ZPĚT NA ČLÁNKY & RECENZE

Test BMW X1
10. ledna 2010

Nejmenší terénní bavorák přijel mezi kompaktní SUV v roce 2009 a překonal všechny konkurenty hravými a sportovními jízdními vlastnostmi.
Sexy faktor
Rodinný faktor
Byznys faktor
Fun faktor
OFFroad faktor
Ženský faktor
reklama

Řidičova zóna

přístrojová deska

Místo řidiče napovídá, kdo je v autě král. Jde téměř o kokpit, který člověka obepne a všude mu akorát sedne. Nenabízí moc prostoru kolem, zato pocit naprostého splynutí s autem. A to je u vozů SUV výjimka.

Základní sedačky jsou ale překvapivě měkké. Nabízejí solidní komfort, jenže ne tak dokonalé držení těla v zatáčkách. Příplatkové sportovní drží skvěle s menším pohodlím.

Stačí pár minut a jste s ovládáním malého terénního bavoráku srostlí. A to včetně ovládání dříve kritizovaného systému iDrive, kterým se nastavuje většina funkcí v autě.

Naprosto skvělá jsou pádélka řazení za volantem, která slouží k manuální volbě stupňů u automatické převodovky.

Fakt jsem si je užíval, protože jsem mohl řadit při každém úhlu natočení volantu, pořád byla pádla po ruce. K sobě podřadit, od sebe přeřadit na vyšší stupeň – připadalo mi to přirozené. První auto, kde jsem tlačítka používal raději než sekvenci na páce, nebo čistě automatický režim!

Pěkně tvarované výplně dveří nabízejí dostatečně velké úložné prostory, jejichž množství a praktičnost potěší i v jiných částech X1.

Jediné, s čím jsem měl za volantem problém, bylo tlačítko vypínání stabilizace, které jsem při krátkých jízdních testech prostě nenašel.

Menší kritiku si ode mě vysloužil ještě kolébkový ovladač tempomatu (za příplatek u všech verzí) na volantu, který při lehčím doteku přidává nebo ubírá rychlost o 1 km/a při důraznějším o 10 km/h. Ne vždy se mi podařilo zadat, co jsem chtěl, u konkurence existují lepší tlačítka. Jinak je ale tempomat srozumitelný, lehce ovladatelný a líbí se mi, že navolenou rychlost vidím na displeji, což nebývá u kompaktních aut pravidlem.

reklama

Kabina a kufr

kufr základníkufr maximální

Prostor pro cestující se hodně podobá tomu u Škody Yeti. Podélnou délku kabiny mají obě kompaktní SUV na centimetr stejnou, což ale pro výrazně delší X1 není důvod k jásotu. Zvlášť když je na tom podle naší metodiky hůř než třeba nový Chevrolet Spark. Dva středně vysocí jedinci si ale za sebe sednou.

Šířka je o něco větší než u Yetiho, výška na zadních sedadlech ale výrazně menší. Dlouháni mohou mít problém. Mě osobně ale sezení na krajních zadních sedadlech přišlo komfortní. Překvapivě se mi zamlouvala i na první pohled podezřelá kombinace kratičkých sedáků a dlouhých, širokých opěradel. Ta se dají nastavit v deseti (!) různých polohách, což nemá konkurenci.

Zato uprostřed může na tvrdé úzké pryčně s nevýsuvnou opěrkou sedět maximálně hodně otrlé dítě, dospělý tam nemá co dělat ani nouzově, protože opěrka ho při nárazu praští do týla. Zadní sedadla jsou dělitelná v poměru 40:20:40 a každé opěradlo lze samozřejmě nastavit zvlášť. Nejsou ale posuvná, nemají ani možnost odklopení sedáků. Přesto po položení opěradel na sedák vzniká téměř rovná plocha, která navíc navazuje na podlahu zavazadelníku.

Kufr je v základu jen o 15 litrů objemnější než ten u Yetiho, a navíc nejde tolik rozšiřovat. Potěší ale nižší nákladovou hranou a také spoustou prostor pod podlahou.

Je ale dost mělký a místy i úzký, protože do něj hodně zasahují podběhy. Líbila se mi praktická dvoudílná roletka.

Pokračovat na další kapitolu
Podvozek
X1 patří mezi pravověrné bavoráky. Podvozek má maximálně tuhý a naladěný na to, aby projel co nejrychleji zatáčku a abyste dostali všechny informace o povrchu, po kterém jedete. Zdá se, že o nějakém…
reklama
ZOBRAZIT KOMENTÁŘE
komentare

reklama
blog comments powered by Disqus