ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Dacie Dokker
17. července 2013

Velké auto pro podnikání a zároveň rodinu nebo aktivní způsob života za malé peníze - to je nová Dacia Dokker.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama
Ondřej BěhalOndřej Běhal

Velké auto pro podnikání a zároveň rodinu nebo aktivní způsob života za malé peníze - to je nová Dacia Dokker.

Jde o vůz příbuzný s modelem Lodgy, na rozdíl od něj ale disponuje zadními posuvnými dveřmi místo klasických křídlových a nemůže být vybavený třetí řadou sedadel. Zatímco Lodgy patří mezi klasické osobáky, Dokker zapadá mezi osobní verze dodávek. Auta jako Citroën Berlingo také patří mezi jeho přímé konkurenty.

Suverénně největší předností v porovnání se soupeři je pro značku Dacia už tradičně výrazně nižší cena, která je však vykoupená velmi nízkou úrovní základní výbavy nedosahující ani modelu Lodgy.

Jednoduchý až spartánský interiér však nevidím u Dokkera na rozdíl od Lodgy jako problém. K osobním verzím dodávek prostě patří. Proti konkurentům ale zamrzí horší variabilita interiéru. Sedadla druhé řady totiž nelze z auta jednoduše vyjímat. Nevýhodu představuje i žravost základního benzinového motoru 1,6 l.

Dacia Dokker se v Česku prodává od června 2013.

V roce 2015 se na trhu objevila také verze Stepway s prvky připomínajícími SUV, kterou vedeme jako samostatný model, a dosud nejvyšší stupeň Celebration s novými prvky výbavy.

reklama

Design

¾ zepředu dopravabok dopravazáď čistá¾ zezadu dolevapříď čistá

Zatímco Lodgy se mi nelíbí hlavně proto, že vypadá mezi načinčanými a často vzhledově avantgardními vozy MPV jako Popelka, design Dokkera je mi sympatičtější. Přitom se od Lodgy zase tak moc neliší, jenže osobní verze dodávek jsou prostě pracanti s tvarem krabice, takže Dokker mezi ostatní zapadá.

Také vnitřek charakterizuje jednoduchost, avšak z přístrojové desky nečiší taková lacinost jako třeba z prvních verzí Loganu. Je ale fakt, že jsme testovali nejvyšší verzi Arctica s příplatkovým rádiem.

Někdy by to chtělo alespoň špetku citu pro detail. Takhle obnažené vniřnosti výškového nastavování předních pásů mě totiž vyloženě odpuzují. Ale zase lepší, než kdyby tam vůbec nebylo... Fotku můžete zvětšit kliknutím na ni stejně jako všechny ostatní v testu.

Plechově zní zavírání dveří. Chod ovladačů má daleko k preciznosti, plasty jsou výhradně tvrdé a hlasité na poklep. U testovaného auta se při přejíždění nerovností ozývaly nehezké zvuky z přístrojové desky. Ostatní osobní verze dodávek na tom ale nejsou o moc lépe.

Pokračovat na další kapitolu
Řidičova zóna
Šofér sedí už v nejnižší pozici docela vysoko. Od třetí výbavy Arctica a tedy i v našem případě se dá sedadlo výškově nastavit. Ale jak... Musíte zatáhnout za drátěné oko a vzepřít se na špičkách…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus