Aktualizováno: 24.12.2016

Vánoční věštění (nejen) automobilové budoucnosti

Ondřej Běhal
šéfredaktor, novinář se sedmnáctiletou praxí, více než sedm let dělal šéfredaktora časopisu Svět motorů

Jsem víc novinář než automobilový fanatik.


Auta by neměla lidi zabíjet - ani fyzicky ani škodlivinami, které vznikají při jejich výrobě a provozu. Za pár století se budou naši potomci hodně divit, čím jsme se to přemísťovali.

Jezdit v autě mě odmalička šíleně baví. A jezdit v autě co nejrychleji ještě víc. Máloco ve mě vzbuzuje takové emoce a příliv adrenalinu jako závodění se vším, co má motor.

Když se ale snažím od téhle bezmála závislosti oprostit a přemýšlet o současném automobilismu s nadhledem, vidím, že moderní osobní vozidlo je přes všechen překotný pokrok v posledních letech coby prostředek mobility pro lidstvo strojem stále krajně nevhodným a technologicky nesmírně zaostalým.

Věřím tomu, že se za několik století budou naši potomci střídavě smát a pohoršovat nad tím, že jsme se z bodu A do bodu B přemísťovali něčím, co se skládá z materiálů, jejichž výroba škodí planetě i jejím obyvatelům. Navíc to pohání palivo, jehož těžba a výroba také není pro zdraví Země a lidí zrovna vitamínovou kůrou. Z výfuků unikají do ovzduší, které dýcháme, látky zatěžující naše orgány. Lidé se v autech a auty mrzačí a zabíjejí, ještě větší množství obětí pochází z říše zvířat.

Celá současná koncepce lidské mobility mi připadá velmi nedomyšlená a začátečnická.

A jak bych sis to teda, ty chytráku, představoval, zeptá se teď určitě spousta z vás.

Možná časem zjistíme, že se nepotřebujeme pohybovat jinak než vlastní silou a cestování na dlouhé vzdálenosti není nezbytné, protože budeme umět efektivně a rychle přenášet nejen náš obraz a hlas, ale i myšlenky a 3D hologram našeho těla. Možná budeme žít paralelní životy plné pohybu a cestování ve virtuální realitě, přičemž naše tělesná schránka zůstane na místě napojená na nějaký přístroj. Možná přijdeme i na to, že neustálé převážení zboží všeho druhu z jednoho místa na planetě na druhé často bez jakékoli logiky kromě té obchodní nedává valný smysl.

V budoucnosti o něco bližší se ale nejspíš budou vyvíjet současné automobily tak, aby škodily čím dál méně. Tedy pokud vlády jednotlivých zemí a soustátí nerezignují na více či méně zdařilé snahy mobilitu prostřednictvím zákonů ekologizovat.

Zatím to vypadá, že nás v nejbližších desetiletích čeká rozmach elektromobility a autonomního řízení, tedy aut, která nebudou potřebovat řidiče. Většina velkých automobilových výrobců už v tomto smyslu vytížila své vývojové kapacity.

Elektromobilita samozřejmě musí jít ruku v ruce s co nejčistší výrobou baterií a elektřiny. Autonomní řízení se musí připravovat tak, aby vymýtilo dopravní nehody se smrtelnými následky.

Podle jednoho z výzkumů, které jsem na toto téma četl, jsou Češi k autům bez řidiče i elektromobilům jedním z nejskeptičtějších národů na světě. Nepřekvapuje mě to, protože mám pocit, že Češi jsou obecně skeptičtí, kritičtí a krajně nedůvěřiví k jakýmkoli změnám. Na jednu stranu je to dobře, protože mezi jakoukoli ideou a její realizací většinou bývá hodně klikatá cesta, z níž odbočuje spousta slepých uliček, a je rozhodně příjemnější na ně díky kritickému myšlení předem přijít, než se jimi vydávat a ztratit se v nich. 

Jenže ještě horší než zabloudit ve slepé uličce je se na žádnou cestu vůbec nevydat.

Jsem sám, komu připadá, že jsou v současné české společnosti idealisté pro smích? Přitom spousta velkých vynálezů, které posunuly lidstvo správnou cestou, vznikala v hlavách naivních snílků. Bez nich bychom zřejmě ještě žili v jeskyních a báli se z nich vystrčit nos.

Přeji všem čtenářům pohodové Vánoce s myšlenkovým nadhledem a sny o té nejkrásnější budoucnosti. Ať už s auty, nebo bez nich.

blog comments powered by Disqus