ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Dacie Dokker
17. července 2013

Velké auto pro podnikání a zároveň rodinu nebo aktivní způsob života za malé peníze - to je nová Dacia Dokker.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Šofér sedí už v nejnižší pozici docela vysoko.

Od třetí výbavy Arctica a tedy i v našem případě se dá sedadlo výškově nastavit. Ale jak... Musíte zatáhnout za drátěné oko a vzepřít se na špičkách, aby se sedadlo posunulo do vyšší polohy. Seřizovat ho při jízdě? Zapomeňte.

Výhled z auta patří mezi lepšími globálně vzato, ale mezi kompaktními MPV k nejhorším.

Přední sloupek totiž ve spojení s držákem zpětného zrcátka a zrcátkem samotným vytváří dost velkou neprůhlednou plochu, za kterou se nejen v zatáčkách ledacos schová.

Ale směrem dozadu se dá poloha zádě při parkování docela dobře odhadnout. Senzory patří ke standardu nejvyšší verze Celebration.

Chválím okolí řidiče, kde nic nepřekáží - a to ani na kolena, když jsem se přilepil až k volantu. Takže ani nemrzí, že volant nelze podélně nastavovat a výškové nastavení (včetně sedadla řidiče) patří až ke standardu výbavy Arctica.

Také výška nad hlavou je více než velkorysá, naopak šířka v loktech mezi kompaktními MPV jedna z nejhorších. Dva ramenáči by si mohli překážet.

Široká sedadla mi sice přišla docela pohodlná, ale vůbec nedrží tělo v prudších zatáčkách. Chybí větší tvarování bočnic, rovněž sedák by mohl být o něco delší.

Velký plastový volant se těžko bude někomu líbit, ale docela dobře se drží, moc neškrábe ani neklouže.

Potažení kůží se dočkáte u nejvyšší výbavy Celebration (snímek je z Dokkera Stepway, který koženým volentem disponuje také).

Výbava Celebration nabízí standardně také tempomat (automatické udržování řidičem nastaveného tempa) a omezovač rychlosti. Částečně se ovládají tlačítky na stranách volantu.

Jak už to u vozů z koncernu Renault bývá, tak je obsluha těchto dvou užitečných pomocníků rozházená na různých místech. Přepínač mezi funkcemi najdeme pod ovladači klimatizace (standard) na středovém panelu. Není to ideální, ale ani vyloženě špatné.

Rostl jsem z toho, že se ve středu volantu nenachází klakson. Vždy, když jsem ho potřeboval, tak jsem jen zoufale a tiše bušil do hory plastu. Teprve, když bylo po nebezpečí, mi došlo, že jsem měl mačkat tlačítko na konci páčky světel. Špatné řešení!

Lepší je umístění přepínače palubního počítače (standard výbavy Artcica kromě motoru 1.6, který ho mít vůbec nemůže) na konci páčky stěračů. Škoda jen, že tlačítko není dělené na dvě půlky jako u renaultů, takže když chci přepínat mezi dvěma údaji nacházejícími se těsně za sebou (třeba průměrnou a aktuální spotřebou), musím vždy přecvakat celé menu.

Rovněž modul na ovládání rádia (standard výbavy Celebration) se nachází vhodně po ruce tak, aby řidič nemusel rukou z volantu.

Příjemně mne potěšila kvalita reprodukce hudby příplatkové originální audiosoustavy. Klasická prutová anténa ale měla docela problém udržet kvalitní signál, neustále jsem musel přelaďovat. Líbila se mi velká tlačítka audiosoustavy, integrovaný USB vstup i bluetooth handsfree.

Takhle vypadal celý středový sloupek testovaného auta i s klimatizací (standard výbavy Arctica), která může být pouze klasická manuální bez automatického udržování teploty.

Nejvyšší výbava Celebration má ve standardu multimediální systém Media Nav 2.0 s navigací a dotekovým displejem. Na obrázku vidíte jednodušší verzi Media Nav 1.0 testovanou v Dokkeru Stepway. Líbila se mi rychlost odezvy displeje, méně už jeho svítivost. I při nastavení na maximum jsem toho občas ve slunečném dni moc na displeji neviděl. Připomínky jsem měl i k designu mapových podkladů a k tomu, že jsem vůbec nemohl přijít na tom, jak mapu zoomovat, aniž bych na ni vytvářel nějaké vlastní body zájmu... Naopak potěšilo pípnutí, kterým mě navigace varovala, že jedu rychleji, než je na daném místě povolené.

Přístroje vyznávají duch celého interiéru - jsou jednoduché a ničím nazaujmou.

Nelíbilo se mi umístění ovladače elektrického seřizování zrcátek (standard pouze u nejvyšší výbavy Arctica) na přístrojové desce mimo zorné pole řidiče, i když je fakt, že se s ním dá i bez zácviku pracovat poslepu.

Ještě více zašitý je ovladač seřizování výšky světlometů.

Odkládacích míst kolem šoféra nabízí Dokker habaděj a to i dostatečně objemných jako je kapsa ve výplních dveří.

Zaujaly mne velké otevřené schránky na palubní desce, vešel se do nich i netbook.

Ještě větší odkládací plato jsem objevil pod stropem nad čelním sklem.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Přímými konkurenty Dacie Dokker jsou MPV nižší střední třídy odvozená od dodávek typu Citroënu Berlingo nebo VW Caddy. Mezi nimi patří Dokker k nejkratším, nejužším a nejnižším. To se projevuje hlavně na slabší podélné prostornosti mezi první a druhou řadou sedadel. Dva lidé s výškou 180 cm už mohou mít problém si za sebe sednout bez otlačení kolen.

Zato nad hlavou nabízí Dokker dost místa i basketbalistům. Také šířka interiéru, byť není lepší než u přímé konkurence, nabízí prostor pro uchycení tří dětských sedaček vedle sebe, což u klasických osobních aut bývá problém. Ani tři dospělí sedící ve druhé řadě se nemusejí šermovat ve výšce loktů.

Zásadním rozdílem mezi Dokkerem a Lodgy jsou praktičtější posuvné zadní dveře prvního jmenovaného vozu místo klasických křídlových u druhého.

Ve standardu má Dokker "šoupačky" na pravé straně, od druhé výbavy Ambiance se dají připlatit i vlevo a u nejvyššího stupně Arctica se nacházejí na obou stranách.

Jejich okna se nedají stahovat, ale pouze mírně vyklápět.

Posuvné dveře se zvenčí i zevnitř otvírají snadno a v porovnání s křídlovými se díky nim mnohem lépe nastupuje do druhé řady sedadel. Navíc je můžete otevřít i ve stísněných prostorách třeba na parkovištích nákupních center.

Sezení na všech třech místech druhé řady je sice tvrdší, ale spokojen jsem byl s velikostí sedadel včetně délky sedáků nebo výšky hlavových opěrek.

Ani cestující vzadu netrpí nedostatkem odkládacích míst.

Zadní lavice je od výbavy Ambiance dělená v poměru 1:3/2:3 (základní nedělenou stupně Access jsem zatím neviděl) a u obou částí se dají sklápět opěradla, nebo sedadla úplně překlápět na ta přední. Na rozdíl od některých konkurentů ale nelze sedadla úplně vyjmout, pokud je tedy brutálně nevyšroubujete z uchycení.

Délka i celkový objem kufru nebo spíš nákladového prostoru (výrobce udává základních 800 l) patří na špičku i mezi osobními verzemi kompaktních dodávek.

Po sklopení a překlopení menší části dvoudílné zadní lavice se do auta na stojáka vešlo horské kolo, aniž bych u něj musel sundávat přední kolo.

Specialitu představují zadní dvoudílné křídlové dveře, které se dají otevřít o 180 stupňů a přijdou mi u tohoto typu aut praktičtější než klasické jednolité s vyklápěním směrem nahoru.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
Základní benzinový motor 1.6 nepotěšil dynamikou ani spotřebou, což se ale částečně změnilo v roce 2015. Dacia zmodernizovala motorovou paletu Dokkeru tak, by splňovala emisní normy Euro 6. Zároveň …
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus