sedadla přednísedadla zadníkufr základníkufr maximální
reklama
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus