ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test modernizovaného Citroënu C4 Cactus
28. srpna 2018

Citroën C4 Cactus bylo auto, které se rozjelo od začátku výroby v roce 2014 hodně originální cestou. A to potvrdilo i při své modernizaci v roce 2018. Zatímco jiné automobilky se snaží dělat z běžných hatchbacků a kombíků zástupce tak populární kategorie SUV, C4 Cactus se vydala opačným směrem. Modernizovaná C4 Cactus není podle Citroënu SUV, ale hatchback.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor

Řidičova zóna

přístrojová deska

Jedna věc přechod C4 Cactus z SUV na hatchback usnadnila - a to poloha za volantem. Už když se model řadil mezi SUV, sedělo se v něm spíš jako v klasickém hatchbacku. A to znamená v porovnání s ostatními SUV nízko.

Výhled z auta do předoboku patří k průměru. Na rozdíl od některých konkurentů tady není dělený přední sloupek, takže vzniká docela masivní plocha, za kterou se v zatáčce ledacos schová. Ještě, že ji nezvětšuje šikovně umístěné zrcátko. Potěší nízká hrana prosklení.

Čelní sklo mi připadá dost úzké a chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykl.

Výhled směrem dozadu se v C4 Cactus příliš neliší od tanku. Snímek se vztahuje ještě k verzi před modernizací, ale tady se nic neměnilo.

Parkovací senzory se více než hodí, patří až ke standardu vyšší výbavy Shine. Za kameru se od října 2015 připlácí, předtím byla k dostání standardně ve stejných výbavách jako senzory.

Novinku po faceliftu představuje příplatkový systém sledování mrtvého úhlu. Oranžová diodka v zrcátkách, která na přítomnost vozidla v souběžném pruhu upozorňuje, ale téměř není v jasném letním dni vidět.

Když už jsme u bezpečnostních asistentů, tak ke standardu verze Shine patří systém AFIL, který varuje před neúmyslným opuštěním jízdního pruhu. Zejména na okreskách jsem si ho ale musel okamžitě vypnout, protože stačilo sebemíň "cutnout" zatáčku a už začal nepříjemně pípat. 

Verze Shine obsahuje také Active Safety Brake, tedy systém samočinného brzdění a varování před čelní srážkou.

Tuto vychytávku obecně považuji za velmi prospěšnou, jen mi nepřipadá logické, že se u Citroënu C4 Cactus grafické varování promítá na středový displej a ne na ten za volantem.

Šířkou interiéru v loktech Citroën C4 Cactus nevyčníval z řady malých SUV, ale mezi rodinnými hatchbacky je na tom v druhé polovině roku 2018 zdaleka nejhůře. Vzdušnost nepatří mezi jeho silné stránky.

To alespoň subjektivně změní příplatkové panoramatické střešní okno. Jeho speciální povrch odráží sluneční paprsky, takže se interiér nepřehřívá a chybí tím pádem i clona. Chytré řešení spoří hmotnost a zároveň potěší vyšší postavy, které se díky němu pod střechu vejdou bez hrbení. Snímek se vztahuje k C4 Cactus před modernizací, po ní jsem auto s panoramatickou střechou nezkoušel.

Sedačky patřily k vrcholům Citroënu C4 Cactus už před modernizací. Vlastně pardon, slovo "sedačky" je pro široká křesla skoro urážkou. Po faceliftu v roce 2018 mají být z pěny s ještě vyšší hustotou, která se projeví komfortem na dlouhých cestách. Pravda je, že mě v nich záda nebolela ani po čtyřhodinové štrece. Nechybí ani slušná podpora stehen, dostatečné tvarování umožňující alespoň základní držení těla v prudších zatáčkách nebo široká loketní opěrka v základní verzi. Jen mi po faceliftu připadalo, že jsou nějak tvrdší hlavové opěrky.

Škoda konce unikátního propojení obou předních křesel u provedení s automatizovanou převodovkou do jedné velké pohovky. To fungovalo jako katalyzátor v chemických procesech právě se rodících vztahů.

Sedadla po faceliftu mi připadala taková méně gaučovitá, takže neohromovala na první pocit takovým komfortem, ale zato se hustší pěna ve výplni pozitivně projevila právě na dlouhých cestách.

Před modernizací jsem zkoušel i příplatkovou kombinaci látky a kůže. Připadala mi méně houbovitá než ta standardní, teď asi rozdíl nebude tak znatelný.

Tvar volantu se mi sice nelíbí, ale díky koženému obšití (standard) se i přes relativně úzký věnec díky zesílení v místech úchopu příjemně drží. Po modernizaci už se dá nastavovat nejen výškově, ale i podélně.

Tlačítky se standardně ovládá tempomat udržující řidičem nastavené tempo, omezovač rychlosti nebo audiosoustava. Nechybí ani bluetooth handsfree pro legální telefonování za jízdy. Tlačítka mi připadala sice docela hlučná, ale příjemně velká a v kombinaci s gumovými rolery se s nimi pracuje moc příjemně.

Zaujal mě takzvaný programovatelný tempomat. Ve standardu jsou předvolené nejčastější rychlostní limity, které lze jednoduše navolit. U testované verze Shine schopné rozeznávat dopravní značky je vždy po ruce aktuální rychlostní limit, což mi připadá jako účinný nástroj pro boj s překračováním maximálního povoleného tempa. Trochu problém je, že systém detekující značky fungoval tak v devadesáti procentech případů.

Marně budete na malém displeji za volantem hledat otáčkoměr. Prostě není a být nemůže, podle průzkumů Citroënu jde o zbytečnou věc. Mě ale jeho absence štve, protože vám nemůžu napsat, jak zpřevodované jsou jednotlivé motory. Otáčkoměr prý nahrazuje šipka, která doporučuje změnu rychlostního stupně. Nesouhlasím. A vadil mi i černý podklad displejů.

A ještě tu mám jednu holčičí stížnost. Zrcátko ve stínítku je pouze na straně řidiče, u spolujezdkyně chybí.

Středový panel každého Citroënu C4 Cactus zdobí něco jako tablet, který vypadá odnímatelně, ale urvat ho, prosím, nezkoušejte.

Dotykově se z něj ovládá audiosoustava, ale také ventilace a klimatizace. Ve vyšší verzi Shine nechybí navigace. Efektně vypadající zařízení by mohlo mít trochu rychlejší odezvu a vyšší svítivost v jasném letním dni, ale zejména mladší ročníky řidičů si budou pochvalovat, že si připadají "jako doma" u tabletu.

Přístrojová deska před spolujezdcem je šikovně vykousnutá tak, aby si tu natáhla nohy i supermodelka.

Schránka v ní je větší než u konkurence a otvírá se směrem nahoru, protože airbag se přestěhoval do stropu.

Spoustu místa nabízí také odkládací prostor ve výplních dveří, a to i v těch zadních (na snímku).

Výčet chytrých řešení zakončím standardně montovanými stěrači Magic Wash, které mají v sobě integrované ostřikovače. Takové řešení o polovinu snižuje spotřebu kapaliny a při ostřikování je z auta vidět lépe než u konkurentů.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální

Mezi malá SUV zapadl Citroën C4 jako poklice na hrnec. Zato mezi hatchbacky se zcela vymyká. Na ty malé je moc velký a na ty rodinné, kompaktní z nižší střední třídy (VW Golf size) zase příliš malý. Takže pokud ho budeme brát mezi ně, jak si to Citroën přeje, budeme zároveň kritizovat většinu prostorových parametrů v kabině.

Řidič a spolujezdec byli u Citroënu C4 Cactus na poměry malých SUV rozmazlováni, což ale u hatchbacků nižší střední třídy neplatí. Interiér je příliš úzký.

A zbytek auta měl problémy i mezi malými SUV.

Ne, že by se na krajních místech ve druhé řadě sedělo špatně. Sedadla jsou stále relativně pohodlná, i když jejich rozměry už tak královské nejsou. To platí zejména o prostředním fleku, na který by si mělo sednout spíše dítě, protože dospělému opěrka nepodepře hlavu. Osobně jsem na tomto místě strávil bez větší úhony asi 200 km. Nejspíš jsem se ale cítil příjemně hlavně proto, že jsem spočíval mezi dvěma atraktivními mladými ženami a ztrácel objektivitu. Ani to mačkání v úzkém interiéru najednou vůbec nebylo na škodu.

Limitujícím prostorovým faktorem na zadních sedadlech není zvlášť za spolujezdcem směr podélný, tedy místo na nohy, ale spíš vertikální. Pod střechu se ve vzpřímené poloze i na krajích vejdou cestující s maximální výškou 180 cm.

Co se týče podélné prostornosti, ta je královská za spolujezdcem, ale řádově horší za řidičem.

Rozpaky u mne vzbuzuje nemožnost stahování skel zadních oken. I když si někteří lidé pouze vyklápění pochvalují, protože při větrání ve vyšších rychlostech nezpůsobuje bubnování typické pro stažená okna, jde o úsporu typickou pro ta nejlacinější auta.

Miniautům a nejlevnějším vozítkům odpovídá také nedělené zadní opěradlo, které je naštěstí po faceliftu v roce 2018 minulostí.

Teď je opěradlo zadního sedadla standardně dělené na dvě nestejně velké části a sklopné. Mezi sklopeným opěradlem a dnem kufru vzniká neprakticky vysoký schod.

Zkrátka za předními sedadly to konstruktéři dost odflákli, o čemž svědčí i vysoká nákladová hrana kufru nebo absence jakýchkoli vychytávek, které umožňují v zavazadlovém prostoru bezpečnou přepravu menších předmětů.

Základní objem zavazadlového prostoru 348 l nevyčníval v dobrém ani špatném slova smyslu z kategorie malých SUV, mezi hatchbacky nižší střední třídy je malý. Potěší jeho hloubka pod krytem, slabinou je šířka. Víkend v pěti lidech pod stanem byl logisticky poměrně náročnou záležitostí.

Pokračovat na další kapitolu
Motory
V roce 2018 došlo k několika změnám z hlediska nabídky pod kapotou. Nejprve se s faceliftem rozloučil základní benzinový tříválcový motor s objemem 1,2 l bez turbodmychadla a zůstaly pouze přeplňova…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus