ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test Citroënu Grand C4 Picasso
25. ledna 2010

Prodloužená varianta modelu C4 Picasso délkou patří spíš do střední třídy, ale ostatní rozměry i cena jej řadí mezi kompakty, kam jsem ho po přimhouření obou očí šoupnul i já. Mezi konkurenty není takové protažení v zájmu převozu sedmi osob zase tak zvláštní.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Shodná s pětimístnou C4 Picasso a hodně připomíná předchozí generaci C4. Celé to ale působí mnohem noblesněji, útulněji a hlavně vzdušněji.

Dojem vzdušnosti vyvolává velká vnitřní, vyšší poloha sedadla, spousta místa nad hlavou a obrovské čelní sklo.

Kdo má raději klaustrofobii, může si část skla zakrýt posuvným stínítkem.

Kromě klasického zrcátka na pozorování situace na silnici má řidič od druhé výbavy Tendance možnost sledovat v menším zrcátku dění na zadních sedadlech. Ideální, pokud se malí rváči nemohou shodnout, kdo začal. Pozor, táta všechno viděl!

Na místě šoféra mě ani vzdáleně nic neomezovalo v pohybu a nalezení ideální polohy. Už od základní výbavy lze i přesto výškově nastavovat sedadlo řidiče a volant seřizovat ve dvou osách.

S nadbytkem prostornosti za volantem trochu kontrastují překvapivě malé přední dveře. Nástup za volant se kvůli jejich ostrým rohům může proměnit v nepříjemný zážitek. Hrozí třeba roztrhnutí kabátu. Klasická C4 první generace má ale rohy ještě ostřejší, tady mi už připadaly malinko otupené.

Přední sedadla působí robustně a fortelně, i když rozměry nepatří k největším. Jsou měkká a pohodlná. Výrazné tvarování bočnic příliš nepomáhá držení těla v zatáčkách, materiál je dost poddajný. Už od prostřední výbavy Tendnace obsahují sedadla výškově stavitelné loketní opěrky.

Dlouho mi trvalo, než jsem se naučil napoprvé zapínat vpředu pásy. Jejich zámky se totiž nacházejí příliš hluboko.

Zamrzí také seřizování sklonu opěradla pákou, která ho celé uvolní (na obrázku ta více vpravo, levá slouží k regulaci výšky a je úplně v pohodě), takže řidič musí zvolit správný sklon váhou svého těla. To mi nikdy nešlo.

Volant od druhé výbavy Tendance potažený kůží se zcela vymyká všem konkurentům. Stejně jako u běžné C4 má pouze dvě ramena a pevný střed. Kdysi mi to řešení připadalo zajímavé a fandil jsem mu. Po tisícovkám kilometrů ujetých s různými vozy Citroën vybavenými tímto výstřelkem ale preferuji klasiku.

Ze všeho nejvíc mu vyčítám umístění klaksonu pouze na úzkém okruží. Vždy, když jsem potřeboval rychle zatroubit, tak se konalo pouze tiché, zběsilé a neúspěšně bušení do středu volantu.

Naopak hlasitě chválím možnost ovládání obrovského množství funkcí přímo od volantu, ze kterého tak řidič téměř nemusí spouštět ruce. Kombinace tlačítek a koleček (rolerů) sice není úplně samozřejmá a někdy se tlačítka mačkají trochu ztěžka, ale zvykal jsem si rychle. Levá část kormidla patří nahoře tempomatu spojenému s omezovačem rychlosti (standard každého Citroënu Grand C4 Picasso!). Omezovač rychlosti funguje tak, že řidič může šlapat na plyn, jak chce, ale elektronika ho prostě nepustí přes nastavenou rychlost. To je v časech bodového systému k nezaplacení! V případě nutnosti lze silou prošlápnout pedál plynu až na podlahu přes zarážku, systém se deaktivuje a šofér může upalovat pryč z ošemetné situace. Nastavená rychlost na tempomatu i omezovači se zobrazuje na displeji, což je skvělé. Vlevo dole se na volantu nachází nastavení intenzity světelnosti u hlavního displeje, osvětlení kabiny, uzavření přívodu vzduchu do auta a další funkce.

Vpravo nahoře se ladí rádio a reguluje jeho hlasitost (standard). Spodek patří palubnímu počítači (také bez příplatku ve všech verzích!). Některé funkce palubního počítače se přepínají ještě tlačítkem na konci páčky stěračů, což také z hlediska ergonomie naprosto vyhovuje.

Všechny podstatné informace se nacházejí na obřím centrálním displeji, který se nachází v hluboké kapličce na středu přístrojové desky pod předním sklem. Neměl jsem pocit, že by odváděl pozornost od dění na silnici a potěšilo mne opravdu široké nastavení jeho světelnosti, ale i grafika a čitelnost písmen.

Přímo před řidičem se nacházejí jen tmavé plasty.

Vlastně pardon, málem bych přehlédl miniaturní displej s kontrolkami vyrůstající z horní části středu volantu.

Dva malé displeje v rozích přístrojové desky lemované tlačítky slouží ventilaci a klimatizaci (standard). Řidič a spolujezdec si tak mohou každý pracovat na svém písečku. Čudlíky mi ale připadaly zbytečně mrňavé. Další shluk ovladačů pod displejem, kde se nachází třeba seřizování výšky světlometů, už se nachází mimo zorné pole řidiče.

Rádio (bez příplatku od základní výbavy) se před zraky zlodějů ukrývá za schránkou.

Po jejím odklopení se ukáže. Většinu funkcí lze ale stejně ovládat od volantu, což vyznívá při pohledu na miniaturní tlačítka přímo u rádia jako zabití dvou much jednou ranou.

Elektrické ovladače stahování oken (přední ve standardu, zadní od druhé výbavy) a seřizování zrcátek (standard) se stejně jako u nového Golfu natáčejí k řidiči. Příjemné!

Výplň předních dveří obsahuje dostatečně velkou schránku i na plastové láhve s pitím větších objemů.

Výhled do předoboku patří díky tenkým rozdvojeným sloupkům k nejlepším nejen mezi velkoprostorovými vozy.

Mezi řidičem a spolujezdcem se místo klasické zakryté schránky nachází rozdělené plato na menší předměty. Díky gumovým podlážkám tam třeba klíče nekloužou a nerachotí.

reklama

Kabina a kufr

sedadla přednísedadla zadní
kufr základníkufr maximální
sedadla třetí řadakufr za třetí řadou sedadel

Nejsilnější stránkou Citroënu Grand C4 Picasso od druhé řady dozadu je variabilita. Prostor jde během pár vteřin zcela přestavět podle potřeb od sedmimístného minibusu po dvoumístný stěhovák, nebo na jakoukoli variantu mezi tím.

Samostatná sedadla druhé řady jsou všechna posuvná a mohou měnit sklon opěradel.

Všechna tři se dají překlopit s zapustit do podlahy s tím, že sedák zajíždí dost hluboko, takže vzniká poměrně značná vzdálenost mezi podlahou a stropem. To je super třeba při převozu kola a docela to vyrovnává hendikep proti autům, u nichž lze sedadla vyjmout úplně. To tady sice nelze (ani u sedadel třetí řady), místo toho si může uživatel(ka) užívat snadnost a jednoduchost manipulace. Tahat se s vyjímatelnými sedačkami většinou nebývá příjemná práce ani pro chlapa.

Posouvání, sklápění a zapouštění sedadel druhé řady probíhá prostřednictvím lehkého tahání za několik různých poutek a madel.

Díky vychytaným plošinkám, které jsou při běžné poloze sedadla zacvaknuté k zadní části opěradel, vznikne po zajetí sedadel do podlahy dokonale rovná plocha lícující s podlahou kufru. Zarovnají se všechny nerovnosti a prohlubně, které mohou sloužit jako tajné úkryty.

Kromě toho se sedáky obou krajních sedadel po zatáhnutí za madlo přiklopí k opěradlům a tento obrácený sendvič se dá stále týmž jedním tahem odsunout až k opěradlu sedadla vpředu. Celé kouzlo výrazně usnadňuje nástup do třetí řady. Skvělé řešení!

Všechna tři sedadla ve druhé řadě mají stejnou velikost. To znamená ve srovnání s ostatními auty královské rozměry z hlediska prostředního cestujícího, ale o něco menší než bývá zvykem pro ty na krajích. Kratší sedáky i opěradla by jim mělo vynahradit příjemné tvarování, ale hlavně výrazný nadprůměr místa na šířku i nad hlavami.

Před nohama už to taková sláva není. Podélná délka mezi přístrojovou deskou a spodní hranou opěradla pravého sedadla druhé řady patří mezi konkurenty, i kompakty obecně, k nejslabším. Tady C4 Picasso trumfne i o dvě třídy menší Chevrolet Spark nebo o třídu menší Škoda Fabia. Znamená to, že si za sebe pohodlně sednou pouze osoby maximálně středních postav. Ti vyšší už by koleny dloubali do zad osobu před sebou.

Jinak se ale Grand C4 Picasso stará o komfort cestujících ve druhé řadě příkladně. Od druhé výbavy Tendnace mají k dispozici například vlastní regulaci ventilace.

Potěší i praktické výklopné stolečky (také od výbavy Tendance) a síťky či pásky k uchycení nejrůznějších předmětů, třeba hraček.

Sedadla ve třetí řadě se instalují tak jednoduše, že to zvládne i každá éterická maminka.

Nejdříve se odhrne praktická třídílná podlážka.

Složená sedadla ukrytá pod podlážkou lze vytáhnout a nainstalovat mírným zatáhnutím za poutko.

Po vztyčení sedadel se složená podlážka přesune za sedadla. Pod ní a sedadly se teď nacházejí objemné schránky. Zatáhnutím za červené poutko se dá sedadlo zase složit. Schránky ale musejí být v takovém případě vyklizené.

Sedadla třetí řady jsou ještě o pár centimetrů menší, to znamená kratší a užší, než ta ve druhé řadě. Také konkurenti nabízejí větší rozměry, ale někdy menší tloušťku a fortelnost.

Mně se úplně vzadu v Citroënu Grand C4 Picasso nesedělo vyloženě špatně, i když na míru jsou místa ušitá dětem.

Dospělým bude asi vadit hlavně blízkost podlahy a tudíž nutnost mít hodně skrčená kolena.

Děti mohou být i cvalíci, protože šířka je stejně jako v předních řadách lepší než u konkurentů.

Prvním větším limitujícím faktorem se tak stává výška. Se svými 174 cm jsem už trochu dřel hlavou o střechu. Pochválit musím opěrku hlavy, která se dá vytáhnout téměř ke stropu.

Jako druhé a zásadní omezení ve třetí řadě vidím místo na nohy. Pokud nastavím sedadla druhé řady do polohy zcela vzad, tak si ve třetí řadě nesedne pohodlně ani malé dítě. Takže se musí prostřední sedadla odsunout dopředu. Jenže podélného místa není nazbyt. Posunutím druhé řady sedadel vpřed se zmenší prostor na nohy jejích cestujících. Ti by zase museli tlačit na uskromnění řidiče a spolujezdce...

Když to shrnu, tak v Citroënu Grand C4 Picasso se pohodlně sveze až sedm dospělých lidí, kteří nemusejí trpět podvýživou. Při sedmimístném obsazení ale nesmí být ani jeden z nich basketbalové postavy a vzadu mohou kvůli výšce na hlavu sedět jen lidé s velikostí přibližně 170 cm.

Sedm lidí v kompaktním autě ale představuje extrém. Větším rodinám, kterým je určeno, bude Grand C4 Picasso sloužit skvěle. Umím si ho představit jako vyhovující vozidlo i pro páry se čtyřmi, nebo pěti dětmi.

Velikost kufru se samozřejmě mění podle počtu přepravovaných osob.

V plném obsazení se za sedadla třetí řady vejde sotva pár nákupních tašek.

Za dvěma řadami sedaček patří zavazadelník mezi kompakty objemově k těm největším, i když naše metodika ukázala o něco skromnější výsledek, než udává výrobce. Hloubka kufru mezi roletkou a podlahou i délka jsou menší než třeba u Octavie. Druhý parametr se dá ale vylepšovat posouváním sedadel druhé řady směrem vpřed.

V čem C4 Picasso nahání plusové body i litry, je šířka kufru. Tady konkurenty drtí.

Ve dvoumístném provedení dostaneme malý stěhovák. Samozřejmě, že ještě větší prostor by přinesla možnost vyjmutí sedadel. To umí třeba velkoprostorové vozy odvozené od dodávek, například i kolega od Citroënu Berlingo. Grand C4 Picasso ale zvolilo stejně jako jeho nejbližší konkurenti cestu uživatelské přívětivosti a komfortu než honění litrů objemu za každou cenu.

Zajímavý detail v kufru tvoří od druhé výbavy Tendance dobíjecí a vyjímatelná svítilna.

Pokračovat na další kapitolu
Podvozek
Kdo čeká nadnášení podobné tomu z pohádek o létajícím koberci jako u Citroënu C5, bude trochu zklamán. Alespoň u verze s běžnými tlumiči, kterou jsem se projel. Pneumatické odpružení v nejvyšší výb…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus