ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Dacie Dokker Stepway
20. března 2015

Velké auto pro podnikání a zároveň rodinu nebo aktivní způsob života za malé peníze - to je nová Dacia Dokker. Verze Stepway uvedená na trh v roce 2015 dva roky po příjezdu klasického Dokkera rozšiřuje jeho využití o lepší ochranu karoserie při jízdě po nezpevněných cestách.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama
Ondřej BěhalOndřej Běhal

Velké auto pro podnikání a zároveň rodinu nebo aktivní způsob života za malé peníze - to je nová Dacia Dokker. Verze Stepway uvedená na trh v roce 2015 dva roky po příjezdu klasického Dokkera rozšiřuje jeho využití o lepší ochranu karoserie při jízdě po nezpevněných cestách.

Jde o vůz příbuzný s modelem Lodgy (také se nabízí i jako Stepway), na rozdíl od něj ale disponuje zadními posuvnými dveřmi místo klasických křídlových a nemůže být vybavený třetí řadou sedadel. Zatímco Lodgy patří mezi klasické osobáky, Dokker zapadá mezi osobní verze dodávek. Auta jako Citroën Berlingo také patří mezi jeho přímé konkurenty a i mezi nimi nechybí terénně vyhlížející verze (Berlingo XTR).

Suverénně největší předností v porovnání se soupeři je pro značku Dacia už tradičně výrazně nižší cena. Stepway však mezi úplně nejlevnější MPV nepatří, protože se nabízí pouze s relativně bohatou úrovní základní výbavy. Přesto lze pořídit za ceny, na kterých konkurenční MPV odvozená od dodávek většinou nezačínají ani v té nejchudší verzi.

Jednoduchý až spartánský interiér nevidím u Dokkera Stepway na rozdíl od Lodgy jako problém. K osobním verzím dodávek prostě patří. Proti konkurentům ale zamrzí horší variabilita interiéru. Sedadla druhé řady totiž nelze z auta jednoduše vyjímat.

reklama

Design

¾ zepředu dopravabok dopravazáď čistá¾ zezadu dolevapříď čistá

Zatímco Lodgy se mi nelíbí hlavně proto, že vypadá mezi načinčanými a často vzhledově avantgardními vozy MPV jako Popelka, design Dokkera je mi sympatičtější. Přitom se od Lodgy zase tak moc neliší, jenže osobní verze dodávek jsou prostě pracanti s tvarem krabice, takže Dokker mezi ostatní zapadá.

Oplastování verze Stepway přidává autu na sympatické robustnosti a odolnosti.

Vlevo vidíte klasického Dokkera, vpravo verzi Stepway. Fotky můžete zvětšit kliknutím na ně stejně jako všechny ostatní v testu.

Také vnitřek charakterizuje jednoduchost a lacinost, i když standardní výbava patří v této kategorii na špičku.

Někdy by to ale chtělo alespoň špetku citu pro detail. Takhle obnažené vnitřnosti výškového nastavování předních pásů mě totiž vyloženě odpuzují. Ale zase lepší, než kdyby tam vůbec nebylo...

Plechově zní zavírání dveří. Chod ovladačů má daleko k preciznosti, plasty jsou výhradně tvrdé a hlasité na poklep. U testovaného auta se při přejíždění nerovností ozývaly nehezké zvuky z přístrojové desky. Ostatní osobní verze dodávek na tom ale nejsou o moc lépe.

Asi nejvíc mě vadilo, že i u nového auta byla cítit při podélném posouvání sedadla řidiče vůle v usazení, prostě se trochu viklalo.

Kritizovaná lacinost má i jednu velkou výhodu. Člověk se nemusí bát, že občas něco poškrábe nebo odře. Jde o velmi nenáročné auto, z jehož používání v tvrdších podmínkách si člověk nemusí dělat velkou hlavu.

Nadprůměrný je hluk v kabině, největší vzniká obtékáním vzduchu při rychlostech nad 110 km/h.

Pokračovat na další kapitolu
Řidičova zóna
Šofér sedí už v nejnižší pozici docela vysoko. Sedadlo se dá i výškově nastavit. Ale jak... Musíte zatáhnout za drátěné oko a vzepřít se na špičkách, aby se sedadlo posunulo do vyšší polohy. Seři…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus